Klasické vozy: Může si splněný dětský sen dojet v portfoliu pro pohádkový výnos?

Pro představu o velikosti celého trhu si na úvod uveďme pár čísel. Celková hodnota klasických automobilů (autoveteránů) na světě je zhruba 120 miliard USD. Celosvětový obrat je podle některých zdrojů přes 30 miliard USD ročně a dále roste. Každý rok změní majitele přes 11 tisíc klasických vozů. Na světě jsou tisíce sběratelů a stovky zásadních sbírek. Jen na americkém portálu Bring a Trailer se v roce 2021 prodala auta v celkové hodnotě 829 milionů USD. V aukcích se ročně prodají auta za zhruba 1,3 miliardy USD. V Německu je roční obrat na trhu s veterány odhadován na více než 6 miliard EUR. I v tak malých zemích, jako je Česká republika, je zapsáno přes 40 tisíc automobilů s historickými registračními značkami a i v tuzemsku je řada globálně uznávaných sběratelů.

Jak staré vozidlo musí být, aby šlo označit za veterán?

Někteří lidé klasické automobily označují jako veterány, což ale není přesné. Slovem veterán označujeme vozidla vyrobená do konce roku 1918. Výraz oldtimers (byť anglický, používá se pouze v německy mluvících zemích) označuje hlavně poválečné automobily. Angličané jim říkají například vintage cars nebo classic cars (což je univerzální označení). Mladší automobily jsou pak youngtimery. Jejich přesná definice neexistuje, ale prakticky se jedná o význačné modely a typy automobilů vyrobené v 70. a 80. letech. V USA je pak dělení ještě úplně jiné.

Je to investice jen pro velice movité investory, kteří před pořízením musejí nejprve investovat miliony do nemovitostí, aby měli kde mít garáže?

Nikoli. Speciální platformou, kde je možné investovat do starých aut, je česká Portu Gallery. Zde si můžete zakoupit jen malou část historického vozu již od tisícovky a čekat na zhodnocení. Pokud si z daného auta koupíte majoritní část, tak vám Portu Gallery umožní auto občas i využívat k soukromým účelům, například na romantickou víkendovou projížďku.

Pokud chce investor "plechy" vlastnit, jaké jsou největší výhody takové investice?

Sbírání a investování do historických aut má jednu nádhernou výhodu – tento majetek si můžete za určitých podmínek opravdu užívat. Pokud je auto v pojízdném stavu a schválené pro provoz na pozemních komunikacích, tak do něj za hezkého slunného dne můžete sednout a vyrazit na výlet. To je požitek, který vám asi žádný jiný sběratelský předmět neposkytne, investiční už vůbec ne. Další z výhod je zachování technické a umělecké hodnoty automobilu pro další generace a možnost pochopit vývoj v konstrukci jednotlivých technických komponentů. A pokud dobře nakoupíte a prodáte, v neposlední řadě to mohou být benefity finanční.

A jaká jsou naopak úskalí a možná rizika?

Asi největší nevýhodou při koupi veteránů mohou být vysoké náklady na restaurování, popřípadě následnou údržbu. Pokud nejste opravdoví fachmani, musíte počítat s velkými náklady. Pokud kupujete auto jako investici, je potřeba před koupí dobře počítat, abyste si jako investoři nepořídili noční můru. Ceny renovací jsou často vyšší, než jste čekali, a dokonce i vyšší, než původní odhady renovačních dílen. S autem je potřeba minimálně jednou měsíčně jezdit, aby zůstalo v chodu. Pokud dlouho stojí, tak se poškodí i jeho pneumatiky. Další nevýhody souvisejí s provozem. Je potřeba počítat s tím, že automobil musí být vhodně uskladněn, mít kvalitní pojištění, zabezpečení a údržbu, servis a péči. A to pravidelnou. Není to zkrátka žádná bezstarostná romantika, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Jsou některé značky vhodnější pro investici?

Nejcennější značkou historických automobilů je dlouhodobě Ferrari. Následují další zvučná jména jako Porsche, Mercedes-Benz nebo Alfa Romeo. Začít se dá ale i s méně zvučnými logy na kapotě.

Hrozí i v tomto oboru padělky?

Je potřeba počítat s padělky. Padělají se nejen jednotlivé díly, ale i celá auta – komplet od podvozku až po stěrače. Proto je při koupi vždy důležité nechat vše zkontrolovat nezávislým odborníkem, který dokáže na původnost všech částí vystavit atest. Něco to stojí, ale v případě prodeje se to pak vyplatí. A nezapomínejte, že i doklady a atesty u aut mohou být falešné.

