Šlápne ČNB na dluhopisovou brzdu? Tři možná vysvětlení

Možná je to jen omyl. To, kolik mají české banky vládních dluhopisů v poměru k aktivům, totiž není příliš důležité. Je přece obecně známo, že české banky jsou kapitalizovány nejlépe v Evropě, a mohou si tudíž dovolit i větší koncentraci státního rizika. Koneckonců, podobně "mnoho" dluhopisů mají v portfoliích slovenské i slovinské banky, v jejichž případě je kapitálová přiměřenost také výrazně nad požadovanou hranicí.

Snad se jedná o další utajený pokus o uvolnění měnové politiky, podobný "tiché" intervenci, kterou ČNB provedla v posledních měsících (ČNB nyní totiž, jak plyne z vyjádření z posledních dvou zasedání, již cílí na korunu slabší, než je oficiální cíl 27 EUR/CZK). Nabízí se tedy, že ČNB sice chce, aby se do reálné ekonomiky dostávalo více peněz, které nyní končí ve státních dluhopisech, ovšem nechce se jí zavést měnově-politicky čisté opatření (například v podobě negativní sazby na depozitech).

Navíc, a to ignoruji fakt, že banky samy nejsou nadšené z toho, že musejí kupovat dluhopisy při bezprecedentně nízkých výnosech (nízká kreditní poptávka z ekonomiky a mnoho likvidity je však k tomu tlačí), nemyslím si, že by případná výsledná větší angažovanost bank vůči privátnímu sektoru na úkor sektoru vládního z hlediska celkového rizika bankovního sektoru něco řešila. V situaci, kdy se držení státních dluhopisů stane pro české banky skutečným problémem, budou již totiž dost pravděpodobně několik čtvrtletí zápasit s mizernou situací na straně privátních dlužníků.

A možná je vše mnohem jednodušší a ČNB se prostě jen nemůže dívat na bezzubost vznikajících pravidel o fiskální brzdě a chce alespoň trochu ztížit zadlužování státu. Při pohledu na vývoj rozpočtu v posledních dvou letech a blížící se volby je to myšlenka jistě chvályhodná. Jediným výsledkem bude bohužel marginálně menší ochota bank financovat stát a marginálně vyšší náklady na obsluhu dluhu.