Autonomní řízení: Revoluce na českých dálnicích začala
Nestává se často, že by Česko bylo v něčem lídrem. Teď se ale jedna věc našla a je celkem zásadní. Po Německu je Česká republika druhou zemí v Evropě, kde je možné na silnicích využívat autonomní řízení úrovně 3. Co to znamená? A která auta to umožňují?
Tempomat, případně adaptivní tempomat a vedení v jízdních pruzích. Technologie, které už zná snad každý. Při jejich využití ale za jízdu a řízení odpovídá sám řidič. U vedení v pruzích si už asi každý vyzkoušel dát ruce z volantu pryč, auto ho ale po chvíli upozornilo, aby je dal zpátky a provozu se opravdu věnoval.
Anketa
Těšíte se na auta, která se řídí sama?
Od ledna je tu ale jedna velká změna. Česká legislativa totiž umožnila využít systém SAE 3. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená, že pokud to vaše auto umí, může za určitých podmínek řídit úplně samo. Určitými podmínkami jsou myšleny hlavně dálnice a rychlostní silnice a také třeba počasí. A ta hlavní věc? Zodpovědnost v tomto případě přebírá výrobce auta!
Jak to v praxi vypadá? Řidič musí dodržovat podmínky provozu na pozemních komunikacích. Tedy nesmí mít v ruce telefon, nesmí být pod vlivem drog ani alkoholu a musí být připoutaný. Zároveň musí být připraven převzít řízení, když ho auto vyzve. "Vývoj postupuje velmi rychle a technologie je na vysoké úrovni. Při testování se auto chovalo téměř stejně, jako by ho řídil člověk," přidává své zkušenosti Jakub Rejlek, motoristický novinář z Autokult.
Autonomní řízení: Budoucnost přichází
Kdo z vás to má?
Mnoho řidičů ale v současnosti tento systém reálně využít nemůže. Hlavně proto, že ho příliš aut nenabízí. A není úplně jisté, jestli a kdy nabízet bude. Vývoj potřebné technologie stojí totiž automobilky nemalé peníze, a proto si většina z nich prozatím vystačí s autonomním řízením na úrovni 2. Na něj si řidiči už zvykli.
Pokud už se tedy výrobci do podobných technologií pouštějí, tento "mezistupeň" přeskakují a míří rovnou na robotaxíky (například Tesla). Úroveň 3 autonomie tak nyní nabízí jen hrstka z nich a jen u některých modelů, třeba BMW nebo Mercedes-Benz. "Očekává se, že globální trh s asistenčními systémy poroste mezi lety 2023 a 2035 až 180krát, a české firmy mají díky této legislativě šanci být u toho," říká Zdeněk Petzl, výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu.
Černá skříňka
Velká změna to bude i pro pojišťovny. "Situaci samozřejmě sledujeme a připravujeme se na to, až první auta získají potřebnou homologaci, aby mohla automatizaci řízení třetí úrovně skutečně využívat. Budeme muset řešit spoustu otázek, například to, jak se bude pojišťovně prokazovat, jestli za nehodu mohl řidič, nebo stroj," uvádí specialista na autopojištění z Direct pojišťovny Jan Dofek.
S tím by mohlo pomoct speciální zařízení připomínající černou skříňku v letadle. Z něj je možné například vyčíst, v jakém režimu a kde auto právě jelo. I u dalších prohřešků, například překročení nejvyšší povolené rychlosti v režimu samořízení, padne odpovědnost na auto (výrobce).
Investice do budoucna
Nabízí se tedy otázka: Je dobře, že legislativa v Česku tuto úroveň autonomie umožňuje, když se v reálných podmínkách vlastně nedá příliš použít? Ano. I proto, že se tím otevírá cesta k tomu, aby se Česko stalo lídrem v inovacích a investicích v podobných typech technologií. Automobilky tu mohou své vozy testovat v reálném provozu a autonomní systémy zlepšovat tak, aby se v budoucnu staly běžnou součástí dopravy. "Otevíráme tím cestu k moderní a bezpečné mobilitě," uzavírá Petzl.
Úrovně autonomního řízení
Úroveň 0: Žádná autonomie. Veškerou kontrolu má řidič. Systémy v autě nezasahují do řízení, pouze informují. Řidič je nonstop plně odpovědný za řízení.
Úroveň 1: Asistence řidiče. Vozidlo dokáže pomoci s jednou konkrétní jízdní funkcí, například s udržováním rychlosti (tempomat). Systém řidiče podporuje, ne nahrazuje.
Úroveň 2: Částečná autonomie. Vozidlo je schopné současně řídit i ovládat rychlost. Typicky kombinace adaptivního tempomatu a asistenta jízdy v pruhu. Řidič musí po celou dobu sledovat situaci na silnici a být připraven okamžitě zasáhnout. Odpovědnost nese řidič.
Úroveň 3: Podmíněná autonomie. Vozidlo dokáže samo řídit v přesně definovaných podmínkách (dálnice, rychlostní silnice, kolony a podobně). Řidič musí být připravený převzít řízení, pokud ho k tomu systém vyzve. Odpovědnost za řízení v tomto režimu nese vozidlo (výrobce).
Úroveň 4: Vysoká autonomie. Vozidlo je schopné v omezeném prostředí a za konkrétních podmínek plně autonomní jízdy. Přítomnost řidiče není nutná.
Úroveň 5: Plná autonomie. Vozidlo nevyžaduje přítomnost řidiče ani žádné ovládací prvky, jako jsou volant nebo pedály. Veškerou odpovědnost za řízení nese systém vozidla.