Jaké může investor očekávat zhodnocení? A mají historická auta nějaký benchmark?

Podle některých hodnocení se historické automobily zhodnocují o přibližně 5-10 % ročně. To je ale konzervativní pohled, ten investičně "bezpečný". Je tu ale i progresivnější pohled. Oceňování historických automobilů a vývoji trhu se dlouhodobě věnuje například britská společnost Historic Automobile Group International (HAGI). Index HAGI je měsíčně zveřejňován v časopise Octane a pravidelně se na něj odvolávají finanční média včetně Financial Times, The Wall Street Journal, The Economist a Welt. Za období posledních 5 let zaznamenaly klasické a sběratelské automobily investiční výnosy přes 125 % a za období 10 let se číslo šplhá na působivých 400 %. Já ale tyto úžasně rostoucí grafy nemám příliš rád, vždy se raději snažím držet při zemi.

Co je klíčové pro určení ceny?

Hlavním kritériem je technický stav vozu. Obecně lze říci, že zejména pro začínajícího investora platí, že čím lepší je technický stav vozidla, tím lépe. Dále jsou to původní díly. Ač se to nezdá, více může být někdy méně. Pokud historické auto "vytuníte" k obrazu svému, můžete napáchat více škody než užitku. Sběratelé a milovníci klasických vozidel preferují originalitu. V oblasti klasických vozů není prostor na velké zásahy do původnosti. Záleží i na značce a modelu. Staré modely rumunské Dacie nebudou nikdy dosahovat cen české Škody a ty zase nebudou nikdy dosahovat cen vozů Aston Martin. Záleží také na karoserii, obecně jsou kupé či kabriolety cennější než sedany nebo kombi. Pro současné sběratele je více než kdy jindy důležitý design. Je to vidět na světových výstavách. Podstatnou roli hraje také raritnost.

Jaké auto lze považovat za raritu?

Skutečně raritní jsou modely, které vznikly pouze v jednotkách, maximálně desítkách kusů. Raritní jsou i modely, kterých vzniklo pár stovek, u těch pak ale záleží na dalších aspektech. Vzácné mohou být v určitých případech (například u amerických aut) i vyšší stovky, ale když podobných vozů vznikly tisíce, jedinou odlišností může může být jedinečná barva karoserie. Tedy za předpokladu, že se s ní vůz "narodil" a nezískal ji pozdějším "politím" někde v garáži. Je sice hezké, když vám někdo pochválí pěkné Porsche 911 ze 70. let, ale když víte, že automobilka v té době již vyráběla 30 000 aut ročně a to vaše je jen jedno z tisíců, až tak pyšní nebudete.

Může hrát roli i původ?

Stejně jako například u hudebních nástrojů či dalších sběratelských předmětů hrají i u aut důležitou roli významní předchozí vlastníci automobilu. Pokud vozidlo předtím vlastnil proslulý herec nebo zpěvačka, případně v něm jezdil významný politik či diktátor, můžete si být jisti, že v případě prodeje dosáhnete výrazně vyšší ceny než u identického vozu bez tohoto původu. Také jsou ceněná auta, jež se objevila ve slavných filmech, třeba v bondovkách.

Záleží investorům na počtu najetých kilometrů?

Nájezd kilometrů nemá až takovou vypovídací hodnotou, minimálně u modelů do 70. až 80. let 20. století. Ukazatele kilometrů byly stejně často pouze pětimístné, takže realitu zjistíte jen těžko, zejména pokud je vůz po renovaci.

Kolik stojí takové "průměrné" klasické auto?

Ačkoli to možná není všeobecně rozšířený názor, nikdy neplatilo, že by si "stará" auta mohla dovolit jen společenská smetánka. Znám spoustu lidí, kteří se živí běžnou prací, ale v průběhu let nashromáždili hezké sbírky, v nichž mají minimálně uložené peníze, a ne malé. Za pravdu tomu dávají i pojišťovací společnosti v Německu, kde je průměrná cena klasického vozidla 20 000 eur, ale mnohá historická auta schválená pro provoz na silnicích lze koupit již za 10 000 eur. Takovou investici si může dovolit relativně velké množství lidí nejen v Německu.

