Proč nižší sazby ČNB nemusejí znamenat zlevnění hypoték
V návaznosti na klesající sazby ČNB se místy objevuje očekávání, že podobně prudký posun dolů zažijí v následujících dnech nebo týdnech klientské sazby, tedy úroky, které banky nabízejí firmám a domácnostem. Takové automatické promítnutí je však podle mého názoru velice nepravděpodobné, píše ekonom Michal Skořepa z České spořitelny.
Váhání bank při reakci na snížení repo sazby rozhodně nebude důsledkem nedostatečné konkurence mezi bankami. Pokud by konkurence nefungovala, proč by banky již nyní nežádaly od klientů například u hypoték namísto nynějších průměrných 2,4 % třeba 6 nebo 10 %?
Důvod bankovní opatrnosti bude poněkud složitější. Budou vlastně hned dva. Zaprvé, banky se při stanovování sazeb s víceletou, tedy delší fixací (jako jsou třeba sazby u valné většiny hypoték) rozhodují především na základě porovnání nikoli s aktuální výší dvoutýdenní sazby ČNB, nýbrž s delšími, víceletými sazbami na mezibankovním trhu a s víceletými výnosy státních dluhopisů. Dokud tyto delší sazby a výnosy nezaznamenají podobný posun dolů jako repo sazba ČNB, nebudou mít ani banky ve svých výpočtech mnoho racionálních důvodů pro snižování sazeb pro klienty.
Zadruhé, i přes veškerou chystanou pomoc české vlády ekonomice lze očekávat v nejbližších měsících, ne-li letech, určité zvýšení frekvence krachů firem a vyšší nezaměstnanost. Takové zvýšení rizika nesplácení úvěrů opět rozhodně není impulzem, který by nabádal banky k rychlému snižování úvěrových sazeb.
Stačí se ostatně podívat do nedávné historie. Na přelomu let 2008 a 2009, tedy uprostřed světové finanční krize, ČNB také výrazně snížila sazby, úroky třeba právě u hypoték ale začaly klesat až po roce.
Zdroj: Česká spořitelna
