Ponzi versus Hurvínek aneb Marš za katr!

Jak nejít do basy

Napřed špatná zpráva: Když provozujete letadlo, pyramidové investice, multi-level marketing či Ponziho schéma (výběr terminologie je na vás), máte slušnou pravděpodobnost, že skončíte v žaláři. Horší je, že možnosti, jak se takovému nepříjemnému konci vyhnout, často nejsou o mnoho lákavější.

První z nich je správně načasovaný infarkt. Až vám zazvoní policie u vrat zbrusu nového paláce, jejž jste zakoupili z peněz vylákaných z naivních investorů, může vás klepnout a máte svatý pokoj. Z pochopitelných důvodů však takový radikální přístup k věci součástí strategií Ponziho následovníků nebývá.

Druhou možností je z dostupných indicií včas dešifrovat vzkaz "game over", vybrat peníze a odjet do brazilských pralesů, kde vás nikdo kromě pár jedovatých pavouků nenajde. Ani to není obvyklé, uvedený vzkaz bývá dlouho nesrozumitelný, navíc podvodní finančníci dávají obvykle přednost džungli betonové před pralesním originálem.

Třetí možnost je, že se stane něco neočekávaného a příznivého, na co nemáte vliv, a vaše sázka vám tak vyjde. Nakoupíte spoustu čehosi levného, nalákáte na to ještě daleko větší spoustu dalších peněz a z nějakých důvodů to nakonec opravdu dostatečně podraží. Neděje se to často, ale stává se to.

Čtvrtá možnost je, že se stane něco neočekávaného a nepříznivého, nač nemáte vliv (třeba rozsáhlý požár), takže pak můžete tvrdit, že nebýt ohně, vše by bylo v pořádku. Že jste si za peníze investorů již stihli koupit ferrari a ostrov v Karibiku, může být z tohoto specifického pohledu jedno.

Jednou z extrémních verzí této možnosti je, že si na vás úřady došlápnou dříve, než stihne přijít ono obávané datum, kdy váš podfuk vyjde najevo. Tehdy můžete s jistou dávkou drzosti tvrdit, že vše by bylo dopadlo dobře, kdyby vám do toho stát nekecal. Jonathan Polish, právník americké Komise pro kontrolu cenných papírů (SEC), tomu říká "Scooby Doo defense", tedy zhruba něco jako hurvínkovská obrana, píše Matt Levine ve sloupku Money Stuff na Bloombergu.

A konečně pátá možnost je, že vyhrajete v loterii, z výhry své investory vyplatíte a děláte, že všechno bylo v pořádku.

Zeptejte se Lhéritiera

Skutečně špatná zpráva je, že vás nemusí zachránit ani extrémně nepravděpodobná kombinace posledních tří možností. Jen se zeptejte Gérarda Lhéritiera. Tento francouzský obchodník, jehož příběh popsaly The New York Times, odhalil ještě v 90. letech díru na trhu. Povšiml si, že staré rukopisy jsou sice často cenné, ale málokdy jsou předmětem spekulace, na rozdíl třeba od obrazů. Jejich trh je nelikvidní a pomalý, a tak se se starými rukopisy zkrátka šmelí méně, než je obvyklé.

Věčná škoda, řekl si Lhéritier. V letech 1990-2004 skoupil pro svoji firmu Aristophil různé staré rukopisy těžkého kalibru (jsou mezi nimi Einsteinova i Baudelairova korespondence, Newtonovy poznámky a podobné perly), nadělal z nich papíry cenné i v obchodním smyslu slova a prodal je investorům za cenu několikanásobně převyšující cenu pořizovací a s příslibem prima výnosů.

To buď je, nebo není letadlo. Pro právníka je to podvod se vším všudy. Slíbil jsi investorům peníze, o nichž jsi věděl, že je nebudeš moci splatit? Marš za katr! Z pohledu nové kasínové ekonomiky je to komplikovanější; takový Masajoši Son a jeho Softbank nedělají poledních třicet let nic jiného. Rozdíl mezi Sonem a Lhéritierem není v podstatě jejich konání – oba prodávají vizi, která ještě materiálně neexistuje. Rozdíl je pouze ve stupni realističnosti očekávání, která ve svých investorech vzbuzují (a dokonce i to je sporné, vezmeme-li v úvahu příběh firmy WeWork).

A pak Lhéritier vyhrál v loterii. Jeho eurojackpot měl hodnotu 169 milionů eur. Čtyřicet milionů tehdy, v roce 2012, použil okamžitě na výplatu investorů, což mu obratem nahnalo do náruče investice další.

Někdejší král rukopisů, jak si rád nechával říkat, však nakonec osudu nejspíše neuteče. Jeho fígl se provalil a dostal jej před soud. Jeho právníci vzali zavděk hurvínkovskou obranou, jejíž naděje na úspěch je ale minimální. Noviny o něm mluví jako o francouzském Berniem Madoffovi a lze očekávat, že trestu natvrdo neuteče.

Masajoši Son, jehož důvěra ve WeWork stála investory nejméně 4,6 miliardy dolarů, je přitom v pohodě.