Jak se (ne)zachovává zaměstnanost aneb o jednom malém plus pro českou verzi kurzarbeitu
Kurzarbeit v různých podobách byl na jaře hojně využíván v řadě zemí, v létě přišlo ochlazení, ale na podzim podobné programy na zachování zaměstnanosti opět získaly na významu.
Před několika týdny vyšla studie expertů OECD shrnující letošní zkušenosti různých zemí s vládními programy zaměřenými na podporu zachování pracovních míst (job retention schemes, JRS). Mezi ně patří (a v textu je krátce zmíněn) i český program Antivirus.
Z pohledu Česka se ve studii objevují minimálně dvě zajímavé informace. Zaprvé jde o skutečnost, že Česko rozhodně nepatří k zemím, které letos (čísla se pro většinu zemí vztahují ke konci května 2020) programy tohoto typu využívaly nejvíce.
A zadruhé se studie zmiňuje o tom, že v mnoha zemích, kde letos vlády pomáhaly ekonomikám nějakým typem JRS, se firmy čerpající tuto formu pomoci na nákladech odměňování zaměstnanců za neodpracovanou dobu nijak nepodílely, tedy se po firmách nepožadovala žádná "spoluúčast", případně (u JRS existujících již před koronavirovou krizí) byla tato spoluúčast snížena na nulu (konkrétně jsou zmíněny Francie, Itálie a Německo).
Program Antivirus coby česká forma kurzarbeitu tuto spoluúčast vyžadoval a vyžaduje, takže (na rozdíl od podobných programů v mnoha jiných zemích) firmy nenabádá ke zneužívání, a tedy také nenapomáhá přežívání zjevně neperspektivních firem.
