Blockchain je všemocný, ani po 10 letech ale nenašel smysluplné využití

Neustále čteme o tom, že blockchain změní způsob, jakým vnímáme nejen peníze, ale i data nebo uzavírání smluv. Jaké jsou největší překážky, které brání masivnímu nástupu blockchainu v jednotlivých oblastech?

Platební styk a bankovnictví

Blockchain byl vytvořen jako základ kryptoměn, jako je například bitcoin. Prakticky okamžitě se ale objevil názor, že se blockchain zanedlouho stane zabijákem platebních karet. A věc měla zajít ještě dále, hovořilo se dokonce o tom, že bitcoin a další kryptoměny zanedlouho nahradí fiat peníze, které mají v moci zlotřilé centrální banky a politici.

Netrvalo to ovšem dlouho a ukázalo se, že to tak horké nebude. Finanční domy a společnosti jako Visa, Mastercard nebo American Express nabízejí tak velkou přidanou hodnotu v podobě ověřování obou stran transakcí či rozkrývání nelegálních toků peněz a pojištění vkladů, že lidé nemají zájem měnit dolary, eura nebo koruny za bitcoiny.

Staré kryptoměny, jako je bitcoin, navíc mají technologické limity. Zatímco Visa dokáže za vteřinu zpracovat až 60 000 transakcí, bitcoin se na hranici svých možností dostává u sedmi, navíc při výrazně větší spotřebě energie.

Mikroplatby a mezibankovní transakce

Jednou z domén kryptoměn, potažmo blockchainu, se mají stát i takzvané mikroplatby. Ty mají umožňovat převody částek v řádech haléřů či centů, například za poslechnutí písničky nebo přečtení článku na internetu. Opět však narážíme na slabou infrastrukturu kryptoměn. Nikdo nechce při placení čekat několik minut, než bude zadaná transakce ověřena.

Využití mají kryptoměny najít také v mezibankovním styku, především u mezinárodních transakcí. Otázkou ale je, proč by měly banky blockchain začít využívat, když v současnosti používaný systém funguje a zapojení blockchainu by nepřineslo žádné zásadní vylepšení.

Smart kontrakty

Smart kontrakt si lze podle propagátora tohoto termínu Nicka Szaba dobře představit na příkladu prodejního automatu. Když do něj člověk vhodí minci, automat mu buď vydá vybrané zboží, nebo mu minci, není-li rozpoznána, vrátí. Vše přitom řídí jednoduchý program (smart kontrakt), který určuje, jaká mince byla do automatu vhozena. Experti tvrdí, že fakt, že smart kontrakty fungují jako logické operace, by přispěl k výraznému zjednodušení uzavírání různých smluv. Využití by smart kontrakty mohly najít třeba při nákupu letenek s garancí finanční kompenzace v případě zpoždění letu.

Zavádění smart kontraktů do praxe však naráží na velkou nedůvěru lidí. Málokdo je totiž ochotný se svěřit do rukou algoritmů, jejichž fungování nerozumí. Popularitě a důvěryhodnosti smart kontraktů zrovna nepřidal ani projekt DAO, který měl s jejich využitím fungovat jako investiční fond, jenž by vkládal finanční prostředky do projektů, o nichž by hlasovali jeho přispěvatelé. Problémem projektu bylo nedostatečné zabezpečení, hackeři z něj ještě před realizací první investice ukradli třetinu nashromážděných peněz.

Záloha dat: Cloud 2.0

O blockchainu se často hovoří i ve spojitosti se zálohováním dat, takzvaný cloud 2.0 by měl fungovat na základě distribuovaného zálohování dat. O co jde? Uživatelská data by měla být velmi zjednodušeně řečeno rozbita do jednotlivých bloků, přičemž pouze vlastník těchto dat by je mohl díky privátnímu klíči opětovně složit. Data by byla uchovávána na několika místech najednou a bez privátního klíče by byla bezcenná.

To, co by měl v oblasti cloudové zálohy dat zvládat blockchain, ale už dnes dokáže služba Dropbox. A k nelibosti stoupenců kryptoměn a technologie blockchainu je bohužel fakt, že blockchain nemá nic, čím by dokázal již nyní využívané technologie zastínit. Právě naopak, služby fungující na základě blockchainu by byly podle všeho výrazně pomalejší a dražší.

Zdroj: medium.com