Přísnější regulace bank jen prohloubí krizi

Dluhová krize v čele s tou řeckou je pro Evropu i celý svět sama o sobě dost ničivá. Basel III situaci ještě zhorší. Banky ve Spojených státech, stejně jako ty z eurozóny, jsou pod tlakem regulatorních opatření nuceny zmenšovat objem rizikových aktiv a navyšovat vlastní kapitál.

Následující graf popisuje změny, ke kterým dosud došlo ve struktuře bankovních aktiv.

Rizikových aktiv amerických bank od roku 2008 ubývalo, zatímco se zvyšovala expozice finančních institucí v "bezrizikových" aktivech, za které jsou považovány státní dluhopisy a hotovost.

Důsledky jsme mohli pozorovat i na míře růstu měnového agregátu M3, tedy tzv. širokých peněz. Pomocí M3 lze sledovat změny v peněžní zásobě. V eurozóně je meziroční růst velmi slabý, i v USA činí pouze 2,3 %. Řecko, epicentrum evropské dluhové krize, čelí dokonce rapidnímu snižování peněžní zásoby. Tato čísla jsou brzdou řecké ekonomiky a znemožňují vyřešení problému řeckého dluhového břemene.

Šéf Deutsche Bank Josef Ackermann se ve Frankfurtu zmínil o negativních vlivech rostoucích poměrů kapitálové přiměřenosti na ekonomiku v době, kdy je hospodářské oživení ohroženo. Poukazoval přitom na report Institutu mezinárodních financí (IIF) pod názvem "Kumulativní dopad změn ve finanční regulaci na světovou ekonomiku".

Z reportu, který se zabýval důsledky zpřísňování kapitálové přiměřenosti u 400 největších světových bank, vyplynulo, že tlak na doplnění 1,7 bilionu USD kapitálu do jejich rozvah podrývá růst a omezuje tvorbu pracovních míst. Obojí je přitom pro ekonomiku klíčové. V Evropě, Severní Americe, Japonsku a Velké Británii mohou ztráty za posledních pět let činit 3,2 % HDP a 7,5 milionu pracovních míst.

Jamie Dimon, ředitel JPMorgan Chase, zachází ve své kritice regulace ještě dál než report IIF. Ve Financial Times na začátku září otevřeně mluvil o tom, že jsou kapitálové požadavky Basel III "antiamerické", a proto by měly Spojené státy zrušit členství v Bance pro mezinárodní platby BIS.

"Myslím si, že by každý americký prezident, ministr financí, regulátor nebo jiný finanční úředník měl chtít ve své zemi silné a zdravé finanční korporace. Když něco jejich celosvětovou pozici oslabuje, nemůže to být prospěšné ani pro ekonomiku jako celek," uvedl Dimon.

Americké banky napjatě čekají na vyřešení dluhové krize v Evropě

Hlavní příznivci vyšší bankovní regulace, například americký ministr financí Timothy Geithner a šéf Fedu Ben Bernanke, se podle profesora Hankeho mýlí. Platnost tohoto tvrzení demonstruje jednoduchým zdůvodněním toho, proč je navyšování kapitálových požadavků deflační.

"Pokud bychom chtěli udržet úroveň bankovního kapitálu konstantní, potřebovali bychom k navýšení poměru kapitálu k aktivům snížit jmenovatele tohoto zlomku – to znamená, že musí dojít k poklesu aktiv. Změna se však zákonitě musí projevit i na druhé straně rozvahy, na straně pasiv – tedy závazků bankovního systému, které sestávají ve velkém z bankovních depozit. A jelikož depozita patří mezi komponenty peněžní zásoby, dojde k jejímu snížení.

Lze se na to dívat i z jiného pohledu. Kdybychom chtěli zachovat stejnou výši aktiv, musíme pro zvýšení poměru kapitálu k aktivům navýšit hodnotu vlastního kapitálu. To lze učinit emisí nových akcií banky. Za účelem nákupu těchto cenných papírů budou muset investoři vybrat své prostředky z bankovních depozit. Opět jsme tedy u toho, že dojde ke snížení depozit a ze systému bude stahována likvidita.

Pokud budou pánové Geithner, Bernanke a další zastánci přísnější regulace trvat na vyšších kapitálových požadavcích, mohou Spojené státy zažít opakování roku 1937, kdy po Velké depresi následovalo nečekané druhé dno. Jedním z viníků jeho vzniku bylo tehdy navyšování regulatorních požadavků, které na rezervy amerických bank uvalil Federální rezervní systém."