Tři důvody, proč v mládí investovat do akcií

1. Akcie mají velmi vysoký výnosový potenciál

Akcie investorům ve střednědobém a dlouhodobém horizontu ve srovnání s dluhopisy nebo komoditami nabízejí mnohem zajímavější zisky, a to i navzdory své náchylnosti k vyšší volatilitě. Kdyby investor v roce 1926 vložil jeden dolar do amerických akcií firem s velkou tržní kapitalizací (large caps), měl by jeho obchodní účet na konci loňského roku hodnotu převyšující 4 600 dolarů. Kdyby dolar před téměř devadesáti lety investoval do akcií firem s malou tržní kapitalizací (small caps), bylo by to dokonce více než 26 600 dolarů. Americké vládní dluhopisy by mu přitom za stejnou dobu vydělaly jen necelých 110 dolarů a státní pokladniční poukázky jen něco málo přes 20 dolarů.

Z grafu je patrné, že je akciová cesta na rozdíl od té dlážděné dluhopisy mnohem kolísavější. Pokud ale hovoříme o dlouhodobém investování s cílem vytvořit si na důchod dostatečně velký finanční polštář, není o čem diskutovat. Akcie jsou jednoznačnou volbou.

2. Poklesu trhu lze využít k posílení akciových pozic

Navzdory nezvratnému faktu kontinuálně rostoucí tržní hodnoty akcií jsou pro investory krátkodobější pády a korekce trhů velmi bolestivé. Zejména drobní investoři postrádající disciplínu pak při nečekaném poklesu burz začínají panikařit, v důsledku čehož se svých akciových pozic neuváženě rychle zbavují, aby je po opětovném růstu trhů obnovili. A tak stále dokola. To je ovšem způsob vhodný leda tak k tomu, aby hodnotu svého obchodního účtu stlačili na minimum, v horším případě na nulu.

Investování na kapitálových trzích je neoddělitelně spojeno s podstupováním rizika a investování do akcií v tomto ohledu není výjimkou. Investoři by si tak již při svém vstupu do vod finančních trhů měli uvědomit, že se nebudou po celou dobu plavit po klidné hladině v bezpečném zálivu, nýbrž že některé výlety na otevřené moře zakončí silné bouře, které na jejich akciových korábech zanechají hluboké šrámy.

Přesto by ale investoři při poklesu trhů neměli panikařit a svých akcií by se v takových situacích neměli za žádnou cenu zbavovat. Namísto toho by korekce měli vnímat jako ideální příležitost k posílení svých pozic za "výprodejové ceny". Přikoupí-li rybář po silné bouři ke své poničené lodi od zoufalé konkurence ještě další plavidlo, naplní po jejich opravě při dalším lovu místo jedné hned dvě sítě.

3. Diverzifikace investičního portfolia

Je pochopitelné, že se investoři všemi způsoby snaží snížit rizikový profil svých portfolií. Pokud však v boji proti hrozbě ztrát postupují tak, že ze svých portfolií vyřazují všechna aktiva s vyšší mírou rizika, dělají zásadní chybu, která se jim dříve nebo později vymstí. Bude-li dnešní třicátník celý život investovat pouze do dluhopisů, s největší pravděpodobností v důchodu s naspořenými penězi nevyjde, případně si bude muset zvykat na nižší životní standard.

Akcie by zkrátka měly být zastoupeny v portfoliu každého investora, měnit by se měl pouze jejich podíl na celkovém objemu držených aktiv. Obecně platí, že čím více akcií v portfoliu investoři mají, tím vyšší jejich zisk v dlouhodobém horizontu je.

Rozdíl mezi extrémně konzervativní a vysoce agresivní investiční strategií není zanedbatelný. Mezi lety 1926 až 2013 byl průměrný roční zisk konzervativního investora zhruba 6 %, zatímco agresivně investující obchodník vydělal za každých dvanáct měsíců v průměru více než 9,6 %.

Zdroj: Fidelity Investments