Transferové ceny jako jeden ze zdrojů naší chudoby

Uvedený princip znamená, že navzájem příbuzné firmy na sebe mají být "jako na cizí". Pokud například firma v Česku koupí od své matky v zahraničí nějakou službu, má za ni zaplatit tolik, kolik by zaplatila na trhu při nákupu stejné služby od cizí firmy. Pokud by česká dcera zaplatila své matce například více, zavánělo by to tunelováním české dcery ve prospěch zahraniční matky.

Signály takovéhoto tunelování se objevují zejména v případě, že matka sídlí v daňovém ráji. V takovém případě je ono tunelování vlastně přesunem zisku do země, kde z něj celá skupina (matka i všechny dcery dohromady) zaplatí na daních méně než v Česku.

Ověřování toho, zda firmy stanovují transferové ceny v souladu s principem "na vzdálenost ruky", je činnost velice složitá, zároveň ale mimořádně důležitá. Jedině tak totiž dokáží daňové úřady v dané zemi zajistit, že zisk nebude nekontrolovaně a v rozporu s principy daňového práva odtékat za hranice, například skrze poskytování nejrůznějších prapodivných poradenských a jiných služeb.

Aktivita OECD (celkově shrnovaná pod zkratku BEPS znamenající Base Erosion and Profit Shifting) má dokonce i podporu skupiny G20, a to zřejmě proto, že přesouvání zisku se začíná dotýkat již i některých méně rozvinutých zemí.

Že se velice pravděpodobně týká i Česka, naznačuje například výzkum ekonoma Petra Janského. Ten například zjistil, že české firmy s vlastníky v daňových rájích mají nápadně vyšší zadlužení vůči svým vlastníkům. Přitom právě poněkud nadsazené úroky z takovýchto dluhů jsou jedním typem transferové ceny, která není "na vzdálenost ruky", protože uměle zvyšuje zisk vlastníka na úkor zisku dceřiné firmy.

Tato a všechny ostatní formy neoprávněného vyvádění zisku z Česka vedou k nižším daňovým výnosům, slabší pozici českého fiskálu, menšímu prostoru mimo jiné pro veřejné investice, a tedy nakonec i k pomalejšímu růstu bohatství české ekonomiky.