Nick Beecroft: Z eura se stane utajená německá marka, věřím libře a nesázel bych na jüan
Vydělat na trhu, jímž hýbou nepředvídatelní politici, je takřka nemožné. V době, kdy Brusel stále nemá eurokrizi pod kontrolou, v Číně nelze vyloučit palácový převrat a v Americe jsou v pohotovosti tiskárny peněz, jde proto hlavně o to neprodělat. Vhodná by mohla být sázka na britskou libru, které může prospět i blížící se olympiáda v Londýně. Naopak výkřiků o odchodu Spojeného království z Evropské unie se není potřeba bát, říká senior tržní konzultant Saxo Bank v Londýně Nick Beecroft.
Evropa je i letos jako na houpačce. Nadějné vzestupy střídají hrůzu nahánějící propady, což hýbe kurzem eura i dalších spřízněných měn. Co nás čeká dál?
Nick Beecroft (NB): Kdybych znal odpověď, užíval bych si teď na jachtě někde v Karibiku. Ta nejistota trvá, což není dobrá zpráva. Jistou dávku optimismu nabízí fakt, že euro v době krize bylo a je poměrně odolné. Platí to přinejmenším o kurzu vůči dolaru.
Čím si to vysvětlujete? Vždyť zejména v poslední době je oživení Ameriky celkem stabilní, zatímco Evropa, nebo přinejmenším eurozóna i letos dělá kotrmelce.
NB: Tiskárny peněz ve Spojených státech pracují během této krize zběsilým tempem. Americká centrální banka Fed navíc signaziluje, že je v případě potřeby ochotna do systému napumpovat další likviditu. K tomu je potřeba přičíst to, že část trhu už do kurzu eura vůči dolaru promítá očekávané řešení krize, tedy skutečný obrat k lepšímu, který by podle mě zajistila přeměna Evropy ve fiskální unii. V tom případě by dlouhodobé vyhlídky eura byly docela příznivé, protože by z se z něj v podstatě stala utajená německá marka. Hrálo by se totiž podle německých not.
Část trhu ovšem nadále předpovídá kolaps některých zemí na periferii měnové unie, respektive jejich odchod z eurozóny. Co by podobný scénář pro euro znamenal?
NB: Podle některých expertů euro posílí i v případě, že země z periferie eurozónu opustí. Zůstalo by totiž jádro složené z Německa, Nizozemska, Finska a podobných zemí, jejichž společná měna by zřejmě opět připomínala německou marku. To je teorie, se kterou trh pracuje. Já to vidím tak, že pokud by se krize vyhrotila, euro by se propadlo na nějakých 1,20 dolaru za euro. Následoval by obrat pod taktovkou Německa, euro by tak zakončilo rok někde v intervalu 1,35 až 1,40 dolaru za euro.
Doporučujete tedy dlouhodobou sázku na euro? Šel byste do ní?
NB: To je jako pokoušet se chytit padající nůž. Jsme někde uprostřed intervalu, ve kterém se podle mě bude letos euro pohybovat. Je opravdu velice těžké odhadnout, co se bude dít. Vším totiž hýbou politici, respektive politika, konkrétně Německa a Francie. Co se Francie týče, Sarkozy je ve velice složité situaci. Prezidentské volby klepou na dveře a on se musí vyvarovat toho, aby si lidé mysleli, že se vzdává příliš velké části suverenity nebo peněz. Ale na druhou stranu si může být celkem jistý tím, že si francouzští voliči nepřejí rozpad eurozóny. Francie se bude nadále podílet na záchraně eurozóny, prezidentské volby to ovšem zkomplikují.
Jinými slovy, euro je v současnosti střelba naslepo. Existují měny, kde je úspěch takřka jistý?
NB: Tajný klíč k zázračnému zbohatnutí bohužel nevlastním, ale zdravý rozum napovídá, že je to – ostatně jako vždy – hra relativity. Dolar a libra podle mě vypadají ve srovnání s ostatními běžně obchodovanými měnami nadějně. Dokonce bych je v rámci západního světa nazval bezpečnými přístavy. A i letos půjde investorům zejména o to neprodělat.
Chválíte libru, ale zprávy z britské ekonomiky nejsou povzbudivé. Jde o patriotismus?
NB: Libra těží z toho, že se může opřít o flexibilní kurz. Zároveň se může spolehnout na stabilní vládu, která je odhodlána poprat se s fiskálním deficitem, a na to teď trhy slyší. Proto podobnou strategii volí vlády dalších zemí, například Kanady, Norska nebo Švédska. I jejich měny je tak možné považovat za bezpečné přístavy. V Asii to platí pro singapurský dolar, od něj ovšem není možné čekat nějaké prudké posílení – jeho kurz je totiž přísně kontrolován.
Mnozí si hodně slibují od čínského jüanu, na jehož zhodnocení svět dost tlačí.
NB: V případě čínské měny bych byl optrný. V posledních pěti, šesti letech se graf kurzu jüanu podobal takřka rovné čáře směřující neustále vzhůru, letos by však čínská ekonomika mohla přibrzdit. Navíc je možné čekat politické turbulence související s předáním moci v rámci čínského politbyra. Příběh Po Si-laje je toho důkazem. Myslím si proto, že kurz jüanu budou ovlivňovat zejména domácí faktory, ne snaha potěšit Ameriku a nechat kurz dále posilovat. Proto letos nedoporučuji sázet na další růst čínské měny.
