Denní glosa: Vítejte v Kryptezuele
Jak spojit to nejhorší z dvou světů, z nichž jednomu vládne postbolševická ultralevice a druhému finanční spekulanti? Ve Venezuele to umějí.
Nevíte, kolik stojí venezuelský bolívar? Nevadí, já to také nevím, on také ne, a dokonce ani nikdo ve Venezuele ne. Totiž kromě agentury Bloomberg, jejíž reportér je placen v dolarech, a má tudíž čas takové věci sledovat.
Elektřina a rohlíky
Podle Bloombergu se můžeme dohadovat, že od chvíle, kdy jsem předcházející odstavec napsal, do chvíle, během níž jej čtete, přišla venezuelská parodie na měnu tak asi o polovinu své hodnoty, pokud tedy "hodnota" v tomto kontextu je správný výraz.
Pro ilustraci, snídaně vás v Caracasu (jednom z mála míst, kde ještě slovo snídaně má nějaký význam) přišla v době vzniku zmíněného agenturního článku na 900 000 bolívarů, zhruba 0,9 dolaru. Průměrný měsíční účet za elektřinu čítá pouze 300 000 bolívarů.
To je vše, co potřebujete vědět o postbolševickém ultralevicovém režimu Nicoláse Madura. Když za měsíc elektřiny zaplatíte zhruba tolik, co stojí rohlík s máslem, bude něco špatně. Vědí to v Severní Koreji, kde po desetiletí rýže musela podle ústavy stát "skoro nic", i v Turkmenistánu, kde donedávna byly veškeré energie zadarmo, a koneckonců i v Íránu, kde se můžete rozhodnout, jestli si za zbylé drobné koupíte láhev sodovky, nebo benzín na týden.
Ve Venezuele netřeba dlouho hledat, co je špatně. Čtyřčlenná rodina vyjde v klidu s pěti sty dolarů měsíčně, její průměrný příjem ale obnáší zhruba pětinu. Roční inflace na úrovni 16 500 % tomu příliš nepomáhá. Jedinou cestou je dostat se nějak ke skutečným penězům.
Oběd zdarma existuje
Pro majetnější Venezuelany, kteří si mohou pořídit výkonný počítač, je nejsnadnější cestou těžba kryptoměn. Známí reportéra Bloombergu si tak vydělávají 180 až 1 000 dolarů měsíčně, což je ekvivalent blbého (ale alespoň nějakého), respektive luxusního platu. Musejí to dělat, protože normální práce buď není, nebo je placena v bolívarech, což je finančně asi tak totéž. A mohou si to dovolit, protože elektřina, jíž těžba sežere mraky, nestojí skoro nic.
Je skoro jedno, jakou kryptoměnu ti nešťastní lidé těží; jen Maduro vyhlásil nejméně dvě nové. A tady se oba světy potkávají – oba perverzní myšlenkové směry, postbolševický i kryptoměnový, se domnívají, že se člověk může mít dobře, aniž by dělal něco jen náznakem užitečného; stačí když dělá to, co činí ostatní. Jejich společným jmenovatelem je populární ekonomická úvaha "to zaplatí někdo jiný" (Paul Krugman promine).
Milton Friedman by se divil, jak jeho bonmot o neexistujícím obědu zdarma došel prima latinskoamerické aktualizace. Pokud nějaký oběd ve Venezuele existuje, je jedině zadarmo.
Aktuality
