Nick Beecroft (C-View): V eurozóně to opět může začít vřít, pod kotel by mohly přiložit Francie a Nizozemsko. Politici ale vše uhasí

Opakovaně se na přelomu roku mluví o utahování americké měnové politiky a nekončícím boji amerických politiků. Co dalšího bude podle vás výrazně hýbat trhem?

Globální trhy by letos mohl nejvíce poškodit asi návrat krize eurozóny. Nějakou jasnou příčinu, proč by se něco podobného mělo stát, ale nyní neznám, opomenu-li tedy možnost, že se budou nadále rozevírat nůžky mezi Německem a periferií. Tím mám na mysli rozdíly ve výkonnosti ekonomiky, nezaměstnanosti a inflaci – na periferii je mnohem pravděpodobnější, že se dočkáme deflace. K tomu je asi ještě potřeba přičíst obavy o další vývoj ve Francii, možná i v Nizozemsku; o tyto země je potřeba mít strach. Dvě z jádrových zemích tedy mají jisté problémy a potíže na periferii trvají, a proto tvrdím, že na vrchol pomyslného žebříčku potížistů letos patří eurozóna.

Kterou slabinu eurozóny aktuálně považujete za nejvážnější hrozbu?

Je poměrně obtížné mluvit o nějakém riziku, které by čnělo nad ostatní. Snad s výjimkou jakéhosi sebepoškození, tedy situace, kdy již lidé například ve Španělsku prostě nebudou ochotni a schopni nadále snášet úsporná opatření, vysokou nezaměstnanost a deflaci. Že by k něčemu podobnému došlo, je ale podle mě málo pravděpodobné. Zdá se, že jsou lidé připraveni si vše vytrpět, že přinejmenším v roce 2014 vydrží. Problémy, které by se mohly objevit, by tedy byly ekonomického rázu a týkaly by se zmíněných zemí. Která z nich je největší hrozbou, je otázka.

Řekněme tedy, že by to v eurozóně opět začalo vřít. Jak pravděpodobné je, že to přeroste v další vrchol pokračující globální krize, respektive že kvůli tomu svět opět zamíří ke dnu?

Kdyby k něčemu podobnému došlo, nečekám, že by to bylo cokoli více než epizodní zhoupnutí. Většina z nás se totiž podle mě už naučila nepodceňovat vůli politiků, kteří chtějí evropský projekt udržet ve vyjetých kolejích. Pokud se tedy nějaké problémy objeví, podle mě se dočkáme toho, že se k sobě země opět o něco přiblíží. Političtí lídři budou v době (hrozící) krize opět o něco ochotnější uvažovat o politické a fiskální unii, protože chtějí projekt společné Evropy jako takový udržet při životě.

To je tedy Evropa. Které ekonomiky nebo regiony by obsadily další pozice vašeho pomyslného žebříčku možných potížistů, kteří by trhem v roce 2014 mohli zahýbat?

Určitě bych sledoval Jihočínské moře a přilehlý region. Severní Korea ani konflikt Číny a Japonska snad v nic zásadního nepřerostou, řekl bych, že je méně než 5% šance, že dojde k pomyslné explozi, ale ani tak nelze toto riziko podceňovat. S tím možná souvisí i má největší obava, kterou na prahu nového roku mám – drtivá většina expertů propadla pocitu jakéhosi uspokojení. Jako by nyní každý předpovídal solidní růst a stále více obchodu. Ono to nikdy nakonec není tak růžové, jak to vypadá. Osobně bych proto nebyl tak v klidu, podle mě je na cestě ještě pár překážek. Tou největší je možná většinový názor analytiků na americkou ekonomiku – nyní jsou skutečně hodně bullish. Nechci si ani představovat, co by se stalo, kdyby se ukázalo, že je ozdravení v USA příliš chatrné.

To jsou rizika, která by mohla globální trhy během roku 2014 poslat ke dnu. Co by naopak mohlo podle vás během příštích dvanácti měsíců přispět k jejich dalšímu růstu?

Pro rizikové trhy, pro akcie a zřejmě i pro zlato a měny rozvíjejících se zemí, které jsou nyní po tlakem, by byla dobrá zpráva, kdyby se výrazně pozdrželo omezování kvantitativního uvolňování (tapering). Kdyby se ukázalo, že oživení americké ekonomiky není tak robustní, aby došlo k utažení měnové politiky, ale zároveň by to nebylo ani tak špatné, takže by se investoři nepolekali. To by bylo z pohledu těchto trhů ideální; dovedu si představit, že bychom se dočkali jejich růstu o 25 %.

Otázka, která zajímá řadu investorů, na konec: Patříte mezi ty, kteří v tuto chvíli radí držet, nebo v některých případech i prodávat americké akcie, a nakupovat raději Evropu, kde se mohou dít věci?

Tento pohled na věc má smysl. Beru v potaz omezování podpory ekonomiky ze strany Fedu ve Spojených státech a možnost něčeho, co připomíná kvantitativní uvolňování, v Evropě. To by evropským akciím určitě výrazně prospělo. I proto bych rotaci z amerických do evropských akcií podpořil.