Investiční giganti vlastní většinu světových akcií

Stefano Battiston a James Glattfelder, fyzici ze Švýcarského federálního technologického institutu sestavili analýzu finančního trhu v roce 2007 založenou na fyzikálních principech. Utřídili informace o téměř 25 tisících akciových titulech a více než 105 tisících majitelů akcií ze 48 zemí světa, a objevili „páteř“ finančního trhu v každé z oněch 48 zemí. Tyto páteře představovaly majitele 80 procent tržního kapitálu, a byly drženy překvapivě malým počtem subjektů.

"Nejprve se struktura trhu zdá hodně složitá, ale nakonec zjistíte, že většina toho spletence společností není vůbec podstatná“ vysvětluje James Glattfelder.

Nejpatrnější jsou tyto základní osy finančního trhu paradoxně ve Spojených státech, Austrálii a Velké Británii, ačkoli akcie původem z těchto zemí jsou naopak vlastněny společnostmi napříč celým světem.

Jenže podle analýzy sice každá americká firma má hodně vlastníků, tito vlastníci se opakují u většiny firem. A tak de facto jen pár velkých hráčů drží otěže celého trhu. Lokálně vypadají vlastníci odděleně, ale na konci těch řetězců bývá stejný kapitál.

Matthew Jackson, ekonom ze Stanfordské univerzity v Kalifornii, který studuje sociální a ekonomické sítě, vidí v přístupu švýcarských fyziků možnou odpověď na otázky spojené s kontrolou a vzájemným působením firem. Podle Jacksona je důležité se pro budoucnost poučit se ze vztahů, které fungovaly mezi společnostmi v době vypuknutí krize.

„Všichni tuší, že velké finanční páky světa jsou propojené. Ale je mnohem lepší mít jakákoli konkrétní čísla, která to dokumentují.“

Na základě analýzy bylo označeno deset investičních celků, které vlastní významné podíly na trzích. Největší z nich jsou Capital Group Companies s velkou vahou ve 36 ze 48 sledovaných zemí.

Tito velcí hráči byli odhaleni i díky tomu, že analýza zkoumala tzv. sekundární vlastnictví, tzn. vlastnictví akcií společnosti, která dál vlastní akcie jiných společností.

O tom, jak a kdy mohou tyto společnosti využít svého vlivu, nechtějí autoři analýzy spekulovat.

„Když zkoumáte tyto komplexní systémy, nemůžete předpovídat, kdy a kdo co udělá. Snažíte se jen odhadnout potenciální vliv, který může taková součást systému, v našem případě investor, mít,“ popisuje Stefano Battiston

Podle jeho kolegy Glattfeldera ztěžuje odhad vlivu jednotlivých investičních gigantů také jejich mezinárodní charakter.

„Takto velké globální struktury lze těžko sledovat celé najednou. Kvůli svému rozsahu mohou být i zranitelnější. Když totiž v tak rozsáhlé síti přetrhnete uzel, může se ta síť začít trhat dál.“