Sladké stáří aneb Když si v šedesáti můžete dovolit investovat odvážněji než ve dvaceti
Jedno z doporučení pro sestavování investičního portfolia říká, že dluhopisy by měly na celkovém objemu aktiv investora mít procentuální podíl odpovídající jeho věku. Tedy třeba ve třiceti letech 30 % a v šedesáti letech 60 %. Mike Piper, autor knihy Investing Made Simple, ale oponuje, že řídit se v tomto jen věkem nedává smysl.
"Když mně a mé ženě bylo pětadvacet, měli jsme na tu dobu běžné příjmy a pravidlo věku nám doporučovalo investovat relativně agresivně, tedy s nízkou expozicí vůči dluhopisům. Pravda ale byla taková, že jsme teprve začínali vydělávat, peněz jsme neměli nazbyt a vytvářeli jsme si finanční polštář pro případ nečekaných výdajů. Naše tolerance vůči riziku tedy nebyla velká, potřebovali jsme mít jistotu, že z naspořených peněz za týden nebude polovina," říká Piper.
"Teď je nám čtyřicet, takže by teoreticky už skoro polovinu našeho portfolia měly tvořit dluhopisy. Jenže naše tolerance vůči riziku je nyní výrazně větší než před patnácti lety. Máme lepší příjmy, máme zajištěné bydlení, máme finanční rezervu. Můžeme si tak klidně dovolit investovat odvážněji. A nejsme zdaleka sami, kdo prošel takovým vývojem," pokračuje.
Podobné to podle Pipera může být v případě dvou hypotetických investorů s identickými portfolii a v identické finanční situaci, kdy jediný rozdíl mezi nimi představuje věk. Jednomu je pětašedesát, druhému pětadevadesát. "Mladší investor by (paradoxně) měl volit konzervativnější strategii, protože lze předpokládat, že do konce jeho života zbývá delší čas, takže by neměl podstupovat riziko kritické ztráty prostředků. Pětadevadesátiletý investor - ano, je to morbidní - naproti tomu ví, že mu už mnoho času nezbývá, a tak může třeba s vyhlídkou, že jeho majetek zdědí rodina, být na trzích odvážnější," vysvětluje Piper.
"Řídit se výhradně věkem není dobrý nápad. Každý investor by se měl podívat na svoji finanční situaci, měl by vzít v potaz, jaké jsou jeho aktuální i očekávané závazky a vyhlídky v pracovním i osobním životě, a následně by měl o alokaci svých prostředků rozhodnout na základě všech těchto proměnných. Ve dvaceti tak klidně člověk může mít v konzervativních investicích 90 % prostředků a v šedesáti může mít naopak 90 % peněz v akciích," uzavírá Mike Piper.
Zdroj: Oblivious Investor
