Ropa za 150 dolarů: Nesmysl, nebo blízká budoucnost?

Pokud rezervy OPEC klesnou až na mezní úroveň, průměrná měsíční cena ropy dosáhne na 150 USD za barel už na jaře příštího roku. Je však možné, že vyletí až na 165, nebo dokonce 170 USD, což by skrze následné zvýšení cen pohonných hmot znamenalo velké omezení pro spotřebitele.

Odhadovaný ropný šok na jaře roku 2012 by mohl ohrozit ekonomické oživení. V projekci pro USA by zvýšení ceny na úrovně kolem 150 USD ubíralo 1,5 procentních bodů z reálného amerického HDP.

Hedgeoví portfoliomanažeři ropu shortují

Steve Briese z Bullish Review of Commodity Insiders však tvrdí, že hedgeoví portfoliomažeři obchodující s ropou nyní intenzivně spekulují na pokles. Hodnota čistých krátkých pozic na trhu s futures a opcemi NYMEX je na rekordní úrovni. A jelikož historie ukazuje, že úsudek institucionálních investorů bývá většinou správný, Briese vyvozuje, že v současnosti existuje na trhu ropy obrovský potenciál na zisk z krátkých pozic.

Někteří odborníci jsou však k tomuto názoru skeptičtí. Potenciál na zisk ze short-sellingu vidí pouze pro letní měsíce, a to nijak závratný. Na trhu ropy tak naopak vidí velkou nákupní příležitost.

Obavy o rezervy v kapacitě ropných producentů

Michael Rothman, analytik z Cornerstone Analytics, předpokládá cenu ropy dokonce až u hodnoty 170 USD. Mezinárodní energetická agentura (IEA), organizace se sídlem v Paříži zastupující spotřebitelské země, koncem června zapříčinila výprodeje na trhu ropy svým prohlášením, že bylo vytěženo 60 milionů barelů ze strategických rezerv USA a dalších 27 zemí.

Chování na trzích tento příliv značně ovlivnil, i když se jedná pouze o něco přes dvě třetiny z téměř 90milionové denní celosvětové spotřeby. Při takové míře denního odběru ropy by světové zásoby 1,6 miliard barelů stačily pouze pro krytí 18denní spotřeby. Proto je mnohem důležitější sledovat schopnost producentů krýt potřeby poptávajících v delším horizontu.

Podle komoditního analytika Husseina Allidiny z Morgan Stanley klesnou rezervy OPEC na neudržitelnou úroveň. Allidina je však méně býčí než Rothman, jeho scénář počítá s cenou Brentu okolo 140 USD za barel.

Aktuální cenu ropy Brent sledujte zde

Změna ve struktuře světové poptávky

Na straně poptávky stojí OECD zahrnující USA, Kanadu, Japonsko, Austrálii, Nová Zéland a většinu Evropy a země mimo OECD, kam patří Indie a Čína (aktuálně ve fázi rychlého ekonomického růstu). Na straně nabídky je naopak OPEC (Libye, Irák a Saúdská Arábie) a země mimo OPEC jako Norsko, Mexiko a země bývalého Sovětského svazu.

Dynamika trhu ropy je založena na tom, že poptávka po ropě ze zemí mimo OECD vytváří tlak na nabídku. V roce 2000 představovala poptávka zemí mimo OECD 37,7 % z celosvětové hodnoty, dnes jde o 48,5 %, tedy téměř polovinu.

I přes obavy o zpomalující čínskou ekonomiku se předpokládá, že se bude "žízeň po ropě" zemí mimo OECD nadále zvětšovat rychleji než v zemích OECD. Zvyšování produkce zemí mimo OPEC je však pro krytí této dodatečné poptávky zcela nedostačující.

Rostoucí poptávka tak způsobuje obavy o rezervy všech ropných producentů. Plně nevyužité kapacity mají pouze země OPEC. Producenti mimo OPEC těží maximum, co jsou schopni.

Dynamika hospodářského cyklu

Pro komplexní pohled na faktory ovlivňující cenu ropy však musíme brát v úvahu i dynamiku hospodářského cyklu. Ropný šok sice nezpůsobil krizi v letech 2007 a 2008, zajisté však zhoršil její důsledky (v červenci 2008 cena ropy vystoupila až k 147 USD za barel).

Kauzalita ovšem existuje v obou směrech. Recese v zemích OECD (zejména v USA, Německu a Japonsku) znamená slabší poptávku po ropě, a tedy nižší ceny, které jsou výhodné pro spotřebitele, a tak mohou pomoci opět nastartovat ekonomické oživení.

Shrnutí důsledků zvýšené ceny ropy

• Poslední vzestup cen ropy k hodnotám 148 USD byl způsoben spekulacemi. Další takový pohyb by mohly způsobit obavy z výpadků na straně nabídky, ne silná poptávka.

• Ceny okolo 150 USD za barel ropy by znamenaly skrze neúnosné ceny benzínu brutální šok pro spotřebitele.

• Takto drahá ropa by téměř jistě přiměla politiky přijmout zásadní opatření, co se týče energetické politiky.

• Vzestup by ocenili producenti primárních energetických zdrojů a společnosti s nimi úzce spjaté. Naopak nejvíce by nato doplatili spotřebitelé, a dopravci a potravinářské společnosti.

Zdroj: Barron's