Zlatko Míčka: Hodnota kvalitních vín nikdy neklesá pod nákupní cenu

IW: Jak lze investovat do vína? Existují nějaké organizované trhy?

Zlatko Míčka (ZM): Plně organizovaný trh jako takový neexistuje. Trhy v určitých zemích jsou v podstatě drženy obchodníky. Nejznámějším trh je v Bordeaux, kde spolu s obchodníky působí přímo majitelé château, dále jsou menší trhy v Itálii a Ve Španělsku. Do vína se většinou investuje tak, že se nakoupí od některého výrobce, třeba skrze obchodníka, a nabízí se k prodeji, když je "lahvově zralé". Princip tkví v překonání doby, po kterou víno ještě není zralé. Tato doba se samozřejmě odvíjí od charakteru vína a kupující je ochoten zaplatit nejvyšší odpovídající cenu, která odpovídá již zralému vínu s možností okamžité konzumace. Vinař by však měl vysoké skladové náklady, kdyby měl po celou dobu víno uchovávat, a díky tomu právě vznikl ten mezi článek v podobě obchodníků.

IW: Proč investovat zrovna do vína?

víno "nedevalvuje", naopak s přibývajícím stářím vína se hodnota zvyšuje

ZM: Prakticky 90 % investorů do vína k němu má určitý vztah. To znamená, že ho buď rádi pijí, nebo i částečně produkují, a proto do jisté míry neřeší, proč investovat do vína. Mám-li říct obecné důvody, tak každé kvalitní víno má tzv. rodokmen, tudíž má historii několika desítek let. Otevřu-li láhev starou 10 let, tak si mohu být jistý, že bude skvělá. Prostě a jednoduše investuji do něčeho, co "nedevalvuje", naopak s přibývajícím stářím vína se hodnota zvyšuje, pokud výrazně nepřekročíme dobu skladování. Podíváme-li se do minulosti, tak při jakémkoliv pádu na akciových nebo jiných trzích hodnota vína pouze stagnovala, v žádném případě se nesnižovala. Pro mnohé investory je také podstatné, že si láhev mohou uchopit, prohlédnout si ji, z čehož mají dobrý pocit. Opět to navazuje na ten zmíněný vztah k vínu.

IW: Hodně se v této oblasti mluví o nízké likviditě jako nepříteli těchto investic. S jakými dalšími riziky se investice do vína potýkají? A jak se jim případně vyhnout?

v historii se nikdy nestalo, aby hodnota vína klesla pod nákupní cenu. A je nesporné plus, když investujete s vědomím nulových potenciálních ztrát

ZM: Likvidita je samozřejmě důležitá u každé investice. Ten, kdo víno kupuje, nebo odborník, který zde figuruje, by měl předem vědět, jaká bude likvidita a měl by být napojen na nástroje, které likviditu zajišťují. Myslet si, že až bude víno 10 let staré, nabídnu jej někde na webu, čímž bude problém vyřešen, je nesmysl. Vychází se tedy z toho, že se už předem ví, za jak dlouho bude víno lahvově zralé a s kým se pak bude obchodovat. Je-li to například v rozmezí 8 až 20 let, můžeme po 8 letech od nalahvování prodávat po dobu 12 let. Máme tedy dost času na to, abychom víno prodali a realizovali určitý výnos. V historii se nikdy nestalo, aby hodnota vína klesla pod nákupní cenu. A je nesporné plus, když investujete s vědomím nulových potenciálních ztrát. Jako spíš obecný problém současnosti v oblasti těchto investic bych zmínil neseriózní internetové stránky, na kterých firmy v mnoha případech nabízejí vína, jež jsou podhodnocená a která ani nevlastní. Pouze si zvyšují návštěvnost svých stránek a usilují o klientelu, které ve finále nabízejí úplně něco jiného. IW: Co všechno se odráží na ceně vína? Jakost, oblast, producent, ... ?

ZM: Cena vína prochází několika fázemi. Již při zveřejnění ceny se může strhnout první vlna zájmu a způsobit navýšení. Další pohyb přichází zhruba za 2 roky, kdy víno přichází na trh a nastupuje skupina investorů, kteří chtějí kupovat už konkrétní láhve, ne vína uložená v sudech, jak je to při samotném En Primeur. Následně se cena zvyšuje jen pozvolna, prakticky se čeká na okamžik, kdy je víno lahvově zralé a připravené k prodeji konečnému spotřebiteli. V tom okamžiku stoupá cena na tržní hodnotu a začíná další část vývoje ceny. Tedy už kromě vlivu vyzrávání vína nastupuje faktor ubývání konkrétních lahví na trhu. Cena tedy stoupá rychleji, hlavně v okamžiku, kdy klesne počet lahví pod tzv. hranici dostupnosti, což bývá zhruba deset tisíc lahví. Následuje nekontrolovatelný vzestup, kde si cenu prakticky určuje majitel láhve na základě poptávky. V takovém případě můžeme mluvit o zisku ve stovkách, někdy i tisících procent původní ceny.

