Odtud pomoc s levným barelem nečekejte!
Ceny ropy v posledních dnech mají tendenci spíše růst. Podporuje je hned několik faktorů, dlouhodoběji ale nemusí působit ani jeden z nich.
Nejčastěji jsou zmiňovány tři důvody růstu cen ropy:
- Čína popáté v řadě snížila požadavek na podíl minimálních rezerv pro komerční banky, což má podpořit růst tamní ekonomiky.
- Saúdská Arábie oznámila, že pracuje s Ruskem, Venezuelou a Katarem na plánu zmrazení těžby, a to na lednové úrovni.
- Únorová těžba v zemích OPEC podle průzkumu agentury Reuters oproti lednu klesla, a to na 32,37 milionu barelů denně.
Ani jeden z uvedených faktů ale zatím nemusí být pro dlouhodobý růst cen ropy dostatečný. Skutečná kondice čínské ekonomiky zůstává velkou neznámou a lednová úroveň těžby v zemích OPEC byla na rekordní úrovni (převis nabídky nad poptávkou trvá od roku 2014) a Saúdská Arábie zjevně nechce ustoupit v cenové válce americkým těžařům z břidlic, jejichž produkce sice klesá, ale jen pozvolna. Únorový pokles těžby byl pak do značné míry zapříčiněn závadami a servisními pracemi v Iráku, Nigérii a Spojených arabských emirátech.
Dohodu některých států OPEC a Ruska bude navíc pravděpodobně narušovat Írán. Po dohodě o omezení tamního jaderného programu plánuje země zvýšit svou produkci ropy v následujících pěti letech ze současných 3,1 milionu barelů denně na úroveň před zavedením sankcí, tedy 4,6 milionu barelů denně. Íránští představitelé sice uvítali plány OPEC zmrazit těžbu, ale dodali, že považují za vtip možnost, že by se na tomto kroku měla jejich země podílet. Náměstek ministra pro ropný průmysl v rozhovoru pro CNN uvedl, že na sebe Írán nebude dobrovolně uvalovat sankce poté, co byly jedny zrušeny.
Nízké ceny suroviny nedělají Íránu až tak velké starosti, což je rozdíl oproti řadě jiných producentů. Rozpočet země mohl donedávna kvůli sankcím počítat jen s omezenými ropnými příjmy, a tak na nich není až tak závislý. Součástí dohody ohledně jaderného programu je navíc také uvolnění přibližně 100 miliard USD, které měl Írán zmrazené na účtech v zahraničních bankách. Teherán tak není do omezování své produkce tlačen a bude ji zvyšovat, aby vylepšil svou pozici před případnými dalšími jednáními v rámci kartelu OPEC.
Roli hraje i fakt, že Írán a Saúdská Arábie jsou dlouholetí regionální rivalové, jejichž vztahy jsou v posledních měsících navíc napjaté. Íránci tak rozhodně nebudou horlivě přicházet s rozhodnutími, která by Saúdům pomohla. Už jen kvůli domácímu veřejnému mínění.
Zrušení sankcí a rozvíjející se íránský (nejen) ropný průmysl je velkým lákadlem i pro české firmy. Měly by si ale pospíšit, protože kolem Teheránu, který k rozvoji hospodářství zahraniční investice potřebuje, krouží další země, především Itálie a Francie. Když v lednu obě země navštívil íránský prezident Rúhání, byly uzavřeny obchodní dohody celkem za 31 miliard eur.
