10. 4. 2019 18:00 | Daniel Deyl

Rozdíl mezi investorským géniem a idiotem? 1 100 USD ročně

Umíte odhadnout, kdy se trh blíží vrcholu nebo kdy je u samého dna? Odpovědi jsou dvě – zaprvé, neumíte (kdybyste uměli, četli byste teď How to Spend It, ne Investiční web), a zadruhé, je to téměř jedno.

Představte si, že je vám pětatřicet. Právě jste si řekli, že už bylo dost nevycválaností, našli jste si slušnou práci a myslíte na budoucnost. Hodláte si pořídit dům na důchod, ať už jako zdroj přilepšení k penzi, pro potomstvo, nebo pro vlastní potřebu. (Aby iluze byla přesná, musíte k tomu mít americký pas, protože následující řádky jsou konkrétně o amerických podmínkách.)

Řekněme, že jste toto udělali v roce 1989. Řekli jste si, že budete následujících třicet let investovat tisíc dolarů ročně, abyste dosáhli na (spíše menší) rodinný dům. Měl by vás přijít na nějakých 150 tisíc USD. Že to nesedí? Ale ano.

Infarkt, nebo index?

Pokud jste se rozhodli investovat do akcií, mohli jste vyzkoušet třeba day trading. Strávili jste celé dny odbíháním k telefonu či počítači, do měsíce jste si okousali nehty až k zápěstí a do roka jste měli první infarkt a na kontě mínus.

Pokud jste však udělali, co za vás dnes mohou dělat indexové fondy, například vsadili onu tisícovku na vzestup indexu S&P 500, dočkali jste se do letošního roku pěkné sumičky. Firma Albert Bridge Capital k tomu našla fantastické statistiky.

Ono se řekne, tisíc dolarů ročně, vždyť jsou to drobné. Ale řekněme, že máte rodinu, splácíte hypotéku a leasing a školné a tohle a tamto. Zkrátka si lze představit, že více se vám investovat do vzdálené budoucnosti nechce.

Tak či onak zbývá otázka, kdy máte ty peníze investovat. Index S&P 500 během oněch třiceti let klesal a stoupal, jak se mu zlíbilo. Řeklo by se tedy, že musíte odhadnout, kdy je relativně dole a kdy nahoře, což by mohlo být vodítkem k úspěšné investici. Jenže, jak již bylo řečeno, kdyby to lidé uměli, všichni by to dělali, takže na Havaji a na Tahiti by bylo pozoruhodně narváno superboháči a Premier League by se musela rozšířit na čtyřicet tisíc klubů, aby si všechna ta ega přišla na své.

Ta dobrá zpráva je, že to nevadí. Řekněme, že jste strašlivě chytří (což je pravděpodobné, jste-li našimi čtenáři) a zároveň máte obrovskou kliku, takže v každý z oněch třiceti let po roce 1989 provedete investici v den, kdy je S&P 500 za daný rok na své nejnižší hodnotě. Koupíte tedy za nejnižší možnou cenu a jen si mnete ruce, zatímco index šplhá vzhůru. Není to sice dvakrát pravděpodobné, protože 1 ku (1 240 × 10⁶⁹) není plně povzbudivý kurs, ale kdo ví, co kdyby. V takovém případě si letos můžete nechat vyplatit přes 155 tisíc USD. To je prima.

I šimpanz vítězí

Jak by to však dopadlo při méně nadoblačném štěstí? Nebudeme předpokládat, že jste úplní idioti, ale i vy přece můžete mít smůlu. Tak šerednou, že v každém ze zmíněných třiceti let si vyberete k investování právě ten den, kdy je index S&P 500 nejvýše.

Vtip je v tom, že i v případě, že jste posledních třicet let investovali jako slaboduchý šimpanz rozložený syfilidou, jenž si znepřátelil lidi, bohy i štěstěnu (ne, stále nemluvíme o české politice), letos si domů odnesete bezmála 122 tisíc USD.

Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším možným výsledkem tedy čítá zhruba 33 tisíc USD, tedy 1 100 USD ročně (cifra odpovídá tomuto konkrétnímu příkladu, výši investice a uvedenému období; a ano, pohled na grafy odhaluje trochu nepřesné zaokrouhlování, ale v zájmu kulatosti titulku laskavý čtenář promine).

To je svým způsobem filozoficky utěšená zpráva. Kdo by řekl, že časodolary měřená vzdálenost, řekněme, od Alberta Einsteina k Lucii Vondráčkové, bude tak krátká?!

Když je ale řeč o Albertech, vraťme se k firmě Albert Bridge Capital. S upozorněním na tyto fajn statistiky nepřichází z nezničitelné touhy vypustit do světa dobrou zprávu, nýbrž proto, aby vás přesvědčila, že na akciích nelze dlouhodobě prodělat, pokud máte dost disciplíny a nenecháte se rozhodit přemírou strachu či chamtivosti.

Fér nabídka

Máte takovou disciplínu? Nejspíše ne, odhadují v Albert Bridge Capital. A nabízejí, že ji za poplatek bude mít za vás. Pokud to lze z pozice novináře posoudit, je to zhruba stejně férová nabídka jako ostatní, jež v těchto kruzích dostanete.

Pročež je čas na pointu. Pokud vám v roce 1989 chybělo ke koupi domu zhruba 150 tisíc USD, rozhodli jste se investovat podle popsaného scénáře a nyní si pískáte cestou z banky, zatímco se vám aktovka nadouvá zhruba řečenou sumou, můžete se zastavit v realitní kanceláři a prohlédnout si nabídku. A zjistíte, že cena průměrného domu mezitím stoupla na 320 tisíc USD, a vám tak po třiceti letech disciplinovaného a úspěšného investování schází o zhruba 20 tisíc více než na začátku.