Psychologie trhu: Když hraje muzika, tancuje se s většinou

Nebo také ratingové agentury, které vydávaly nejlepší stanoviska na rizikové hypotéky, jen úhledně zabalené. A kde byla policie a finanční dohled, když si Bernie Madoff hrál s cizími miliardami? Oba důvody jsou dobré. Ale k žádné krizi by nemuselo přesto dojít, kdyby investoři neignorovali logiku a psychologii finančního trhu.

Bývalý šéf Citigroup Chuck Prince v červenci 2007 řekl: "Problém bude, až přestane hrát muzika, ve smyslu likvidity na trhu." Vyjadřoval se tehdy k půjčkám pro lidi, kteří by kdysi jen těžko na jakýkoli úvěr dosáhli. "Dokud ale muzika hraje, musíme podle ní tancovat. Takže tancujeme," doplnil.¨

Tahle fráze ho společně s bystrozrakou Meredith Whitneyovou možná stála místo u Citigroup. Jenomže měl pravdu. Investoři se totiž chovají jako stádo. Dokud se nakupuje, nakupují. Dokud se půjčuje, banky půjčují. Pro opatrné ředitele a uvědomělé investory nezbývá dost místa na slunci.

Investor Barton Biggs Prince doplnil tak, že jen blázni tančí, ale ještě větší blázni zůstanou sedět. A sám J. M. Keynes varoval, že trhy se vydrží chovat iracionálně často déle, než se konkrétní subjekt na trhu udrží solventní.

Na trhu nestačí mít pravdu. Nestačí správně odhadovat rizika a veřejně je nazvat. Jde o to se na trhu udržet do doby, než ostatní pochopí, že jste měli pravdu.

Ekonomové Markus Brunnermeier a Stefan Nagel zkoumali mechanismy, které vedly k technologické bublině v roce 2000. Zjistili, že hedgeové fondy navyšovaly podíly technologického sektoru ve svých portfoliích, přestože už věděly, že technologické akcie jsou silně nadhodnocené. Paradoxně jeden z fondů, který před tímto faktem varoval – Tiger Management – nepřežil do doby, kdy technologicky trh spadl na přirozenější úroveň.

Finanční krize z let 2007 až 2008 měla podobné znaky. Existovali ti opatrní, ale nebyli vyslyšeni. Investoři a akcionáři nebyli dost trpěliví a nesázeli na pokles v době, kdy ještě trhy rostly. Například Phil Purcell byl vypoklonkován z Morgan Stanley právě pro svoji nechuť k riziku, která nechyběla jeho konkurentům. Dokonce i John Paulson, jehož fond sázel proti rizikovým úvěrům, měl hodně nervózní spaní z prodělaných ztrát, než mu trh dal za pravdu a jeho účet znovu narostl.

Nedávno Alan Greenspan připustil, že současná krize není tak výjimečná, aby hrozila jen "jednou za sto let", a doporučil, aby subjekty na trhu v budoucnu byly přeci jen opatrnější. Ještě před rokem byl hodně překvapen, že investoři tolik riskovali a nechali úvěrovou bublinu narůst do tak obřích rozměrů.

Není jasné, co ho tak překvapilo. Investoři se jen řídili logikou a davovou psychologií trhu. Ani dnes jistě nevydrží opatrnost nijak dlouho.

Investoři jakoby hráli známou dětskou hru. Muzika hraje a oni chodí okolo židlí, kterých je míň než investorů. Jen ti rychlí, a také ti s notnou dávkou štěstí, urvou místo k sezení, když muzika přestane hrát. A jen ti chytří vědí, že je proto v jejich zájmu, a v zájmu daňových poplatníků, zavést na trhy alespoň o něco přísnější regulaci, která hudbu nechá hrát, ale v trochu pomalejším tempu.