Gambleři z Wall Street, investoři z Vegas

Kasino je podobné burzovnímu parketu. Cenné papíry jsou něco jako žetony, které si nakoupíte u vchodu. Každá sázka v pokeru je vstup do pozice, růstový trend na burze je vítězná série v ruletě. Klíčové je řízení rizika a investování zisků z dosavadních sázek.

"Gambling tvoří samotný základ ekonomických institucí a systémů, ať už se to lidem ve finančním světě líbí, nebo nelíbí," píše Aaron Brown v knize The Poker Face of Wall Street, která na příkladu pokeru ilustruje hodnocení a vnímání finančního rizika. Není divu, že poker je oblíbenou hrou mnoha finančníků.

Mnozí hodnotí podobnost hazardu a obchodování na burze negativně. Skrývá se v ní však důležitá ponaučení o finančním riziku a maximalizaci zisku v zodpovědném měřítku.

Goldman Sachs, nejziskovější investiční banka na Wall Street, vydělává většinu peněz na spekulacích, kam se pohne akciový trh. Banka "přijímá sázky" od klientů, za to si bere poplatek, a sama sází svoje peníze. Klíčová je hodnota, kterou banka je ochotna v nejhorším případě ztratit za jeden obchodní den. GS v uplynulém čtvrtletí tuto svou míru rizika měla okolo 208 milionů dolarů, tedy o hodně víc, než její velcí konkurenti mezi investičními bankami – Morgan Stanley a JPMorgan Chase.

Poker a byznys

Pokerový profesionál Phil Gordon vnímá hru jako strategické investování, ne hazard. "Hráči se příliš neliší od analytiků z Wall Street," říká hráč, který loni kartami vydělal 1,7 milionu dolarů. "Nemyslím, že jsem třeba i jediný den v životě propadl hazardu."

Zajímavé je, že Phil Gordon vystudoval IT inženýrství. Chtěl odejít z fungující firmy, ale po domluvě s kolegy setrval v oboru. To se psal rok 1994. O tři roky později jeho firmu Palo Alto koupila Cisco za 95 milionů dolarů a Phil se mohl vrhnout na svoji odloženou profesionální pokerovou kariéru. Během pokerového boomu posledních let se tento účastník finálových stolů na světových turnajích stal oblíbeným komentátorem této hry. Firmy jako IBM, Google nebo Charles Schwab si ho navíc zvou, aby zaměstnancům přednášel o tom, jak lze znalosti a zkušenosti z pokeru využít v byznysu.

Gordon klade důraz na splnitelná očekávání. "Když vsadím 100 dolarů, čekám výhru 110 nebo 120 dolarů," říká. "Určitě spoustu kol můžu prohrávat. Ale dokud budu dál sázet a nebudu čekat žádné zázraky, dlouhodobě vyhraji. Vždycky sázím jen tolik, kolik mám zrovna v kapse. Finanční krizi zavinili ti, kteří se na trhu nedrželi tohoto pravidla a sázeli o hodně víc, než kolik měli. A ti za to zaplatili třeba i bankroty svých společností."

Další pokerový hráč Fredrik Paulsson na svém blogu také přispěl k tomuto tématu. "Hráči aktivně investují svůj kapitál. Zkrátka nechceme nechat peníze na nízko úročených bankovních účtech. A upřímně, hráči pokeru docela dobře rozumějí akciovému trhu, protože už mají za sebou pár lekcí hry, které chybějí nováčkům na trhu. Jsme zvyklí za den prohrát desetinu svojí hotovosti, nebo vyhrát 20 procent za pár her. Na burze vyděláváte 20 procent v průměru více než rok, a to jen když jste vážně zkušení investoři."

Prohra, ze které se nevyhrabete

Existuje něco, co spojuje karetní hráče a investory na burze. Může totiž nastat situace, že vsadíte a prohrajete tolik, že už nemůžete dál hrát. Anglicky se momentu této poslední sázky říká "risk of ruin". Do podobného rizika se podle hráčů nemá nikdy jít.

"Tato hranice vám určí, jaké největší sázky si můžete dovolit," vysvětluje Phil Gordon. "Pokud běžně sázíte nad tuto hranici, extrémně zvyšujete riziko bankrotu. V rámci finanční krize mnozí sázeli hodně dlouho a o hodně víc, než kolik mohli v případě neúspěchu zaplatit."

I přes veškeré společné prvky Phil Gordon doporučuje raději kariéru v byznysu, než být odkázaný na karetní výhry. "Je známo, že jen něco okolo pěti procent hráčů, kteří se pokeru věnují více než jako koníčku, dlouhodobě vydělává. Podle mě máte pořád větší šanci na Wall Street, i kdybyste burzu brali jako terč na šipky, na který hážete se zavázanýma očima."