Zjednodušeně lze říci, že 10 000 eur je u pořízení slušného automobilu ideálně ze 70. let (britské roadstery, německé běžnější modely, ale občas také zajímavá italská auta) taková vstupní hranice. Když koupíte o něco levněji, můžete s klidným svědomím investovat do servisu, který tak jako tak bude potřeba.

Obecně platí, že v České republice se stejně jako v Německu prodávají spíše dražší auta. Statistická data z webu Rajveteranu.cz ukazují, že za posledních deset let bylo přes tento server prodáno 43 504 automobilů s průměrnou cenou 992 142 Kč a rokem výroby 1972.

A jak je to s likviditou?

Likvidita u historických aut je podobná jako u ostatních sběratelských předmětů. Když máte dobrého poradce, který vám s prodejem pomůže, obchod může proběhnout v rámci několika týdnů. Také se můžete obrátit na specializované obchodníky či aukční domy. Funguje to stejně jako u ostatních sběratelských předmětů. A auta se samozřejmě dají prodávat třeba i přes Aukro.cz nebo eBay.com.

Podle čeho by tedy potenciální investor měl vybírat vhodný nákupní cíl?

Nejdůležitějším kritériem je samozřejmě poptávka. Ve střední Evropě budou vždy nejlepší investicí auta z českých automobilek (platí pro český trh), všeobecně pak auta německá, britská, italská a americká.

Někteří experti tvrdí, že investice do historických aut s hodnotou pod 100 000 eur nedává smysl, protože je potřeba počítat s vysokými dodatečnými náklady na uskladnění, pojištění a dalšími. Souhlasíte?

Jsem trochu jiného názoru. Takový expert vám chce pouze prodat něco opravdu drahého. Znám to i ve filatelii a jiných sběratelských oborech. I za mnohem méně peněz je možné koupit zajímavé auto s investičním potenciálem. Je to o znalosti trhu a někdy i trošce štěstí, ale zejména o odborných znalostech. Odborník dokáže rozpoznat briliant i v obyčejném křemeni a na takovém autě pak násobně vydělat.

Kde se může potenciální investor začít rozhlížet, případně rovnou nakupovat?

Možností je několik. Buď budete hledat objekt své touhy či investičního záměru na vlastní pěst, nebo s pomocí odborníka či nezávislého poradce. Stále funguje stará dobrá soukromá inzerce. Zajímavý vůz se dá sehnat i na běžných evropských inzertních serverech, například těch německých (Mobile.de či Autoscout24.de). Pak samozřejmě existují prodejní servery, které jsou přímo zaměřené na prodej klasických automobilů. Z těch evropských jmenujme například Classicdriver.com, Classiccars.com nebo Classic-Trader.com. V České republice se jedná například o portály Rajveteranu.cz nebo Eurooldtimers.com.

Další možností jsou prodejní galerie. Z těch evropských zmiňme například nizozemské Aaldering (Gallety-aaldering.com) či ERclassics (Erclassics.com). V Německu je jedna z významnějších například v Berlíně, jde o Classic Remise Berlin (Remise.de). Pořídit vysněný kousek lze také na setkáních podobně smýšlejících lidí. Tato setkání se pořádají většinou v létě pod širým nebem, kde se sejdou sběratelé, obchodníci i investoři a vzájemně si své miláčky ukazují. Stále oblíbenější jsou také aukce, nejlépe ty tradiční s vystavenými exponáty a možností fyzické prohlídky.

Jsou nějaké konkrétní tipy na vozy, se kterými investor nešlápne vedle?

Jedním z tipů mohou být zatím ne tak oceněné karoserie sedan, například Alfa Romeo Giulia z konce 60. let udělá velkou parádu i ve verzi sedan, protože má skvělé jízdní vlastnosti, legendární motor DOHC a skvělý styl. Giulia je dobrý tip, jak investovat zhruba 15 000 eur do báječného kusu italské techniky s velkým potenciálem.

Další možností je řešit automobily z 90. let, zájem o ně se zatím jen pozvolna rozjíždí. Renault Clio Williams nebo třeba Dodge Viper GTS, s těmi asi chybu neuděláte. Zmíněný Viper ve druhé generaci (již kupé, nikoli targa) je aktuálně ideální volbou pro ty, kdo si chtějí pořídit pořádné americké železo za stále ještě relativně slušné peníze.

A pokud by někdo zatoužil po sportovnějších tvarech i vlastnostech vozu?

