Investice do umění: Jak odhalit padělek?
Problém falz je starý. Možná tak starý jako samotné umění nebo obchod s ním. V minulých stoletích často na zakázku vytvářeli kopie díla sami autoři, častěji pak byl o reprodukci oblíbeného či úspěšného námětu požádán jiný autor. I v takových případech šlo o úmyslnou napodobeninu, nicméně ty byly vytvářeny na základě požadavku zadavatele a konečného majitele v jedné osobě, nikoli za účelem dalšího prodeje se záměrnou záměnou autorství.
Právě v tomto aspektu je zásadní rozdíl. I dnes vznikají četné kopie známých uměleckých děl, které si „amatérští umělci“ vytvářejí pro své potěšení. Avšak prodej takového díla, pokud je vydáváno za dílo připsané autorovi originálu, je již aktem sporným, ba dokonce trestným.
Laik odborníkem?
Úmyslné vytváření "originálů" známých autorů s cílem zpeněžení a bezdůvodného obohacení se objevovalo již v 19. století. Čím byl autor oblíbenější a lépe obchodovatelný, tím více záměrných falz jeho děl vznikalo, a pokud jeho hvězda časem nezapadla, tak někdy ještě vzniká. Ví se například, že díla Františka Kavána byla padělána už za jeho života, a proto jsou při určování pravosti jeho obrazů odborníci zvlášť pozorní.
Na trhu se vyskytuje rovněž hodně podvrhů pláten Emila Filly. Mnohé jsou tak kvalitní, že je odhalí pouze technika. Bohužel se však u tohoto autora stává, že se především na černém trhu prodávají i díla, jejichž nepravost je z plátna patrná na první pohled. Přesto jsou někteří kupci tak naivní, že dílo bez podrobnějšího prozkoumání zakoupí, pravděpodobně s vidinou potenciálního zisku. Rozčarování bývá posléze veliké.
Kdo ověří pravost díla?
Falzum odhalí pouze zkušený odborník. Laik bez hlubších znalostí a empirie nemá šanci zjistit, že jde o podvrh, pokud nejde o napodobeninu natolik amatérskou, že ji rozezná prakticky každý. I v případě, že se jedná o velmi kvalitního "řemeslníka", který dobře zvládá technickou stránku, těžko se napodobitel úplně dokáže přenést do doby, kdy dílo vznikalo, do rozpoložení autora, do jeho zkušeností, do jeho exaktního způsobu míchání barev, přesných tahů u signatury a podobně. To jsou artefakty, které kopii prozradí.
Rozdíly nejsou vždy patrné a vyžadují zkušené oko, které má autora dobře "nakoukaného". V mnoha případech stačí odborné posouzení znalce aukčního domu. Řada významnějších obrazů je navíc zkoumána a posléze nabízena s dobrozdáním od znalců specializujících se na některé období nebo konkrétního tvůrce. Jsou to autoři uměleckých monografií a výstav, kteří mají s dílem daného umělce nejčetnější zkušenosti.
Některá falza jsou ovšem tak věrohodná, že jejich nepravost prokáže až laboratorní průzkum. V takových případech se používají chemicko-technologické metody, například mikroskopická a mikrochemická analýza prvků, prvková analýza na elektronovém mikroskopu, rentgenové a ultrafialové snímky obrazu, srovnání rozpustnosti použitých barev se vzorky originálů autora a další. Dokonce se zkoumá i samotné plátno nebo papír, jejich stáří nebo způsob uchycení hřebíků a samotný rám.
Taková expertíza je plnohodnotná a postavená nejen na subjektivním posouzení znalce, ale na exaktních datech. Její cena se pohybuje dle náročnosti v řádech tisíců až desetitisíců korun, a proto se je nevyplácí zhotovovat ve všech případech.
Kde a u koho nakupovat
Na první pohled by se mohlo zdát, že je nakupování uměleckých děl příliš rizikové. Dodržování zásady pořizování děl mimo černý trh, tedy u renomovaných aukčních domů nebo galeristů, ovšem riziko snižuje na minimum. V případě žijících autorů je samozřejmě nejlepší získat ověření pravosti přímo od nich nebo nakupovat od galeristů, kteří je na trhu zastupují.
Pokud jde o prodej děl z druhé ruky a děl již nežijících autorů, jedinou kompetentní instituci jsou zkušené, uznávané a na trhu prověřené aukční domy, které za svá odborná stanoviska přijímají odpovědnost. I mezi znalci jsou totiž takoví, jejichž posudky je potřeba přijímat velice obezřetně.
Článek byl napsán pro Investiční magazín.
