Světový rezidenční trh v několika grafech

V pochmurném duchu se nesou i některé komentáře z Fedu. Třeba ekonomický výhled jeho šéfky Janet Yellenové. "Ukazatele aktivity nemovitostního trhu, tedy sektoru, který prochází oživením od roku 2011, jsou zatím v letošním roce zklamáním. Nedávné zvolnění aktivity by mohlo trvat déle, než se nyní čeká, spíše než že by nastoupilo dřívější tempo oživení," myslí si předsedkyně Fedu.

Trh ve Spojeném království má podle všeho opačný problém. Šéf Bank of England Mark Carney cílí na zdejší rizika bubliny, konkrétně na raketově rostoucí ceny nemovitostí v Londýně. "Jsme si plně vědomi toho, že prostředí nízkých a predikovatelných úrokových sazeb, které bylo nutné pro podporu oživení, mohlo podnítit nadměrný rizikový apetit na finančních trzích a ze strany domácností. V listopadu komise Bank od England oznámila iniciativy na omezení stimulace poskytnuté trhu s bydlením. Nebudeme váhat s přijetím přiměřených a postupných opatření, pokud to bude zapotřebí. Umožní nám to, aby monetární politika zůstala zaměřena na stimulaci po dobu nutnou k zajištění silného a udržitelného oživení," uvedl nedávno guvernér.

Spojené království a USA jsou ale nakonec jedněmi z nejméně zajímavých nemovitostních trhů. Níže uvedený graf zachycuje ceny 11 indexů cen domů na vyspělých trzích (báze 100 odpovídá 1. kvartálu 2000). Data jsou převzata z analýzy světových cen bydlení dallaského Fedu. Počítá se s reálnými cenami domů (ceny jsou očištěny o inflaci s využitím deflátoru PCE pro každou sledovanou zemi).

Výše uvedený poněkud chaotický graf byl pro snazší orientaci rozložen do několika následujících.

USA se konečně začaly vzpamatovávat z poklesu cen bydlení. Ve Spojeném království trh působí relativně stabilně od konce světové recese v roce 2009. Ceny bydlení agresivně nezrychlují na agregátní bázi, obavy z nemovitostní bubliny se vztahují jen ke konkrétní oblasti - k Londýnu.

Francie, integrovanější do eurozóny, a tím pádem více vystavená deflačním tlakům, zažívá po recesi oživení, nyní ale opět směřuje dolů.

V periferních zemích eurozóny není patrné oživení, ceny bydlení stále hledají dno po masivním ústupu z historických maxim v roce 2007. Irsko vykazuje známky oživení, Španělsko a Itálie zatím dno nenašly.

Německo a Japonsko z grafu vycházejí jako stálí poražení z pohledu zhodnocování realit. Ani jeden z trhů se významně nevzdálil od úrovně z roku 2000, na rozdíl od prakticky všech ostatních zemí. V Japonsku dochází k setrvalému deflačnímu sestupu. Příčiny zaostávání trhů Německa a Japonska jsou ale dány částečně kulturně a částečně ekonomicky. V Japonsku jsou reality považovány daleko více za spotřebu než investici a v zahuštěném prostoru japonských velkoměst není mnoho prostoru na investiční "hrdinství". V Německu je mnohem aktivnější trh s pronájmy, navíc daňová legislativa není příliš motivující, pokud jde například o hypotéky.

Anglicky mluvící bývalý britské kolonie zatím v boomu cen nemovitostí vedou. Cyklus vzestupů a propadů cen bydlení v Austrálii, na Novém Zélandě a v Kanadě bývá mnohem kratší než v ostatních zemích. Nyní ceny směřují opět stabilně vzhůru (Kanada a Nový Zéland jsou jediné dvě rozvinuté ekonomiky s cenami bydlení na historických maximech).

Boom kanadského trhu tažený zahraničními investory (ve městech, jako je Vancouver) a rozvojem ropné produkce v centrálních provinciích (zejména v Albertě) je zatím neotřesitelný. Austrálie zažila mírný pokles, nyní ale už opět zažívá růst. Skutečným vítězem je ale Nový Zéland. Ceny bydlení zde vzrostly o více než 93 % od roku 2000, což je nejlepší výkon mezi vyspělými ekonomikami. Není proto divu, že novozélandská centrální banka začala zvyšovat sazby.