5 důvodů, proč při spoření na stáří zvážit dividendové investice

1. Přetrvávající dluhová nejistota

Časy, kdy byly nejspolehlivějším instrumentem konzervativních investorů dluhopisy, jsou pryč. Výnosy 10letých amerických vládních bondů sice od roku 2012, kdy krátce klesly až pod 1,5 %, vzrostly takřka na dvojnásobek, stále se ale pohybují poblíž svých historických minim. Jejich držení do splatnosti tak investorům mnoho zisků nepřinese. Rizikové je ale také držení bondů s očekáváním růstu jejich tržní ceny. Úrokové sazby totiž již příliš prostoru k poklesu nemají a s postupným utahováním americké měnové politiky roste pravděpodobnost, že dojde k jejich zvyšování. Až se tak stane, vnitřní hodnota bondů začne klesat a investoři budou čelit výraznému poklesu tržní hodnoty svých dluhopisových portfolií.

2. Odolnost dividend vůči turbulencím na trzích

V důsledku poslední finanční krize klesla cena amerických akcií zastoupených v indexu S&P 500 mezi říjnem 2007 a březnem 2009 v průměru o více než 56 %. Průměrná výše vyplácené dividendy ale ve stejném období klesla pouze o 24 %. Podobné to bylo i během Velké hospodářské krize v první polovině 30. let 20. století. Zatímco akcie tehdy v průměru ztratily 89 % své hodnoty, výše vyplácených dividend klesla i po započtení deflace pouze o necelou polovinu. Dividendy jsou tedy i při nečekaných turbulencích na trzích jistotou, se kterou jen tak něco nezamává.

3. Ochrana proti inflaci

Během posledních sto let rostly dividendy vyplácené široce diverzifikovaným košem amerických firem každý rok v průměru o 4,4 %, zatímco inflace ve stejném období ročně dosahovala v průměru jen 3,2 %. Již samotná výplata dividend tak podle těchto statistik investory dokáže zajistit před znehodnocováním jejich investičních prostředků. Když k tomu připočteme fakt, že tržní hodnota akcií těchto firem za posledních sto let vzrostla každý rok o dalších téměř 6 %, získáme zajímavý protiinflační mix.

4. Značka kvality

Zkušenosti investorů říkají, že akcie společností, které dlouhodobě vyplácejí stabilní dividendu, svojí výkonností v dlouhodobém horizontu výrazně překonávají cenné papíry podniků, které dividendu vyplácejí pouze nepravidelně nebo vůbec. Ochotu firem dělit se s akcionáři o zisk tak lze kromě jiného vnímat též jako důkaz jejich stability a dobrého postavení na trhu, což se v průběhu času velmi pozitivně projevuje také v jejich tržním ocenění (valuaci).

5. Disciplinovanost společností

V několika posledních letech se velká část firem namísto zvyšování dividend zaměřila na zpětné odkupy svých akcií. Ačkoli se z pohledu dividendově orientovaných investorů nejedná o nejlepší možnou zprávu, nemusejí nad těmito společnostmi lámat hůl. Zatímco omezování zpětných odkupů akcií firmám ve chvílích ekonomické nejistoty nedělá nejmenší problém, na dividendy si dovolí sáhnout málokdo. Společnosti dobře vědí, že prediktabilní a transparentní dividendová politika je jedním z hlavních způsobů, jak kurz svých akcií bez většího kolísání udržet v kontinuálně růstovém trendu.