Plán na záchranu eurozóny: Proč neuklidnil trhy?

Pomoc EU je doplněna o prostředky Mezinárodní měnového fondu (MMF) a také o závazek Evropské centrální banky (ECB) vstoupit na trh v případě "extrémních podmínek" (patrně je míněn hlavně nedostatek likvidity v některých tržních segmentech, operace na vyrovnání likvidity v Evropě běžně provádí například Bundesbanka). Intervence ECB by měly být měnově neutrální, tj. ECB je bude sterilizovat.

Z právního hlediska postavila EU vytvoření fondu na článku 122.2 Smlouvy o vytvoření EU. Tento článek umožňuje poskytnutí pomoci členskému státu v případě mimořádných okolností mimo kontrolu daného státu. Článek byl patrně míněn jako prostředek umožnění pomoci v případě rozsáhlých živelných katastrof, oprávněnost jeho použití v současné situaci je poněkud diskutabilní. Leda že by spekulanti byli živelná katastrofa.

Jsou kroky ECB a dalších institucí skutečným řešením? Trhy hledají pevnou půdu pod nohama

Bezprostřední pondělní reakce trhu byla masivní, a to jak u eura, tak u rizikových aktiv. Situace se v podstatě v průběhu pondělka vrátila zhruba do stavu z úterý a středy minulého týdne, kdy začala poslední fáze prudkého propadu. Euro už v pátek díky spekulacím o blízké razantní akci EU posílilo ze čtvrtečního minima 1,2520 na 1,2759 a v pondělí vystřelilo až na 1,3093, aby se přes noc propadlo zpět na 1,2734. Reakce trhu ukazuje, že ani masivní příslib pomoci nestačil na úplné zklidnění situace. Se stabilizační akcí je totiž spojena řada otázek a problémů.

1. Rozpočtová nedisciplinovanost států eurozóny

Zdaleka se nejedná jen o Řecko, to je jen příslovečnou špičkou ledovce. Otázkou je, zda budou státy eurozóny skutečně schopné přistoupit k dostatečné rozpočtové konsolidaci a zda budou schopny vytvořit účinné mechanismy zabraňující opakování současné situace.

Dalším problémem je sociálně-politická únosnost na jedné straně a ekonomické problémy spojené s omezenými rozpočty na straně druhé. Politická průchodnost důsledné fiskální konsolidace v rámci eurozóny je tedy velkým rizikem pro její budoucnost.

2. Irsko - dobrý příklad?

Ostrovní stát je názorným příkladem bezprostředních důsledků rozpočtové konsolidace. Irsko je sice obecně chváleno za razanci opatření ke stabilizaci státních financí, ale krátkodobým důsledkem bylo zhoršení stavu ekonomiky - irský HDP loni meziročně klesl o 5 %, tedy znatelně více HDP eurozóny (2,2 %). Loňský schodek státního rozpočtu Irska byl se 14,3 % nejhorší v rámci EMU. Víceméně podobný krátkodobý efekt lze čekat i u dalších států, které budou procházet rozpočtovou konsolidací. Z dlouhodobého hlediska jde o nutnou oběť pro budoucí stabilitu a lepší ekonomickou výkonnost, ovšem situaci bude komplikovat sociální napětí, ke kterému bude docházet. Také hrozí krátkodobý pohled investorů, kteří mohou mít tendenci přeceňovat krátkodobé údaje oproti dlouhodobé perspektivě.

3. Regulace finančního trhu v zájmu "prevence"?

Jako důsledek současné krize hrozí výrazné vystupňování snah o drakonickou regulaci finančních trhů a finančních institucí v rámci EU. Vypadá to, že politici si našli obětního beránka, který má smýt vinu za jejich neschopnost udržet evropské státní finance ve zdravém stavu. Tou obětí jsou "spekulanti". Nadměrné sešněrování finančního sektoru by mělo značně negativní dlouhodobé důsledky pro konkurenceschopnost EU.

4. Problematická důvěra v ECB

ECB v posledních několika týdnech předvedla ohromující veletoče, které mohou podlomit její kredibilitu. Prvním bylo de facto zrušení omezení výše ratingu pro řecké státní dluhopisy přijímané jako kolaterál v refinančních aukcích ECB. Další a ještě podstatně větší přišel o víkendu. Ve čtvrtek na tiskové konferenci prezident ECB Trichet tvrdil, že ECB ani nediskutovala o možnosti odkupu státních dluhopisů ohrožených států EMU, abychom se v pondělí dozvěděli, že ECB v případě potřeby bude dluhopisy odkupovat, což také ve spolupráci s několika národními centrálním bankami vzápětí začala činit. Trichet ještě včera řekl, že ECB zůstává zcela politicky nezávislá (co jiného by také mohl říci), po posledních událostech o tom však lze úspěšně pochybovat.

