Anketa: Podaří se nové francouzské vládě zkrotit dluhy?
Francie se ocitla v jedné z nejvážnějších rozpočtových krizí za poslední dekády. Pád vlády Françoise Bayroua ukázal, jak bezvýchodný je politický pat kolem přípravy rozpočtu na rok 2026. Ekonomové upozorňují, že zatímco v Řecku před lety přišla dluhová krize náhle, ve Francii je problém dlouhodobý a zřetelný. Pod tlakem investorů či evropských institucí bude muset Paříž reagovat, pokud si nechce na vlastní, o poznání větší scéně zopakovat řecké drama.
Krize v zemi galského kohouta má široký dopad – destabilizuje eurozónu jako celek a může se promítnout i do české ekonomiky. Zeptali jsme se proto ekonomů, co musí nová francouzská vláda udělat, aby předešla opravdové ekonomické krizi, a jaké jsou další scénáře vývoje veřejných financí ve Francii.
Jiří Tyleček (XTB)
XTB
Věnuje se zejména měnovým a komoditním trhům, zajímá se i o makroekonomii a měnovou politiku.
Krize francouzských veřejných financí je v současnosti především politická. Pád vlády Françoise Bayroua prohloubil rozpočtovou nejistotu a brzdí jakoukoli konsolidaci. Je tu nicméně jasný politický přesah. Francie hospodaří s deficitem 5,8 % HDP (2024) a dluh vykazuje přibližně na úrovni 113 % HDP, což je výrazně nad limity Paktu stability. Spread mezi výnosy francouzských a italských desetiletých dluhopisů ve středu klesl na nulu, což se stalo poprvé od založení společné evropské měny. Investoři vnímají italský fiskální plán jako více konzistentní než francouzský rozpočtový proces, který uvízl v parlamentním patu. Krátkodobě zůstane francouzská riziková prémie zvýšená. Střednědobě bude klíčové, zda nová vláda dokáže předložit věrohodnou trajektorii vývoje deficitu.
Na úrovni eurozóny nepočítám s dluhovou krizí podobnou té z roku 2011, protože bankovní a fiskální záchranné mechanismy jsou robustnější a ECB již má nástroje, jak bránit fragmentaci trhu. Jako pravděpodobný scénář se jeví dlouhodobá nejistota spojená s navyšováním dluhu a snižování ratingu. Francie samotná ale výrazněji nevybočuje z řady mnoha dalších zemí eurozóny, které bojují s rychle rostoucím a nadměrným dluhem.
Boris Tomčiak (Finlord)
Finlord
Na finančních trzích se pohybuje od roku 2007. Analyzuje finanční produkty, investiční myšlenky a události. Věnuje se kvantitativnímu investičnímu výzkumu.
Francie má aktuálně poměr dluhu k HDP 113 % a do roku 2030 by zadlužení mělo stoupnout na 125 %. Vyšší zadlužení mají v EU pouze Řecko (153 %) a Itálie (138 %), průměrný dluh v eurozóně je 88 %. Vývoj francouzských státních financí není příznivý i proto, že vláda není schopna prosadit potřebné reformy. Mezi ně patří zejména snížení sociálních výdajů, zvýšení věku odchodu do důchodu či omezení proplácených benefitů zaměstnanců. Penzijní systém má každý rok deficit přes 70 miliard eur, jelikož odvody nejsou dostatečně vysoké na pokrytí penzí. Se stárnutím populace se navíc deficit penzijního systému bude prohlubovat.
Podnikání ve Francii je pro firmy kvůli vysokým nákladům na zaměstnance relativně dražší než podnikání v jiných evropských zemích. Země bude muset konsolidovat veřejné finance, ale bude to těžké. Výdaje státního rozpočtu tvoří 57 % HDP, takže zpomalení růstu rozpočtových výdajů bude znamenat i pomalejší ekonomický růst. Francie se může dostat i do mírné recese. Z investičního hlediska nebude země v nejbližších letech atraktivní.
Michal Skořepa (Česká spořitelna)
Česká spořitelna
Makroekonomický analytik, který se specializuje na prognózy vývoje bankovního trhu a české ekonomiky.
Francie musí šetřit, ale nechce. Pokud by nový premiér Sébastien Lecornu dokázal prosadit věrohodnou rozpočtovou konsolidaci, byl by to "majstrštyk". Za posledních dvacet let narostl francouzský dluh o zhruba 50 % HDP a při současném tempu by se země během dalších dvou dekád mohla dostat na úroveň, kde bylo Řecko na začátku své dluhové krize. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco v Řecku problémy propukly náhle, ve Francii se problémy hromadí dlouhodobě. Je proto pravděpodobné, že pod vlivem vnějších institucí začne země reagovat dříve, než by se propadla do řeckého scénáře.
Problém je politický – Lecornu má jen malou šanci něco změnit, reálné řešení zřejmě přijde až s novými volbami nebo se zásadní vládní většinou. V horizontu nejbližšího roku či dvou se proto větší obrat čekat nedá. Případná francouzská krize by přitom byla pro stabilitu eurozóny i pro Česko mnohem horší než kdysi ta řecká, protože jde o daleko větší ekonomiku, jejíž záchrana by byla obtížnější finančně, politicky i psychologicky. A nezapomínejme, že ještě hůře než Francie je na tom dlouhodobě Itálie.
Aktuality
