Dan Rosen: Čína skupuje Evropu, v regionu CEE bude stavět zejména na zelené louce
Číňané toho budou v Evropě skupovat stále více. Mířit přitom budou na čím dál vyšší přidanou hodnotu. Krize, která oslabila Západ, je jedním z faktorů podporujících tento trend. Dalším je přirozený vývoj v rámci Číny, říká v londýnském rozhovoru pro Investiční web zakladatel konzultační společnosti Rhodium Group Dan Rosen. Jak dodává, i přes současnou ofenzivu bude trvat desítky let, než se čínské výrobky stanou normálem.
Objem přímých zahraničních investic směřujících z Číny do Evropy začal během krize rychle narůstat. Zažíváme revoluci, nebo jde o součást evoluce, dlouhodobého trendu?
Dan Rosen (DR): Podle mě to má blíže k evoluci. Čínští politici se už dvě desítky let snaží otevřít řadu dveří, kterými by do zahraničí proudily investice. Nestalo se to přes noc a tento proces ani zdaleka nekončí. V některých případech jsou stále potřeba zvláštní povolení, v určitých odvětvích jsou investice přesahující určitou míru něčím podmíněny. A tyto podmínky v případě některých zemí hodně specifické. Jinými slovy, v této oblasti je na čem pracovat. A to samé platí o firmách.
Co konkrétně podle vás brzdí čínské firmy, z nichž mnohé jsou teď na tom v porovnání se západní konkurencí velmi dobře, v rozletu, tedy v expanzi za hranice mateřské země?
DR: Nejdůležitější je, zda firmy mají chuť expandovat do zahraničí, zda jim to z pohledu ziskovosti a obchodního modelu dává smysl. Zatím si totiž jen velmi málo čínských firem dokáže třeba jen představit, že fungují za hranicemi Číny. Dokonce si myslím, že si jen málo čínských společností dokáže představit expanzi za hranici domovské provincie. A to se nezmění ze dne na den, to bude postupné. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, jak velká Čína je, bude mít i taková postupná změna na zbytek světa velký dopad.
Donedávna měla Čína zájem hlavně o nerostné suroviny. Teď začíná expandovat i do sofistikovanějších sektorů. Co konkrétně je na špici jejího nákupního seznamu?
DR: Nemají zájem o omezenou skupinu odvětví nebo oborů. A určitě to již dávno není z jejich pohledu jen o surovinách. Čínští investoři jsou teď aktivní jak v low-tech, tak i mid-tech a higher-tech oborech. Nakupují přitom jak ve Spojených státech, tak v Evropě. V poslední době jde zejména o Evropu – a to jak o výrobu, tak o služby.
V podání čínských firem jsme tedy svědky posunu směrem k vyšší přidané hodnotě.
DR: Přesně tak. Cílem prvotních investic do rozvinutých ekonomik byl obchod, snaha ho nastartovat a rozvíjet. Šlo o to otevřít kanceláře, kde se vypisovaly faktury, odkud se kontrolovalo, zda zboží dorazilo na místo určení v pořádku a podobně. Teď dochází k posunu směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou. Jde o maloobchod, o aktivity jako provoz sítě kin nebo operace spjaté s péčí o zákazníky. Přitom Čína je v otázce byznysu s vysokou přidanou hodnotou na začátku cesty, chybí jí určitě takových patnáct až dvacet let, než dosáhne současné úrovně Japonska.
Co konkrétně tím myslíte?
DR: V Americe a v Evropě jsou japonští maloobchodníci, které lidé milují, kteří mají u zákazníků dobré jméno. Číně, respektivě čínským firmám bude trvat ještě poměrně dlouho, než budou v podobné pozici. Ale už se tím směrem vydaly, to je jisté.
Amerika už má zkušenost se zájmem Číňanů o proniknutí do odvětví, která jsou považována za strategická. Kdy se s něčím podobným bude muset ve velkém vyrovnat Evropa?
DR: Amerika zase tak velký náskok nemá. Obecně se dá říci, že co se týče zájmu čínských firem o nákup podílů v zahraničních společnostech, jsou na tom Spojené státy a Evropa podobně. V Americe se už objevily investice do leteckého průmyslu, do energetických firem a nejnověji do firem spojených s těžbou plynu z břidlice. V Evropě se objevil zájem o Gaz de France, portugalského majitele rozvodových sítí a rozsáhlé investice do petrochemického průmyslu, dokonce i ve východní Evropě.
Čínské firmy v průběhu probíhající hospodářské krize začaly skupovat i některé ikonické evropské značky. Je i to součást příběhu, tedy evoluce, o které mluvíme?
DR: Určitě. Na druhou stranu je potřeba říci, že se čínské firmy určitě poučily z nepovedených kroků, jež některé z nich na začátku udělaly. Proto také nakupují menší podíly, což platí zejména v případě sofistikovaných odvětví. Chtějí se učit, zjistit, co to znamená v dané oblasti na evropském trhu operovat. A v neposlední řadě chtějí mít partnery, kteří vědí, co a jak má firma dělat, aby byla považována za spořádanou evropskou korporátní entitu. Většina čínských firem toto bez pomoci ještě nezvládá – a většina to také moc dobře ví.
Ve střední a východní Evropě se stále častěji mluví o tom, že i díky krizi Číňané hledají nové trhy a nové brány na ty staré a že by z toho mohl region profitovat. Souhlasíte?
DR: Ve východní Evropě nyní skutečně probíhá hodně obchodů. Mnohé z nich jsou přitom investice do projektů vznikajících na zelené louce, což znamená, že namísto toho, aby hledali silné, prosperující firmy, které by bylo zajímavé koupit, Číňané budují vše vlastní, od základů. V regionu tak budou mít fyzickou přítomnost. Podle mě je přitom za tím jak snaha vyrábět a dodávat na trhy takzvané staré Evropy, tak i sázka na samotnou střední a východní Evropu. Čína jako rozvíjející se ekonomika má totiž smysl pro střednědobý horizont, respektive vidí potenciál, který východní Evropa právě v tomto horizontu má.
Znamená to, že expanze čínských firem do regionu CEE není přechodnou záležitostí? Že by si na ně jak manažeři místních firem, tak i samotní spotřebitelé měli prostě zvyknout?
DR: Čínské firmy budou mít z mnoha důvodů o východní Evropu zájem i nadále. A tento zájem bude s největší pravděpodobností rok od roku větší. Nepřekvapilo by mě přitom, kdyby byl i napříště z čínské strany zájem zejména o investice do projektů na zelené louce, a ne o fúze a akvizice, které jsou pro Číňany charakteristické při snaze o expanzi na trhy velké evropské trojky, tedy do Německa, Francie a do Spojeného království.
