Odměny bankéřů: K bonusu patří malus
Je zarážející, jak málo se změnil systém odměňování vrcholných bankovních manažerů. Bankovní lobbisté a investiční bankéři rádi protiargumentují tím, že musejí tyto vysoké mzdy platit, protože jinak by největší talenty v bankovním oboru přešly ke konkurenci. Jaký to nesmysl.
V čem spočívá ten talent? V podstupování kontrolovaných a transparentních rizik? Kdo se častěji pohybuje na ose evropských finančních metropolí Londýn–Frankfurt, nebude nikdy schopen vysvětlit, v čem konkrétně spočívá "talent" hvězdných bankéřů. Přirozeně mezi nimi je několik dobrých matematiků. Jak je dobře známo, i ti nejlepší z nich zcela zklamali se svými rizkovými modely a zpravidla nepobírají špičkové platy.
Super platy dostávají jiní, kteří vlastně nic pořadně neumějí. Zpravidla za nic neručí, nemají žádné speciální znalosti, nýbrž pouze ochotu pracovat do úplného vyčerpání a po celé noci zhotovovat nějaké powerpointové prezentace, kterými ráno ohromí ještě méně schopné kolegy na podřízených pobočkách.
Bonusové programy příštích let by se měly pokusit o to, aby se manažeři a investiční bankéři více identifikovali s firmou, pro kterou pracují. Pomocí akciových opcí se toho nedosáhne. Pro jejich vlastníky ztělesňují pouze šanci na další bezrizikový příjem. A pokud budou opce uplatněny, může si odpovědná osoba v duchu říct: Po nás ať přijde potopa.
Přímá platba akciemi společnosti tento problém také nevyřeší, pokud je manažeři velmi rychle zpeněží. V ideálním případě by právě zde měly začít reformy.
Pricipiálně je akciové podílnictví podnikatelskou aktivitou, která by měla být dlouhodobého charakteru. Z toho důvodu lze souhlasit s návrhy, aby manažeři, ale i invetiční bankéři, dostávali velkou část svého platu v akciích, které by museli držet dlouhodobě. Tato lhůta by rozhodně neměla být závislá na délce pracovního poměru. Pak by nepomohlo se pokoušet o krátkodobou maximalizaci zisku a umělé tlačení akciových kurzů vlastní společnosti do utopických výšin.
