Miliardový nadřízený vašeho volného času: Netflix se nemá špatně, investorům to ale nestačí

Kdysi býval gauč symbolem odpočinku. Vždyť tam přece po obědě usínali naši tatínkové a dědečkové, s hlavami hezky přikrytými novinami. Pak se ale začala pouštět televize a staré pořádky ze začaly nenávratně měnit. V současnosti je takové kanape mnohdy hlavním pracovištěm moderního člověka. Lovce příběhů, přemožitele epizod, hrdiny, který zvládne po půlnoci ještě o dva díly víc než před ní. Kolik kroků předtím ujde za den, se zeptejte jeho hodinek, asi se zrovna nabíjejí na nočním stolku.

Netflix v letošním třetím čtvrtletí vydělal 2,55 miliardy dolarů. Burzovní svět se kvůli tomu ale zastavil jen na chvilku. Přesně na tak dlouhou, aby se hodnota firmy v úterním after-marketu svezla o nějakých šest procent neboli zhruba třicet miliard dolarů níž. Hotovo, děkujeme, zítra je taky den, teď si jdeme pustit nový díl Hostage nebo The Glass Dome.

Tržby firmy, která pomáhala předefinovat, s jakým podkresem se na českých i světových gaučích zápasí o medaile za nespavost, prokrastinaci nebo kousání nehtů, stouply meziročně o 17 % na 11,51 miliardy dolarů, přesně podle očekávání analytiků (a vy se jim furt smějete, že jsou vedle; nejsou!), ale zisk na akcii dosáhl jenom 5,87 dolaru namísto vyhlížených 6,97 dolaru. A víte, kdo za to může? Ne analytici, ale berňák. Rovnou ten v Brazílii, se kterým se Netflix handrkuje o nějakých 619 milionů. No, jeho starosti bych chtěl mít. Kvůli sportu v Brazílii provozní marže byla jenom 28 %, firma (si) slibovala 31,5 %.

Netflix se taky pochlubil, že má za sebou nejlepší kvartál ve své historii, pokud jde o prodej reklamy. Má to ale drobný háček –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nikdo kromě lidí z Netflixu a možná nějakého toho auditora vázaného mlčenlivostí přesně neví, kolik že za tu reklamu Netflix vlastně získal peněz. Společnost konkrétní dílčí čísla dál nezveřejňuje. Transparentnost tak zůstává jedním ze žánrů, které si na streamovací platformě teprve hledají publikum. Analytici proto soudí, že hlavním pilířem byznysu Netflixu je pořád předplatné. Tedy lidé, kteří si platí za to, že reklamy nevidí.

Kdysi se říkalo "Netflix and chill", původně něco jako "pojď se se mnou v klidu koukat na Netflix", z čehož se postupně stal slangový výraz pro "pojď ke mně domů, zapneme Netflix, ale koukat se na něj moc nebudeme". Dneska je to možná už spíš "Netflix and still" – zůstat v klidu, nikam se nehnat, však on nám Netflix ten další díl nabídne sám. To by v tom byl algoritmus, abychom to dneska nedokoukali. Ti uvědomělejší si po vzoru babiček a maminek před obrazovku postaví rotoped nebo rozloží podložku na jógu, dobře ale vědí, že ten pravý život se odehrává jinde. Na obrazovce, mezi dialogy a cliffhangery, které nám nahrazují naše vlastní příběhy.

Streamování změnilo televizi k nepoznání. Dřív se třeba celý týden čekalo, až budou něco dávat, až něco poběží. Dneska běží všechno a pořád. A my běháme taky, hlavně prsty po dálkovém ovládání. V nevyčerpatelném a nezkonzumovatelném toku obsahu různorodé kvality se nám ztrácí smysl pro pauzu, prázdno a obyčejné nicnedělání. I ty už ostatně mají určitě na Netflixu svůj seriál. Ale ať jsme fér, nemůže za to jenom Netflix, svět je různých dalších toků pořád plnější. A vlastně za to Netflix ani žádný další tok nebo TikTok nemůžou vůbec. Rozhodujeme se my sami. A protože nám to jde přinejlepším tak nějak střídavě, miliardových zisků firem, jako je tenhle americký potomek videa a televize, přibývá.

Netflix tak zůstává tím, čím je už pěknou řádku let. Tedy synonymem pro televizi, která se přestala omlouvat za to, že vám žere čas. Technologický pokrok nezastavuje, a tak je možné, že nám Netflix nebo někdo jiný brzy pustí náš personifikovaný seriál přímo na sítnici a my u toho budeme mít pocit, že zrovna běžíme maraton. Ve skutečnosti ale poběží jenom další předplatné.