Ztracená dekáda v Japonsku: Komu se tato lež hodí více?
Jedním z největších ekonomických mýtů současnosti jsou japonské ztracené dekády. Vzhledem k nekonvenční politice zdejšího premiéra, takzvané Abenomice, je nejvyšší čas poukázat na některá fakta.
Buď Japonsko není krizi, nebo USA byly v krizi posledních 35 let
Výkon japonské ekonomiky od roku 2000 prakticky kopíruje výkon ekonomiky americké. Jejich výkonnost se podobá zpětně až do roku 1980.
Na druhém grafu je znázorněn reálný HDP pro Japonsko a USA mezi lety 2000 a 2011. Reálný HDP na obyvatele je ukazatelem, který nejlépe odpovídá na otázku, zda běžný občan těchto zemí bohatl. Dvě křivky působí, jako by šlo o stejnou zemi.
Odkud mýty vzešly?
Japonsko právě vstupovalo do své "bublinové" dekády. Po prosperitě následovalo v 90. letech tvrdé přistání. Ve stejné době v USA startovalo období boomu. Do roku 2000 USA Japonsko dohonily, pak šel vývoj HDP ruku v ruce (což dokazuje, že období boomu následuje vždy nevyhnutelný pokles).
Ke ztraceným dekádám se dopracujete v případě, že začnete graf vykreslovat v okamžiku, kdy bylo Japonsko v krizi a Amerika zažívala boom. To je mimochodem běžná praktika těch, kteří si v příbězích o úpadku Japonska libují. Je to podobné, jako kdybyste stopovali čas dvěma běžcům a začali odpočítávat ve chvíli, kdy je jeden z nich právě na překážce.
Situace se ještě zhorší, když zahrnete efekty inflace a demografického vývoje. Vyšší inflace a růst populace dělá ekonomiku naoko větší, aniž by to vedlo ke zvyšování životní úrovně jejích obyvatel. Pokud by zítra Amerika anektovala Mexiko, narostla by o 30 %, což by ale neznamenalo, že průměrný Američan o 30 % zbohatl.
Kdo těží z mýtu o ztracených dekádách?
Případ japonského mýtu připomíná doktora, který lže pacientovi, aby prodával léky, i když ví, že mu škodí.
Politici v Japonsku potřebují navodit u svých voličů dojem krize, aby protlačili kontroverzní volební programy. Je mnohem snazší prodávat nepopulární politiku, když dokážete voliče přesvědčit, že se vše kolem hroutí. Lidé pak mají pocit, že není co ztratit. V krizi jsou všichni socialisté.
Kampaň už nese ovoce, japonští voliči akceptují absurdní inflační politiku svého premiéra, vše ve jménu oživení ekonomiky, která je na smrtelné posteli. Tvrdě pracující Japonci přicházejí o své úspory kvůli nízkým úrokovým sazbám a inflaci. Za chvíli bude viset budoucnost dalších generací na vlásku.
Pro americké politiky je mýtus japonských ztracených dekád podobně užitečný. Vláda se může být do prsou, jak se USA ve srovnání s Japonskem daří.
Slouží také prorokům zkázy. Mýtus "ztracených dekád" je pro voliče strašákem, který je má přimět, aby nenechali své politiky zastavit program nekonečné stimulace.
Pravdou skrytou mezi řádky je to, že Japonsko na tom není tak špatně pro odůvodnění hlasů japonských keynesiánců a americká ekonomika na tom není tak dobře na to, abychom americké politiky mohli považovat za superhrdiny.
Zdroj: David Stockman's Contra Corner
