Ohlédnutí: Co vedlo k finanční krizi?

V roce 2007 praskla bublina na nemovitostním trhu. To vedlo k vysokému počtu nedodržení závazků z tzv. subprime mortgages. Špatné hypotéky způsobily pád investiční banky Bear Stearns v březnu 2008 a problémy dalších bank. Po pádu Lehman Brothers v září 2008 se krize už nedala zastavit.

Od tohoto momentu se však názory na krizi liší. Krize způsobená v podstatě jedním faktorem, tomu řada ekonomů nevěří. Bylo potřeba splnění několika dalších podmínek.

CDS

Credit default swap, neboli swap úvěrového selhání, je úvěrový derivát sloužící k přenosu úvěrového rizika mezi protistranami. Strana kupující CDS se chce zajistit proti riziku úvěrového selhání podkladového aktiva. Prodávající se zavazuje uhradit ztrátu v případě selhání. Za tuto ochranu si prodávající strana nechává platit určitou prémii.

CDO

Collateralized debt obligation, neboli zajištěná dluhová obligace, je investiční nástroj, který se vztahuje k podkladovým aktivům, kterými mohou být dluhopisy, půjčky, nebo třeba hypotéky. Většinou jde o portfolio podkladových instrumentů. Banka přetaví podkladová aktiva na CDO, která může dál prodat. Na tato CDO byly velice kvalitní ratingy, ačkoli podkladová aktiva byla vysoce riziková.

Sazby nebo regulace?

Řada analytiků například kritizuje bývalého šéfa Fedu Alana Greenspana. Konzervativní ekonomové mu vyčítají, že mezi lety 2003 a 2005 nechával úrokové sazby příliš nízko a dopustil růst inflace.

Liberální analytici se ve své kritice zaměřují spíše na Greenspanovu nechuť regulovat trh. Kvůli ní se ze zmatených inovací finančních produktů a nadměrného využívání pákového efektu stal smrtící jev. To si myslí i laureát Nobelovy ceny Paul Krugman: "Regulace neudržela tempo se systémem."

Vývoj neregulovaného trhu umožnil vytváření stále exotičtějších derivátů, např. CDS a CDO. Ty vnesly do systému do té doby nevídanou míru rizika. "Finanční inovace + neodpovídající míra regulace = recept na katastrofu," to je oblíbené vysvětlení příčin krize z úst současného šéfa Fedu Bena Bernankeho. Ten nevidí problém v nízkých sazbách, ale pouze v nedostatku regulace.

Bez vody (skoro) nejsou ryby

Kromě přímých příčin lze vysledovat i řadu dalších podpůrných mechanismů a podmínek, které umožnily vznik krize, případně zhoršily její průběh. Jednalo se například o globální nerovnováhu v úsporách. Ta tlačila na růst cen amerických aktiv a pokles úrokových sazeb v období tržních bublin. Dalším problémem bylo oceňování a rating cenných papírů zajištěných hypotékami, tzv. mortgage-backed securities, ze strany ratingových agentur jako Moody's a Standard and Poor's.

Neprůhledné bylo nakládání s rizikem ze strany bank. Situaci nepřispělo ani využívání matematických modelů jako např. VAR, které vedlo k podceňování neočekávaných typů rizik.

Populárním příkladem toho, co krizi pomohlo, byl také špatný systém vyplácení mezd vedoucích pracovníků finančních institucí. Ti podstupovali nadměrné riziko kvůli vidině vysokých prémií za uskutečněné transakce. Tržně výchovná v tomto směru nebyla ani státní pomoc jednotlivým bankám, které riskovaly peníze svých vkladatelů.

Kritiku si v prvních měsících krize vysloužil i tehdejší ministr financí Spojených států Hank Paulson. Zůstane otázkou, zda by na jeho místě někdo jiný jednal lépe, resp. zda by jeho jednání bylo lépe hodnoceno.

Zločin a trest

Analytici se shodují v tom, že krizi přispěly i lidské vlastnosti, které ovlivnily investiční rozhodování jednotlivých hráčů na trhu. Krátkozrakost, nenasytnost, namyšlenost – byly v lidech vždy, ale opravdu na přelomu století natolik ovládly svět investic?

7 smrtelných hříchů investování

Mezi další argumenty patří selhání vlád, šíření krize v důsledku globalizace nejen finančního trhu, selhání volného trhu a jeho obhájců.

Vzhledem k tomu, že se historici dodnes zcela neshodli na příčinách krize ve 30. letech 20. století, ani současný ekonomický propad nebude mít ještě dlouho jasné a všemi přijímané vysvětlení. Ze současné krize se ovšem musíme poučit a pokusit se vyhnout jejímu návratu.

Zdroj: slate.com