Bohatství jako neviditelné zboží
Lidé v rozvinutých zemích sice mají na dosah ruky stále větší bohatství, ale nemají dostatek času na to, aby se k němu dostali. Chtějí více utrácet, aby to mohli ukázat svým známým, ale zapomínají na úspory a budování bohatství, kterým se chlubit nemohou.
Mezi lety 1960 a 2014 vzrostla doby dožití v USA a Velké Británii o 13 %, respektive 14 %. To znamená v průměru o 0,2 % ročně, což není moc, ale alespoň něco. Bohatství však v těchto zemích roste mnohem vyšším tempem. Reálný disponibilní důchod vzrostl o téměř 200 %, což je okolo 2 % ročně, a výdaje po započítání inflace vzrostly podobně. Vzhledem k délce života by se dalo říci, že schopnost lidí utrácet vzrostla za tu dobu asi na trojnásobek.
"Náš čas má nyní větší hodnotu, je cennější a stále vzácnější než příjmy, za které si nakupujeme věci," píše Daniel Hamermesh ve své knize Spending Time. Možná i proto si lidé připadají tak zaneprázdnění, jelikož mají málo času na to, aby vydělali to množství peněz, které je k dispozici a které je potřeba utratit.
I když to tak možná nevypadá, lidé v rozvinutých zemích mají více peněz k utrácení, ale času mají méně. Problémem těchto údajů je ale to, že jde o průměry. Většina lidí má samozřejmě peněz méně, než by chtěla. Lidé jsou navíc ovlivňováni svým okolím, které má mnohdy více než oni.
Podle průzkumu Charles Schwab věnují tři z pěti Američanů více pozornosti tomu, jak jejich přátelé utrácejí, ve srovnání s tím, jak šetří. Stejný podíl uvádí, že je v rozpacích z toho, jak si mohou přátelé dovolit drahé dovolené a restaurace, jimiž se chlubí na sociálních sítích.
Lidé zkrátka neřeší, jak jejich známí šetří, protože úspory nejsou vidět. Utrácení vede ke hromadění věcí, zatímco úspory a budování bohatství znamenají absenci věcí. Lidé nejsou zvyklí na sociálních sítích sdílet snímky výpisů svých bankovních kont. A tak nikdo neví, kolik kdo ušetří, zatímco všichni mohou vidět, za co kdo zrovna utratil.
Smířit se s tím, že si nemůžeme dovolit utrácet za hlouposti tolik, jako utrácejí sousedi, a zříci se některých věcí v zájmu vyšších úspor může zajistit do budoucna klidnější spánek a vyšší důchod. Když si nedokážeme určit priority v utrácení, nedokážeme ani uspořit tolik, abychom byli v důchodu v klidu.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