Na plné objevení stále čeká segment velice kvalitních a přitažlivých aut, která nejdou s hlavním proudem zájmu. Jedním z takových je například poslední vyrobené TVR – pod označením Sagaris se skrývá úchvatné kupé neobvyklých tvarů s řadovým šestiválcem, který postavil Peter Wheeler, jež se vyrábělo pouze dva roky. Najděte hezkou kombinaci kvality a ceny, to jsou skvěle uložené peníze. Akorát na řízení budete potřebovat špetku odvahy, není to nic pro sváteční řidiče, kteří jednou ročně vyjedou na dušičky.

zdroj: TVR

Československo bývalo automobilovou velmocí. Je tuzemský trh něčím specifický?

Scéna klasických vozidel v Česku je hodně specifická a hodně ovlivněná domácí poptávkou. Divili byste se, ale někteří fanoušci jsou schopni za běžné modely utratit ohromné množství peněz. Jako příklad uvedu Škodu 100 L (verze de Luxe) z roku 1974, která se prodala v aukci v Lysé nad Labem v roce 2021 za 1,85 milionu Kč. Tento extrém nastal proto, že se dva sběratelé (symbolicky jeden z Česka a druhý ze Slovenska) přetahovali a ani jeden nechtěl ustoupit.

Samostatnou disciplínou jsou tatry, jedna z mála domácích značek, která je celosvětově známá. Nejdražší je meziválečná produkce, třeba Tatra 77 je s přehledem nejvzácnější domácí kousek s cenou výrazně přes milion eur. Kdo chce investovat do tatrovky, ať zkusí třeba modely 603 nebo o něco dostupnější 613, ty mají stále potenciál.

zdroj: Ondřej Kroutil

Na rozdíl od mincí nebo známek bude skladování aut asi o dost komplikovanější příběh, že?

Skladování je asi největší nevýhoda ve srovnání se všemi ostatními sběratelskými předměty. Auto do šuplíku ani do skříňky nedáte. Musíte mít garáž, a to ne ledajakou. Musí být dobře utěsněná, ideálně v zimě částečně vyhřívaná a bez vlhkosti. Nemilý bod rosení je kolem 7° C, snaha je držet teplotu nad 10° C. Další možností je skladování u externích společností. Ve velkých městech existují firmy, které se specializují na garážování a případně i údržbu klasických aut. Ale i to něco stojí a investor s tím musí počítat.

Lze do auta pouze investovat a servis svěřit odborníkům?

Samozřejmě po investorech nikdo nechce, aby kompletní servis a údržbu obstarávali na vlastní pěst. Na světě je řada schopných firem, které vám pomohou, vezmou váš klasický vůz za svůj a budou se o něj za určité peníze starat. V České republice jsou desítky takových firem či menších, často rodinných podniků.

V tomto segmentu alternativních investic se asi příliš zapomenutých sbírek neobjevuje. Nebo bychom byli překvapeni?

Pozor, každý rok se někde ve stodole nebo zapadlé garáži objeví něco, co stojí za novinový článek. Jeden z kuriózních případů se stal v americkém městě Wisconsin v Texasu. V roce 1972 se tam přestěhoval jistý Jack (příjmení médiím neprozradil) a vzal si tam s sebou již tehdy slušnou sbírku starých aut. Nikdo neví, jak se to stalo, ale tento Jack na svoji sbírku prostě zapomněl a auta v garáži zůstala dalších 40 let. Když vozy znovuobjevil, tak mu je specialisté z jedné aukční síně ohodnotili na zhruba 150 milionů Kč. Otázkou zůstává, nakolik to byl kalkul, tato fascinující zpráva ale každopádně obletěla svět.

Máte i nějaký aktuálnější příklad podobně zapomenuté sbírky?

Ano. V Nizozemsku byla nedávno objevena ohromující sbírka veteránů, již během posledních čtyřiceti let vybudoval obchodník Ad Palmen. Ve dvou starých skladech a bývalém kostele za tu dobu nahromadil přibližně 230 historických aut různých značek i zemí původu. O své miláčky se však nemůže dále starat, a tak se rozhodl kolekci rozprodat. O přítomnosti veteránů nevěděl ani nikdo z nejbližších sousedů. Pan Palmen je nikdy nikomu neukazoval, nejezdil s nimi ven a jen si užíval jejich přítomnost. Když před svou halou nakupoval další auta, vždy je zavezl dovnitř až po odjezdu prodejce.

Proč jeho unikátní kolekce najednou spatřila světlo světa?

