Japonsko před bankrotem?!
Japonsko bezradně směřuje k dramatické fiskální krizi. Druhá největší světová ekonomika si mohla posledních 20 let velmi levně půjčovat na dluhopisových trzích. To vedlo k závislosti na keynesiánských výdajových deficitech a dotáhlo veřejný dluh až za hranici udržitelnosti.
CDO - kreditní swap
zajištěná dluhová obligace; investiční nástroj, který se vztahuje k podkladovým aktivům (investicím), kterými mohou být například dluhopisy, hypotéky nebo půjčky
Rostoucí cena pojištění proti insolvenci japonského státu nám říká, že se jeho model pomalu rozpadá. Kreditní swapy (CDOs) na pětileté vládní dluhopisy vzrostly v září z 35 na 63 bazických bodů. Což Japonsko výrazně odlišilo od Německa (hodnota 21), Francie (22), USA (22) a Británie (47).
Změna vlády v Tokyu a příchod nezkušených demokratů nového předsedy vlády Yukia Hatoyamy jsou dlouhodobě v centru pozornosti investorů, také díky představě „nové sociální politiky.“ Na tu získali celkové zdroje ve výši 550 miliard USD. „Trhy se obávají, že japonská ekonomika narazí na zeď, celkové sumy zadluženosti jsou obrovské,“říká Albert Edwards ze Société Générale.
Riziko bankrotu roste
Simon Johnson, přední ekonom z Mezinárodního měnového fondu (MMF), řekl před Americkým Kongresem, že vývoj dluhu přestává být pod kontrolou a přináší skutečné riziko, že by Japonsko mohlo skončit velkým vládním bankrotem.
MMF očekává, že Japonský hrubý veřejný dluh dosáhne v tomto roce hodnoty 218 procent HDP, 227 procent příští rok a 246 procent do roku 2014. Toto bylo dosažitelní pouze protože spořiví Japonci byli ochotní kupovat si dluhopisy i s velmi nízkými úroky. Desetileté vládní dluhopisy měly letos výnosnost 1,3%, i když jejich výnosnost vyskočila minulý týden na 1,42 procent.
„Mohou tyto přívětivé podmínky pokračovat také v případě vyššího veřejného dluhu? Časem mohou trhy ztratit ochotu absorbovat japonský státní dluh, hlavně při stárnoucí populaci, která omezuje šetření,“ uvádí MMF.
Míra úspor se propadla z 15 procent v roce 1990 na necelá 2 procenta v současnosti, což je jen polovina současné míry v Americe. Japonský státní penzijní fond s 1,5 biliardou dolarů (největší na světě) se stal v tomto roce čistým prodejcem vládních dluhopisů, protože potřeboval peníze na vyplácení svých závazků. Došlo také k demografickému propadu. Celkové množství pracujících se od roku 2005 stále snižuje.
Není cesty zpátky
Japonská poštovní banka dále přidává ke svému 1,7 bilionu drženého dluhu ve státním rozpočtu. Základy vládního státního dluhu se tak pomalu rozpadají. Není proto divu, že ministerstvo financí začalo dělat v tokijských taxících reklamy na vládní dluhopisy s hrdinou z filmu Poslední samuraj. Pokud výnos japonských dluhopisů vzroste na 3 až 4 procenta, úrokové náklady ublíží státním financím.
Nikdo neví, kdy se vláda dostane do dluhové pasti. Ale může tomu být brzy.
„Dluhová situace je nenávratná,“ komentuje situaci Carl Wienberg z High Frequency Economies. „Nevidím žádnou řádnou cestu, jak se z toho dostat ven. Nebudou schopni financovat svůj deficit. Dojde k fiskálnímu propadu, omezení penzí a bankrotu bank, což otřese celým světem.“ Je to až trestuhodně nedbalé, že ratingové agentury na to vůbec nepoukazují.
Nový premiér Hatoyama převzal zemi, která pomalu směřuje k deklaraci suverénního bankrotu. Velká recese ukousnula 27 procent daňových příjmů. Průmyslový výstup spadnul o 19 procent a to i po oživení v průběhu léta. Exporty se propadly o 31 procent a ekonomika je o 10 procent menší než byla před rokem, uváděno v nominálních hodnotách, které jsou právě pro dluh podstatné.
Deflace kam se jen podíváš
V říjnu klesl Tokijský cenový index o 2,4 procenta – to představuje největší deflaci v moderní japonské historii. Reálné úrokové míry vzrostly meziročně o 300 bazických bodů. Vývoj podobný jako ve studii Irvinga Fischera o roku 1933 – deflace dluhu způsobující Velkou depresi.
Japonská centrální banka toto kupodivu ignoruje. V prosinci ukončí nevýrazné kvantitativní uvolňování a přestane nakupovat korporátní dluh – to vše k velké nelibosti ministerstva financí.
„Takový krok může být velmi nebezpečný,“ upozorňuje Russell Jones z RBC Capital Markets. Míra deflace je šokující, nárůst dluhu příšerný a existuje riziko sestupné spirály.
Tokio dovolilo yenu výrazně posílit k dollaru a k čínskému juanu, neboli další rána deflaci. Hlavní exportéři jsou již s cenou pod úrovní nákladů, odhaduje RBS. Vláda tomu může zabránit, tak jako v sérii nákupů amerického dolaru v letech 2003 – 2004. Nebo může tisknout peníze a zabránit tak deflaci. Ale nedělá nic, je jako oslepená.
Velké japonské chyby jsou známé. Japonsko doposud nedokázalo opustit merkantilistický exportní model. Odolávalo feministické revoluci, což vedlo k protestům mladých žen. A vytvořilo v 80. letech obrovskou investiční bublinu (podobnou nyní té čínské), což výrazně ubralo růst do budoucna.
Japonsko totiž vyplýtvalo veškerou fiskální munici, když se posledních 20 let snažilo výraznými výdaji udržet svou ekonomiku nad vodou. Bylo to příliš málo a příliš pozdě – důležitá lekce pro západní ekonomiky. Musíme v následující dekádě dramaticky omezit státní půjčky a kompenzovat pozici velmi levnou peněžní politikou. Chápou to Britové? Bílý dům? Evropská centrální banka? Patrně stále ne.
Zdroj: Telegraph
