O sociální mobilitě aneb Proč (také) v Česku nežijeme dánský sen
Světové ekonomické fórum, to není jen každoroční elitní dostaveníčko v Davosu, ale také mnoho indexů a žebříčků. Mezi ty nejnovější patří index sociální mobility. Čím je zajímavý, popisuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Index sociální mobility měří, nakolik socioekonomický status při narození ovlivňuje budoucnost člověka, jaké jsou šance se z něj vymanit a posunout se na společenském žebříčku výše. Ukazuje tedy, jaká je šance prožít americký sen v té které zemi. A naznačuje, že by se vlastně mělo spíše říkat dánský sen, protože USA jsou v žebříčku až na 27. místě z 82 sledovaných zemí.
Sociální mobilita je důležitým faktorem pro boj s nerovností, a to jak příjmovou, tak příležitostí. Asi nepřekvapí, že mezi země s nejlepší sociální mobilitou patří vedle Dánska také Finsko, Norsko, Švédsko a Island.
A Česko? Jsme na 19. místě, mezi Irskem a Singapurem. Mezi 82 srovnávanými zeměmi jsou přitom ty nejvyspělejší, z globálního srovnání tedy nevycházíme nijak špatně. Pro srovnání, Polsko je třicáté, Slovensko dvaatřicáté a Maďarsko ještě o dalších pět míst horší.
Celkové skóre utvářejí dílčí indikátory. V čem jsme podle indexu tedy silní, a v čem naopak zaostáváme?
Propadáme v počtu učitelů na základních školách (19 dětí na jednoho, v nejlepších zemích je to jen 9). Dále v míře nezaměstnanosti lidí s ukončeným pouze základním vzděláním (13 %, v nejlepších státech okolo procenta). Pro srovnání, v ukazateli nezaměstnanosti lidí s vysokým vzděláním jsme naopak nejlepší ze všech. To by snad mohlo umlčet ty, kdo tvrdí, že máme příliš mnoho, a tudíž nezaměstnatelných vysokoškoláků, a že naopak potřebujeme více dělníků.
Mezi naše silné stránky (oblasti, v nichž jsme v nejlepší desítce) patří procento firem nabízejících školení či vzdělá(vá)ní, přístup k elektřině, možnost dětí vzdělávat se a podíl NEET (mladých, kteří nejsou ve škole a zároveň nemají práci). Ale pozor, podle indexu jsme také silní, pokud jde o férovost rozvrstvení mezd v rámci společnosti. Máme tedy nízkou příjmovou nerovnost. Námitkou může být, že nízkou příjmovou nerovnost způsobují obecně nízké mzdy (jejich podíl na HDP) a fakt, že velkou část ekonomiky vlastní zahraniční kapitál.
Pokud nejste na "sociální" věci, jako je koheze, lepší příležitosti, snížení nerovnosti či využití potenciálu, mohly by vás zajímat peníze. Na 19. místo nám stačilo získat necelých 75 bodů, nejlepší jich mají o deset více. Autoři zprávy spočítali, že zvýšení o deset bodů je spojeno s vyšším růstem HDP. Pokud bychom poskočili o deset bodů výše, tak bychom měli HDP vyšší o více než 4 %.
Zdá se vám to málo? Připomínám analýzu dopadu klimatické změny, podle které zvýšení globální teploty o 3 stupně bude mít dlouhodobé negativní dopady na úrovni 2 % HDP. Zlepšení sociální mobility by tedy mohlo sehrát důležitou roli ve vyrovnávání negativních dopadů klimatické změny.
Velkým problémem v oblasti sociální mobility jsou u nás školy. V našem vzdělávacím systému socioekonomický status při narození a v dětství hraje důležitou roli ve výsledcích vzdělávání. Je to i téma v jiných zemích, ovšem český systém neumí tento vliv zmenšovat.
Například výsledky PISA testů (žáci ve věku 15 let, údaje z roku 2015) ukazují, že žáci z rodin s nízkým socioekonomickým a kulturním statusem (ESCS) nejméně aspirují na kariéru spojenou s přírodními vědami (9,8 % versus 18,9 % v OECD). Nízký socioekonomický a kulturní status takřka sedmkrát zvyšuje šanci na opakování ročníku na ZŠ. V průměru OECD je to přitom jen čtyřikrát. České vzdělávání také trpí velkými rozdíly mezi výsledky v krajích, z nichž méně než polovinu vysvětluje socioekonomický a kulturní status rodin žáků, zatímco většinu vysvětlují další faktory na straně škol a učitelů.
Zdroj: Česká spořitelna