IW: A co image vína? Zvyšuje cenu i popularita na konkrétním trhu?

cenu ovlivňují okolnosti kolem příběhu vína, jako případné úmrtí sklepmistra, prodej vinařství nebo nějaká přírodní katastrofa

ZM: Samozřejmě. Příkladem může být jedna z posledních "bondovek", ve které herci popíjeli Château Angelos 1982. Během několika týdnů po uvedení filmu zmizela celá produkce. Dnes jsou tato vína aukčními kousky. Dále dost ovlivňují cenu okolnosti kolem příběhu vína, jako případné úmrtí sklepmistra, prodej vinařství nebo nějaká přírodní katastrofa. To okamžitě katapultuje cenu všech starých dostupných vín souvisejících s daným příběhem.

IW: Ovlivnila finanční krize nějak zásadně investice do vína?

krize donutila producenty snížit ceny a nákupní cena tak představovala pro investory příležitost

ZM: Paradoxně jsme minulý rok zaznamenali zvýšený zájem o En Primeur ročník 2008. Jako vysvětlení se mi nabízí to, že investoři začali stahovat část svých prostředků z rizikovějších aktiv a vkládali je do instrumentů, které na hodnotě neztrácejí. Další fakt je ten, že krize donutila producenty snížit ceny a nákupní cena tak představovala pro investory příležitost. Celkově tedy měla krize na víno pozitivní vliv a vzhledem k tomu, že hodnota vína pouze stagnovala a nyní se opět vrací k růstu, potvrzuje se stabilita této investice.

Víno svými zisky překonává akciové indexyIW: Jaký byl "vinařský rok 2009" v porovnání s akciovými indexy?

ZM: V roce 2009 došlo ke zpomalení nárůstu cen vína, jak už jsem zmiňoval. Nelze však porovnávat investice do akcií s investicemi do vína, které nemají krátkodobou likviditu. Museli bychom porovnávat v delším časovým horizontu. Dlouhodobí investoři do akcií, kteří v roce 2008 nereagovali na prudký pokles hodnoty okamžitým stažením svých investic, zažili dorovnání hodnot díky následnému prudkému růstu cen akcií. Podobně to probíhalo u vína, ovšem s tím rozdílem, že se nejednalo o tak velké propady. Ono také chování investorů do vína je jiné, řekl bych v tomto ohledu klidnější a rozvážnější než u spekulativnějších investorů.

IW: Jste specialista na francouzská vína. Čím jsou podle vás výjimečná?

nikde nefunguje "řízený" trh s víny jako v Bordeaux a v menší míře v Burgundsku. Itálie a Španělsko mají též kvalitní vína, ale nakupovaná v převážné většině ke konzumaci

ZM: Ve Francii je podstatně větší množství kvalitních vín. Jedná se asi o 86 % celosvětové produkce, a proto jsou také nejvíce publikována. Vzhledem k takovémuto vyprodukovanému množství je ve Francii jiný poměr kvality k ceně. Například ve Španělsku za stejnou úroveň kvality zaplatíte více. Dost podstatné je také to, že nikde nefunguje "řízený" trh s víny jako v Bordeaux a v menší míře v Burgundsku. Itálie a Španělsko mají též kvalitní vína, ale nakupovaná v převážné většině ke konzumaci. Francie je v této oblasti pro investora zajímavější.

IW: Jaké ročníky teď nakoupit?

ZM: Jednoznačně En Primeur ročník 2009, který jde nyní na trh. Uvažujeme-li o starších ročnících, lze ještě nakoupit z Bordeaux ročníky 2000, 1995, nebo 1996. Tyto hodně poptávané ročníky jsou ještě lahvově zralé. Starší ročníky už prakticky nejsou k sehnání, nebo pouze od obchodníka, který by je prodal jen s vysokou marží. Pro investora jsou však lepší ročníky, které právě přicházejí na trh, jelikož má delší dobu na to, aby se mu jeho investice zhodnotila.

IW: Povíte nám něco o nedávné degustaci ve Francii, které jste se zúčastnil?

ZM: Ano, ve Francii jsem byl za účelem ochutnávání a hodnocení ročníků 2009, a to jak z Bordeaux, tak z Burgundska. Na základě tohoto hodnocení bude docházet k výběru těch vín, která jsou zajímavá v rámci naší obchodní strategie, a následné alokaci vín, kde z části zainvestujeme my a částečně naši privátní klienti. Dodáváme do jiných zemí, jako jsou například Čína nebo Rusko, a každý trh vyžaduje něco jiného a jinak se vyvíjí.

Jak Zlatko Míčka hodnotí Bordeaux 2009?