(Chaotický) brexit: 3 dobré zprávy pro Českou republiku

Evropě dochází trpělivost

Chaotičnost a bezradnost britské vlády způsobují, že Evropě tečou nervy. Jeden řecký poslanec Evropského parlamentu například prohlásil, že každý ve vyjednávacím týmu EU má Mayové plné zuby, protože nemá jasný plán a hraje levné politické hry. Hlavní unijní vyjednávač Michel Barnier, který má v popisu práce být diplomat, na možnost odložení odchodu Británie z unie reagoval tak, že "více času nepotřebujeme; potřebujeme, aby se britský parlament rozhodl". Což je těžké, protože jediné, na čem se dokáží britští poslanci shodnout, je být proti něčemu.

Většina slibů brexitářů se mezitím dávno rozplynula jako pára nad hrncem. Že nedorazí 350 milionů liber, které dle kampaně advokátů odchodu z unie po brexitu země uspoří a použije na domácí zdravotnictví, vysvětlil již pár týdnů po referendu Nigel Farage. Prý to byla "chyba". "Chybné" bylo evidentně i očekávání Davida Davise, někdejšího ministra pro odchod z EU, že "po brexitu bude dojednána dohoda o obchodu s Německem, která zaručí volný přístup na trh pro jeho auta a průmyslové zboží výměnou za dohodu o všem ostatním". Nejenže mu zjevná nelogičnost jeho tvrzení nedošla (kdyby mohly jednotlivé země EU domlouvat vlastní dohody o volném obchodu, nemusela by Británie odcházet, protože právě možnost domlouvat takové dohody po brexitu prezentovali jeho zastánci jako hlavní výhodu odchodu), jeho predikce byla navíc mizerná, protože německé automobilky stály a stojí pevně za svou vládou.

Dohody v nedohlednu

Podle Liama Foxe, dalšího ministra vlády Theresy Mayové, měla být dohoda o volném obchodu s EU nejlehčí v lidské historii, a podle Davise měly být do dvou let po referendu dojednány dohody o obchodu s USA, Čínou a dalšími zeměmi. Výsledek je takový, že s EU žádná dohoda není (a to ani odchodová, natož o volném obchodu) a s Británií samotnou se většina třetích zemí vůbec bavit nechce. A pokud ano (Jižní Korea, Japonsko), požadují výrazné ústupky nad to, co dříve dojednaly s EU. Ano, je pravda, že s někým se Británie již domluvila, zatím podepsala dohody se Švýcarskem a Seychelskou republikou, Chile, Zimbabwe, Faerskými ostrovy, Mauriciem, Izraelem a Palestinskou samosprávou.

A tak odcházejí zahraniční firmy. Honda sice, jak je japonským zvykem, nejdříve řekla, že brexit v jejím rozhodnutí uzavřít fabriku ve Swindonu nehrál roli, avšak poté, co se na veřejnost dostal obsah projevu jejího manažera ze září 2018, svá tvrzení zmírnila s tím, že "žádný jednotlivý faktor nebyl faktorem rozhodujícím". Airbus odchodem z Walesu nadále hrozí, jeho ředitel jasně řekl, že ti, kteří tvrdí, že Airbus ve Walesu udrží fakt, že tam má velké fabriky, se mýlí. Nissan nakonec své SUV X-Trail v Sunderlandu stavět nebude, byť to po referendu sliboval (nesouvisí to samozřejmě s brexitem). Panasonic stěhuje evropskou centrálu do Amsterodamu. Schaeffler, výrobce ložisek, zavírá dvě továrny v Británii.

A vláda zatím hromadí zásoby lednic, pytlů na mrtvoly a jídla a provádí cvičné zácpy na dálnicích, aby zjistila, jak zlé to po neřízeném brexitu může být. Politická scéna se otřásá, obě hlavní strany opouštějí politici (od labouristů se trhla skupina osmi poslanců, od konzervativců tři). Zatím, další totiž odchodem hrozí. A protože jediná většina v parlamentu je vždy většina proti něčemu, nikoli pro něco, neřízený brexit je nyní nejpravděpodobnějším scénářem. To, že na to zatím příliš nereaguje kurz libry, je nepochopitelné.

Pozitiva chaotického brexitu pro ČR 

Pokud ale k chaotickému brexitu nakonec opravdu dojde, přece jen to bude mít určité pozitivní důsledky. Pro Českou republiku minimálně tři:

• Opakovat argumenty z britské kampaně, které se v podstatné části ukázaly jako kompletně lživé, českým odpůrcům EU nebude stačit na úspěch. Na výkřiky SPD o totální islámské invazi, sebemrskačství Klause mladšího ohledně toho, jak je lepší zchudnout o třetinu než být (imaginárním) vazalem EU, či stesky jeho otce po klasických žárovkách to sice nemusí stačit, ale tyto "argumenty" budou jediné, které budou moci používat. Slibovat ráj světového obchodu založeného na volném trhu nebude možné.
• Již nyní je evidentní, jak by probíhal případný odchod z unie v případě malé zemičky ve středu Evropy, jejíž extrémní otevřenost a export rovnající se úrovni nominálního HDP z ní činí rukojmího jednotného trhu. Na rovinu, nevyjednali bychom ani setinu toho, co Británie, a ta přitom nevyjednala téměř nic. S největší pravděpodobností by se s námi v EU nikdo o ničem nebavil a jediné, co by nám zůstalo, by bylo žadonit o norský model (všechny povinnosti a platby, minimum pravomocí).
• Je vidět, že malá země v unii zmůže mnohem více než velká země mimo ni. Nejenže vyjednávat s Kanadou či Japonskem lze lépe, když jste v EU, než když jako desetimilionová země stojíte mimo, ale je evidentní, že malá země může najít zastání v unii i v mimoekonomických otázkách. Zeptejte se Irska.

Snad je tedy nyní jasné, proč zahraničněpolitické referendové sirky do rukou voličů nepatří. A snad je jasné, že v malé otevřené ekonomice mají být takové sirky pod pěti zámky.