Barel za více než 50 USD: Je velký ropný flirt u konce?
Laškování Saúdské Arábie s volným trhem s ropou vydrželo necelé dva roky. Jistě si vzpomenete, jak o Vánocích 2014 ministr jejího ropného průmyslu Alí al-Naímí říkal, že není v zájmu organizace OPEC snižovat produkci, ať je cena barelu jakákoli, že je irelevantní, zda klesne na 20, 40, 50 nebo 60 dolarů za barel, a že svět možná již nikdy nezažije ropu za 100 dolarů za barel. Motivace byla jasná - dostat z kola ven americké těžaře, jejichž produkce vzrostla díky těžbě z břidlic z 5 milionů barelů denně v roce 2009 nad 9 milionů barelů koncem roku 2014.
Potřeba vyšších cen ropy
O dva roky později je jasné, že Saúdové prohráli. Těžba v Americe sice z maxima v červnu 2015 (9,5 milionu barelů) klesla dosud asi o milion barelů, pro země na Arabském poloostrově (a nejenom ty) byl ale pokles příliš pomalý a bolest, kterou flirt s kapitalismem způsobil, příliš velká. Saúdská Arábie, která chtěla světu v prosinci 2014 říct, že "nejefektivnější producenti si zaslouží tržní podíl, protože to je přece princip fungování kapitalismu", narazila na další nepříjemný fakt kapitalismu, a sice že dlouhodobě provozovat deficitní hospodaření nelze.
Deficity rozpočtů Saúdské Arábie vyjádřené v procentech byly v letech 2015 i 2014 výrazně dvouciferné, což v prostředí nečekaně houževnatých amerických těžařů a rychle se ztenčujících devizových rezerv nahlodávalo odhodlání země nechat trhu volný průběh. A protože opatření typu zvýšení cen pohonných hmot a elektřiny, snížení platů ve veřejném sektoru (tedy téměř pro každého zaměstnance) či prodej malé části ropného gigantu Aramco fungovala asi jako náplast na otevřenou zlomeninu, něco se stát muselo.
Znamením toho, že se hnuly ledy, bylo již květnové odvolání al-Naímího z pozice ministra ropného průmyslu, vždyť ve funkci vydržel přes dvacet let. Na konci září pak bílou vlajku pod vedením Saúdů vyvěsil v Alžíru samotný kartel OPEC, který se poprvé po osmi letech domluvil, že snížení produkce o půl milionu barelů denně je v jeho zájmu.
Přijde rychlý růst cen barelu?
Čeká tedy trh rychlý skok cen ropy výše? Na první pohled se může zdát, že ano, ceny se vyškrábaly na více než 50 USD za barel, omezení produkce podporuje mimo jiné i Rusko.
(Dražší) ropa ale stále nemá vyhráno. Zabrzdit ji mohou minimálně tři faktory:
- Prozatím se jedná o dohodu, že se země OPEC (a snad i další) dohodnou, tedy něco po vzoru pozdně nočních summitů EU. Finální dohoda, ke které má přijít na zasedání koncem listopadu, má stále dost odpůrců, o snížení produkce nechtějí slyšet například Nigérie, Írán, Venezuela nebo Libye, což je na 14členný OPEC celkem dost výjimek.
- Každý dolar, o který cena barelu díky snížení produkce v zemích OPEC vzroste (země mimo kartel se do snižování zrovna nehrnou, možná ale bude přístup Ruska pro ostatní příkladem), je požehnáním pro americké producenty. Jejich kapacity, zakonzervované nízkou cenou, mohou rychle opět naběhnout.
- Již z definice je dohoda, kterou nesou jen někteří členové kartelu, který navíc kontroluje pouze třetinu světové těžby, nestabilní a neefektivní. Sám al-Naímí ještě letos v únoru řekl, že ke "snížení produkce nedojde, protože i když to země slíbí, nesplní to – prostě to nesplní. Nemá smysl ztrácet čas snahou o domluvu na snížení".
K tomu všemu je globální poptávka po surovině slabá, čemuž nahrává neduživý růst ekonomik v eurozóně, Japonsku i Číně. Pokud se tedy OPEC v listopadu ve Vídni opravdu dohodne na omezení dodávek ropy, v nejlepším případě určí trhu dno, a i to možná jen na čas. Trvalejší růst cen ropy by vyžadoval mnohem radikálnější kroky.
