Trend, o němž se nemluví, který dlouhodobě vyšle zlato k výšinám

Nejčastějším argumentem pro nákup zlata, který nejodolnější zlatí býci v mainstreamových médiích nejčastěji zmiňují, je politika tištění peněz centrálních bank většiny vyspělých zemí a její vliv na budoucí kupní sílu papírových peněz. Vládám totiž nezbývá jiná možnost, jak se vyhnout placení obrovských dluhů. Monetární, fiskální a ekonomické krize jsou nevyhnutelné, a proto je potřeba se proti nim zajistit.

To je sice pravda, je tu ale ještě mnohem důležitější argument pro růst ceny zlata.

O blížící se krizi nabídky zlata mluví jen málo komoditních analytiků, natož mainstreamová finanční média. Následující čtyři faktory neodbytně tlačí na nabídku zlata. Máte už ve fyzickém zlatě vybudované pozice?

1. Omezení produkce, oddalování rozvoje a rušení těžby

Těžaři nefungují ve vakuu. Pokud cena jejich produktu za dva roky klesne o 30 %, je potřeba zareagovat a přistoupit ke změnám. Ty vedou k nižší produkci, odsouvání plánů na rozvoj těžby a omezení rozpočtu. Týká se to celého odvětví, ani nízkonákladoví producenti vůči tomu nejsou imunní.

Pokles cen drahých kovů způsobuje ztrátovost některých dolů. Když tyto ztráty přesáhnou náklady uzavření a možného obnovení produkce v budoucnu, doly nezbývá než zavřít. Nejlepší "léčbou nízkých cen" jsou nízké ceny samotné. Čím větší pokles, tím více projektů nebude schopno udržet produkční úroveň. V důsledku toho se sníží světová nabídka zlata, což bude působit na opětovný růst ceny.

Dopad na projekty týkající se rozvoje a těžby jsou ještě větší – když se obáváte o současné cash flow, nejsnazší je oddálit výstavbu nových dolů -, proto firmy omezují těžební projekty a propouštějí geology.

Graf ukazuje pokles počtu těžebních projektů po celém světě. Během prvních devíti měsíců roku 2013 jich fungovalo o 52 % méně než o rok dříve.

A není to jen klesající počet vrtů – klesá také kvalita těžené rudy:

V loňském roce byla kvalita rudy v největších nalezištích zlata třetinová oproti stavu před pěti lety a méně než čtvrtinová, když se podíváme na kvalitu před 14 lety. To je velký problém, protože tento trend nelze snadno zvrátit.

Trvá celé desetiletí uvést do provozu nové projekty a opětovně zprovoznit čerstvě uzavřené doly stojí čas a peníze. I když cena zlata začne opět růst, produkce se na minulou úroveň nevrátí hned. Firmy budou mít nedostatek snadno dostupné rudy a dočasně budou produkovat méně uncí.

Nižší ceny kovů zkrátka mají dopad na to, kolik zlata se "vykope".

2. Kvalita těžených zlatých rud

Mnohé těžební projekty mají zóny s bohatšími a chudšími rudami. Když ceny začnou klesat, může společnost omezit těžbu chudší rudy (těžit jen tu bohatší) a udrží se v zisku. Možná to působí jako krátkozraké řešení, ale často je to jediná cesta, jak přežít v prostředí dočasně nízkých cen.

Tento trend může vést k tomu, že těžba chudších rud na čas zcela vymizí. Fyzicky budou dostupné, takže se firma teoreticky bude moci vrátit k těžbě později. Při nižších cenách to ale nebude ekonomicky výhodné, takže ruda možná nebude vytěžena vůbec (chudší rudu se vyplatí těžit jedině v kombinaci s bohatou). I když se cena zlata v budoucnu opět zvedne, nebude to hrát roli, protože všechna bohatá ruda už bude vytěžena.

Těžaři se možná vrátí k těmto zónám až při extrémně vysokých cenách (někde kolem 2 tisíc USD za unci), ty ale nelze očekávat v dohledné době.

3. Chamtivost je dobrá, říkají politici

Pro těžební společnosti je stále těžší orientovat se na politickém poli. Vlády a neziskové organizace házejí některým těžařům s největšími nalezišti drahých kovů klacky pod nohy.

Je logické, že větší projekty přitahují více pozornosti. Ale i řada menších projektů čelí problémům. Najít ekonomicky využitelná naleziště a právně prosadit spuštění výstavby dolů je stále těžší. V důsledku toho zůstává zlato ležet bez využití v zemi.

4. Zhroucení těžebního sektoru v Jihoafrické republice

Situace v JAR je alarmující:

• Stávky jsou na denním pořádku, za poslední rok přišly o práci tisíce horníků.

• Náklady na mzdy a energie se od roku 2009 zdvojnásobily. Některé projekty byly zamítnuty kvůli vyšším nákladům a nižším cenám kovu.

• Mnohé doly v JAR jsou už za zenitem a firmy musejí vrtat stále hlouběji. Nejhlubší důl je nyní v 3,86kilometrové hloubce a horníkům trvá cesta na povrch celou hodinu.

• Výpadky v dodávkách elektřiny jsou nejhorší za pět let, vedou k blackoutům a těžebním odstávkám a znesnadňují expanzi.

• Sektor čelí častému volání po znárodnění. Těžaři sice mohou zůstat privátní, ale výměnou za to jsou nuceni platit vyšší daně.

Vývoj v JAR je důležitý, protože ještě v roce 2006 byla světově nejvíce produkující zemí. Nyní je pátá. Lze očekávat, že trend bude pokračovat i v dalších zemích.