5. Dluhy se minimálně dočasně zvýší

Pomoc slabým státům eurozóny a současné zmatky nebudou zadarmo. Důsledkem mimo jiné bude alespoň krátkodobý růst celkové státní zadluženosti v rámci EMU (minimem je pomoc pro Řecko ve výši 110 mld. EUR). To určitě nebudou vnímat finanční trhy pozitivně a nepomůže to kredibilitě eura.

6. Politický problém spojený s pomocí

S přijetím ambiciózního záchranného programu mohou mít některé státy vnitropolitické problémy. Největším rizikem je v tomto smyslu Německo. Prohra CDU v zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku je dokladem, jaké politické riziko na sebe berou politici prosazující silně nepopulární pomoc Řecku. Vnitropolitické tlaky se mohou stupňovat a ohrozit celý záchranný program. Navíc nelze ignorovat ani snahy zastavit pomoc právními prostředky (žaloba u ústavního soudu).

Stručný výčet potenciálních problémů, kterým čelí masivní záchranný plán, ukazuje, že současné uklidnění trhů může být jen dočasné. Největším bezprostředním rizikem je dramatické stupňování sociálního napětí v Řecku, které by podlomilo důvěru trhu v průchodnost úsporných opatření a tím i celého plánu na pomoc Řecku. Střednědobě je rizikem především průchodnost pomoci v Německu (případně dalších státech EMU). Dlouhodobě je největším rizikem dopad rozpočtové konsolidace na ekonomiky členských států EU a možná přehnaná reakce finančních trhů na dočasné zhoršení stavu hospodářství.

Výhled pro euro zůstává spíše negativní. Plán sice odvrátil bezprostřední hrozbu insolvence v rámci eurozóny, ale zůstává řada strukturálních problémů, politická nejednotnost a otázka, zda je dost politické vůle na prosazení potřebných úsporných opatření. navíc přibyla pochroumaná kredibilita ECB. Čekáme proto pokračující, i když podstatně mírnější (štěstím eura je nepříliš dobrý stav dalších ekonomik, jejichž měny by mohly být reálnou alternativou k euru) tlak proti euru.

Sledujte aktuální vývoj měnového páru EURUSD

Dluhopisové trhy v rámci eurozóny by měla opatření EU bezprostředně stabilizovat, některé z nich (Řecko, Portugalsko) reagovaly dramaticky pozitivně. Dlouhodobě může mít plán negativní důsledky, pokud by se zkombinovala nedostatečná rozpočtová konsolidace a růst zadlužení v rámci EU indukovaný plánem.

Pro riziková aktiva (akcie, komodity) je plán jednoznačným přínosem. Investoři by nyní měli klást větší důraz na široké spektrum údajů o globálním vývoji. Váha evropských problémů v ovlivnění vývoje na trhu by měla podstatně klesnout. Ovšem pokud dojde ke komplikacím dostane se EU opět do centra pozornosti v silně negativní smyslu slova.

Hodnocení EU za reakci na dluhovou krizi jako ve škole? Čtyřka!

Představitelé EU zjevně podcenili nebezpečí plynoucí z řeckých problémů. Dlouhodobě byly zanedbávány rostoucí rozpočtové problémy. Když už problémy vypukly naplno, začali evropští politici obviňovat kdekoho ("spekulanty", ratingové agentury, objevily se i vyloženě paranoidní spekulace o organizovaném útoku na eurozónu) z jejich vyvolání. Jde o klasickou snahu popravit posla přinášejícího špatné zprávy namísto řešení léta se kupících problémů, které skutečně tuto krizi vyvolaly. Navíc se v rámci eurozóny projevila zhoubná nejednotnost a preference lokálních zájmů.

Všechno toto dohromady vyvolává vážné pochybnosti o udržitelnosti projektu eura v jeho současné podobě. Otázkou je, nakolik budou politické špičky eurozóny schopné krizi reálně reflektovat a vyvodit z ní praktické důsledky.