Pan Palmen je již starý muž a nemá rodinu ani přátele. Když už se svým majetkem kvůli zdravotním problémům a dalším okolnostem nemůže hospodařit sám, byl nucen sbírku rozprodat. K tomu byl přizván největší a nejslavnější nizozemský prodejce klasických aut, specializovaná společnost Gallery Aaldering. Pro automobilové nadšence a sběratele z celého světa to byla ideální příležitost, jak do svých garáží dostat další originální vozy. Gallery Aaldering rozprodávala skrze velkou on-line aukci a dražba tohoto jedinečného stodolového nálezu začala loni v květnu.

Pojďme se na závěr podívat na některá "nej". Jaké nejdražší auto bylo kdy prodáno?

Dlouho vévodilo žebříčku Ferrari 250 GTO z roku 1963. Bylo jich vyrobeno jen 36 a mnohá z nich byla během let zdemolována při závodech, takže se jich zachovalo jen pár. Podle některých zdrojů bylo jedno z nich prodáno v soukromé transakci za 70 milionů dolarů.

zdroj: archiv

Jaké auto tento rekord překonalo?

Vzácný exemplář závodního automobilu Mercedes-Benz 300 SLR Uhlenhaut z roku 1955 se na soukromé aukci v roce 2022 prodal za 135 milionů eur. Stal se tak nejdražším prodaným automobilem všech dob. Na světě existují pouze dva tyto vozy. Vítěznou nabídku podal britský sběratel aut Simon Kidston, který ale postupoval podle pokynů jiného zájemce. Ten jako skutečný vítěz aukce zůstal v anonymitě. Kidston, který je mimo jiné i poradcem, komentátorem a novinářem, německou automobilku rok a půl přesvědčoval, aby vůz prodala.

zdroj: archiv

Dosaďme na pomyslné stupně vítězů ještě třetí klasiku.

Jde o Ferrari 335 Sport Scaglietti z roku 1957. Cena tohoto vozu se v roce 2016 vyšplhala na bezmála 36 milionů dolarů.

zdroj: archiv

Pyšní se nejcennější sbírkou v Česku někdo mediálně známý?

Sbírání aut je poměrně běžná kratochvíle bohatých podnikatelů i hvězd šoubyznysu. Například slavný americký moderátor Jay Leno vlastní více než 180 aut a 160 motocyklů, jejichž hodnota dosahuje 100 milionů dolarů. Nejvýznamnější soukromá sbírka automobilů v Česku je ale velice konkurenceschopná. Vlastní ji podnikatelské rodiny Strnadů a Materů, respektive jejich firemní holdingy prostřednictvím automobilky Tatra, a její nejcennější kusy jsou přístupné veřejnosti ve dvou automobilových muzeích v Kopřivnici. Sbírka tatrováckých veteránů nyní čítá 85 nákladních a 61 osobních vozidel. Většina z nich je vystavena pro veřejnost v obou muzeích.

Propíše se do oboru současná mánie a, jak se zdá, nevyhnutelný přechod na elektromobilitu?

Pokud přejdou všechna auta na elektrický pohon, mohou kvalitní benzínové a dieselové vozy výrazně získat na ceně. Nebo také ne – co když se světové vlády rozhodnou, že zakáží jízdu všech aut se spalovacími motory? Sběratelé a investoři asi budou mít problém, protože se v tu chvíli mnoho aut stane neprodejnými.

Můžete pro naše čtenáře vše stručně shrnout? Jak má investor postupovat, aby si mohl ve splněném dětském snu dojet alespoň s jedním klasickým autem pro pohádkový výnos a nezbyly mu oči pro pláč nad "hromadou šrotu"?

Klasická auta jsou pro řadu investorů (většinou mužů) okouzlující alternativní třídou aktiv. Než takovou investici uděláte, nejprve studujte a načerpejte dostatek věrohodných informací. Určitě doporučuji sehnat si kvalitního "spolujezdce a navigátora", což by měl být člověk, který má dobré kontakty a dokáže vám nezávisle poradit. Neměl by to být někdo, kdo vám auto bude prodávat, protože takový člověk je z logiky věci zaujatý a bude se snažit maximalizovat svůj zisk. Více než kde jinde platí "dvakrát měř, jednou řež". Pokud podlehnete emocím a budete řezat zatáčky hlava nehlava, můžete se ošklivě investičně vybourat. Investujte a jezděte opatrně.