Co ostatní země z oblíbené skupiny BRIC? Některé velké banky například vzhledem k očekávanému zdražení komodit na začátku roku doporučovaly ruský rubl.
NB: Vše záleží na eurozóně. Měny rozvíjejících se zemí trpí, pokud trhům dochází chuť riskovat. No a ta je se stavem a výhledem eurozóny těsně spojená. Pokud budeme vycházet z toho, že se eurozóna zachrání – a pokud na podobné hrátky máte dost peněz –, pak do těchto zemí zainvestujte. To platí i o Rusku. Když se neobjeví žádné překvapení, čeká vás na konci roku zisk. Ale může to být hodně divoká jízda.
Říkáte, že jde letos hlavně o to neprodělat. Znamená to, že budou stále oblíbené tradiční obranné taktiky, například sázka na zlato?
NB: Podle mě by zlato v dolarech mohlo ještě zlevnit, pokud v Evropě dojde ke zhoršení situace a dolar posílí na zmíněnou hranici 1,20 za euro. Pokud se to stane, zlato by se mohlo propadnout k 1 500 dolarů za trojskou unci. Ovšem vzhledem k tomu, že centrální banky začínají zlato brát jako další rezervní měnu, se dá čekat, že jeho pohyb nebude až tak divoký. Přispět by k tomu mohlo ostatně i to, že se ve většině klíčových zemí zřejmě dočkáme dalšího pumpování peněz do ekonomiky. Určitě to bude platit o eurozóně, Spojených státech, Švýcarsku nebo o Británii. A díky tomu se bude zlato jistě třpytit.
Britská ekonomika se tedy bez umělé výživy neobejde. Jak na tom vlastně je?
NB: Tvrdit, že je v pořádku, by bylo příliš optimistické. Jistě, na rozdíl od eurozóny Británií nezmítá domácí krize. Soused, který je jí velmi blízký, však svou krizi má. Spojené království má sice zmíněnou výhodu toho, že kurz libry může jít tam, kam je potřeba, a navíc má vládu, která se rozhodla dělat to, co je správné, tedy šetřit, ale i tak si myslím, že od britské ekonomiky není možné v dohledné době čekat nic dramatického.
Evropské vlády zuřivě reformují. Chystá něco podobného i premiér Cameron?
NB: Britská ekonomika je poměrně flexibilní a vláda se to snaží ještě vylepšit. Zákony ošetřující trh práce by se měly změnit a umožnit jeho ještě větší pružnost, což by přispělo k růstu zaměstnanosti. Teď totiž mnozí nechtějí nabírat lidi kvůli strachu, že budou mít problém se jich v případě potřeby zbavit. S tím souhlasím. I tak je však britská ekonomika poměrně dynamická. Možná to v posledních několika letech v porovnání s Amerikou nebylo tak patrné, ale britská ekonomika je velice flexibilní.
Může hospodářský růst povzbudit také blížící se letní olympiáda?
NB: Určitě by mohla přispět k tomu, aby se lidé cítili o něco lépe. Podle mě je slušně naplánována a tyto plány se daří naplňovat. Sportoviště a logistika vypadají dobře. To by mohlo přispět k lepší náladě ve společnosti. Možná s tím trh už tak trochu počítá, každý totiž ví, že se hry blíží, ale i tak by se ještě mohly pozitivně podepsat pod vývoj ekonomiky v dalších měsících. Navíc libra je ve srovnání s posledními lety relativně slabá, respektive není drahá v porovnání s mnoha jinými měnami. I to by mohlo letos lákat turisty do Británie.
To je tedy pozvánka do Británie. Na druhou stranu se objevují snahy o větší izolaci, zejména o zvětšení odstupu od Evropy. Je to problém?
NB: Je důležité si uvědomit, že Cameron mnohdy nemá na výběr. Pokud by se choval jinak, mohl by se dočkat revoluce ve vlastních řadách. Pokud je díky tomu britská vláda stabilnější, pak bych řekl, že dělá dobře. Na druhou stranu si nemyslím, že se Británie rozhodne rozejít se s Evropou (nebo Evropa s Británií). Obě strany se navzájem potřebují. To, zda se německá firma rozhodne dovážet něco z Británie, hádky politiků neovlivní. Rozhodující je kvalita a cena. Čím dál víc se v Británii mluví o tom, že je v jejím zájmu, aby eurozóna přežila.
The Economist na konci loňského roku napsal, že přístup vlády k Evropě připomíná spirálu smrti, na jejímž konci může být referendum o setrvání v Evropské unii. Co vy na to?
NB: Nemyslím si, že Británie vystoupí z Evropské unie. Dokonce si ani nemyslím, že se dočkáme referenda. Ti, kteří po něm volají, si jsou totiž dobře vědomi toho, že by lidé pro odchod nehlasovali. To znamená, že pokud budou tlačit na referendum, prohrají, čímž spáchají politickou sebevraždu. Svým způsobem je i toto divadlo svázáno s řešením krize. Až se najde, bude to pro kritiky Evropy obtížnější. V tu chvíli totiž budou zpochybňovat vítěze, ne poraženého. Podle mě tedy Britové zůstanou v Evropské unii a nepřijmou euro. A nebudou k tomu potřebovat referendum.
Rozhovor byl připraven pro Investiční magazín.
