Odvrácená (uhlíková) strana bitcoinu: Všechny nás pomalu zabíjí

Uhlíková stopa bitcoinu se podle serveru Bitcarbon.org pohybuje kolem 8,25 milionu tun oxidu uhličitého ročně. Na celosvětové roční "produkci" oxidu uhličitého se tak populární kryptoměna podílí 0,03 %, což je přibližně ekvivalent Kypru. Server Bitcarbon.org ale varuje, že hovoříme o okamžiku, kdy se jeden bitcoin obchoduje přibližně za tisíc dolarů.

Kdyby cena bitcoinu vystřelila na sto tisíc dolarů, podílela by se uhlíková stopa z jeho těžby na celosvětové produkci již 3 %, tedy ekvivalentem Německa. A pokud by obliba virtuální měny stoupla natolik, že by se jeden bitcoin prodával za milion dolarů, což je sice velmi nepravděpodobné, avšak teoreticky možné, tvořil by oxid uhličitý pocházející z těžby bitcoinů neuvěřitelných 8,25 miliardy tun oxidu uhličitého ročně neboli 30 % celosvětové produkce tohoto skleníkového plynu. Jinými slovy, uhlíková stopa bitcoinu by byla ekvivalentem uhlíkové stopy Japonska a Číny dohromady.

Účet na dvacet milionů dolarů denně

Ačkoli se v případě bitcoinů běžně hovoří o těžbě, je princip jejich produkce poněkud komplikovanější. Bitcoin jakožto plně digitální měnu není možné získat jiným způsobem než kryptografickým hašováním, což je zjednodušeně řečeno výpočetní řešení složitých algoritmů. K tomu je samozřejmě zapotřebí počítače, který výpočty provádí. Problémem hašování však je, že se jeho složitost spolu s rostoucím počtem vytěžených bitcoinů neustále zvyšuje. To znamená, že se neustále zvyšují i nároky na technologické vybavení, které takzvaní mineři k těžbě bitcoinů využívají, a jejich energetická náročnost.

V počátcích těžby bitcoinů se k této činnosti běžně využívaly klasické stolní počítače nebo notebooky. V dnešní době, kdy je v oběhu přibližně 11,5 milionu jednotek této měny (celková nabídka bitcoinů je omezena na 21 milionů a její vytěžení se očekává kolem roku 2140), se již k efektivní těžbě využívají takřka výhradně specializované ASIC jednotky. Ty vyrábí například švédská firma KnCMiner, přičemž zařízení s výkonem 550 gigahašů za vteřinu stojí přibližně 13 tisíc dolarů.

Souhrnný výkon všech zařízení na světě, která se těžbě bitcoinů věnují, je odhadován na více než 13 milionů gigahašů za vteřinu, což znamená spotřebu elektrické energie na úrovni 130 tisíc megawatthodin denně. Účet za těžení bitcoinů se tak v globálním měřítku pohybuje kolem těžko uvěřitelných 20 milionů dolarů denně. Bloomberg na základě těchto skutečností bitcoin nedávno označil dokonce za "skutečnou environmentální katastrofu".

Podle mnohých odborníků z oblasti informačních technologií navíc mohou být reálná čísla ještě mnohem vyšší. Data serveru Bitcarbon.org jsou totiž založena na předpokladu, že se polovina bitcoinů těží na zařízeních ve Spojených státech a druhá polovina v Číně. Stejně tak autoři serveru pracují s předpokladem, že k těžbě dochází pouze tehdy, není-li ztrátová, tedy za situace, kdy zisky z objevených bitcoinů minimálně pokryjí náklady na jejich těžbu.

Mnozí mineři ale potvrzují, že bitcoiny dlouhodobě těží i se ztrátou, jelikož předpokládají, že kurz této virtuální měny v budoucnu vzroste a jim se všechny náklady vrátí. Ztrátová těžba bitcoinů přitom de facto znamená, že se hašování účastní větší než předpokládané množství počítačů s nižším výkonem, v důsledku čehož je reálná spotřeba elektřiny a uhlíková stopa těžby bitcoinů mnohonásobně vyšší.