Barry Ritholtz: O americké finanční a bankovní krizi

Regulace a Fed

Finanční a bankovní krizi z roku 2008 nezpůsobila jedna věc, ale jejich kombinace. Barry především zmiňuje přílišnou deregulaci. S tím souhlasím. Deregulace především těch pravidel, která vznikla jako reakce na Velkou depresi, tato pravidla fungovala po 75 let. Příkladem je regulace investičních bank. Po pár letech se nám to vrátilo jako bumerang a finanční systém se dostal do podobných problémů jako v případě Velké deprese.

Dále záchrana některých finančních institucí v minulosti (například LTCM) nechala narůst morální hazard ve stylu "když budu riskovat a budu mít štěstí, budu mít zisk. Pokud ne, tak to bude problém někoho jiného". S tím také souhlasím a myslím si, že řešení této krize spíše morální hazard umocnilo.

V neposlední řadě Ritholtz zmiňuje i centrální banku USA. Ta po splasknutí internetové bubliny v roce 2001 snížila sazby na 2 % a ponechala je na nízkých úrovních po velmi dlouhou dobu. O tomto argumentu vedeme u nás v kanceláři často diskusi, protože tady máme zastánce i odpůrce tohoto postoje.

Podle mého skromného názoru se nemá centrální banka soustředit pouze na vývoj cen spotřebního zboží, ale i na ceny další aktiv, kde také může vzniknout cenová bublina. Toto centrální banky spíše odmítaly. Dále centrální banky nízké sazby vysvětlovaly nízkou inflací. Ale inflace nebyla nízká díky nízké poptávce (spotřebě), takže ji nebylo potřeba podporovat nízkými sazbami. Inflace byla nízká díky levným dovozům z Číny a dalších zemí. To je ovšem takzvaný pozitivní nákladový šok, na který centrální banka má spíše reagovat růstem sazeb.

Řešení bankovní krize

Během posledních dvaceti let zažilo svou finanční krizi Japonsko a Švédsko. Nicméně tyto dvě ekonomiky zvolily naprosto odlišný postup na řešení bankovní krize. Švédský přístup Barry popisuje jako "k čertu s bankami, zachraňme bankovní systém". Pokud byla banka nesolventní, bylo vyhozeno vedení banky, akcionáři přišli o vlastnická práva. Dále byla špatná aktiva banky prodána, pokud to nestačilo, byla prodána i další aktiva. Z procesu vyšla banka ozdravena. Pokud ji ozdravit nešlo, tak zbankrotovala.

Švédská lekce práce se státním dluhem

Co je především důležité - byl potrestán vlastník a management za špatná rozhodnutí, ale i lidi a podniky za to, že si vybrali špatnou banku. Všichni prostě nesou odpovědnost za svá rozhodnutí.

Japonský scénář je nazván "k čertu s bankovním systémem, zahraňme banky". Bylo to dáno především ohromnou provázaností bank a podniků. Zachraňovaly se banky, bez postihu špatných rozhodnutí, bez ohledu na to, zda budou fungovat. Výsledek? Bankovní systém nefunguje ani po dvaceti letech a spíše nazýván systémem zombie bank.

Pozor - krach Lehman Brothers nebyl švédský přístup. To byl naprosto neřízený krach, zatímco ve Švédku byl krach aktivně řízen. **Skutečně důležitý aspekt, který Barry zmiňuje jako potřebný pro ozdravení bankovního systému, je eliminace morálního hazardu.

Matematika: dobrý sluha, zlý pán

Dalším problémem byla víra v racionální trhy. Proto deregulace, protože se věřilo, že trhy vše vyřeší samy a racionálně. Opět u nás v kanceláři velmi oblíbené téma.

S tím je spojena matematizace ekonomie, respektive víra, že modely, které jsou používány pro popis ekonomiky, mohou být přesné. Naprosto sedí výrok George Boxe, že "všechny teoretické modely jsou špatné, ale některé užitečné".

Dále obecné rozšíření matematických modelů a kvantového obchodování vedly k tomu, že všichni používali podobné modely. Pokud všichni používají stejný přístup, dělají stejné obchody i stejné chyby.

5 matematických triků, které vám zjednoduší finanční počty

Líbí se mi Ritholtzův příměr s raketou letící na Mars. Představte si, že byste pomocí matematiky chtěli namířit raketu tak, aby po vypuštění mířila rovnou na Mars a doletěla tam bez jakýchkoli korekcí. Stačí ovšem milimetrová odchylka a raketa může minout Mars o miliony kilometrů. Proto raketa potřebuje korekční trysky. Nemluvě o nástrahách, které ji budou čekat během letu a které ji vychýlí z dráhy.

Nenasytnost

Proč vlastně byly tak mocně nakupovány různé finanční deriváty, kterým nikdo nerozuměl a které jsou dnes jasně označovány jako toxická aktiva?

Většina institucí, ať už jde o penzijní fondy, nadace, nebo investiční fondy, počítá ve svých kalkulacích zhruba s 5% ročním výnosem. V posledních 10 letech akcie kvůli splasknutí internetové bubliny nic nevydělaly. Díky nízkým sazbám Fedu, přebytkům rozpočtu USA a nízké inflaci se snížily i výnosy státních dluhopisů. Takže po roce 2001 najednou výnos těchto institucí nebyl 5 %, byl výrazně nižší.

Nenasytnost ve stylu "pokud mi nevyděláš 5 % ročně, jdu se svými penězi jinam" začala nutit finanční trh hledat cesty, jak výnos zvýšit na 5 %. A najednou jako deus ex machina přišel produkt, který měl tento výnos a tvářil se (díky ratingu), že je stejně bezpečný jako státní dluh USA. Konec všichni známe.

7 smrtelných hříchů investování

Závěr?

Efektivně uzdravit bankovní sektor bez odpovědnosti nepůjde. A není potřeba vymýšlet novou regulaci. Stačí vrátit pravidla, která fungovala před neregulační mánií.

Dále, nevěřte bezmezně modelům. Ty vám mohou pouze pomoci v rozhodování. Sám to znám ze své vlastní zkušenosti v prognózování.

A nikdy se nežeňte za cíleným výnosem hlava nehlava. Vždy se dívejte na fakta a fundamenty. Investování je běh na dlouhou trať a každý rok není posvícení.