Anketa: Je potřeba digitální euro?

Ministři financí EU schválili plán na zavedení digitálního eura a stanovili postup, který jim umožní rozhodnout o termínu spuštění i limitech držby. Podle Evropské centrální banky se jedná o strategický projekt, který posílí finanční suverenitu EU a nabídne alternativu k americkým platebním sítím typu Visa nebo Mastercard. Samotné spuštění ale může trvat ještě roky – legislativa má být připravena do roku 2026 a plné zavedení se čeká nejdříve kolem roku 2029.

Debata o digitálním euru přitom v Evropě začíná být velice živá. Jeho zastánci tvrdí, že občanům i firmám nabídne bezpečnou elektronickou verzi hotovosti dostupnou prostřednictvím oficiální digitální peněženky a zvýší odolnost evropského platebního systému. Prezidentka ECB Christine Lagardeová navíc zdůrazňuje, že jde o projev evropské suverenity a schopnosti zajistit platby nezávisle na vnějších hráčích.

Odpůrci varují před riziky. Obávají se například oslabení stability bankovního sektoru, pokud by lidé začali hromadně převádět vklady do digitální měny centrální banky. Zaznívají také kritické hlasy ohledně ochrany soukromí – část veřejnosti i politiků varuje, že by digitální euro mohlo posílit dohled nad občany. Skeptici navíc tvrdí, že jde o řešení problému, který nikdo skutečně nepociťuje. Co si o tom myslí čeští experti?

Roman Valihrach (Coinmate)

Digitální euro určitě může přinést zajímavé inovace, ale hodně záleží na tom, jak bude celý systém nastavený. Digitální peníze v podobě stablecoinů už dnes dokazují, že umí být rychlé, levné a hlavně programovatelné. Díky smart kontraktům otevírají možnosti, které klasické peníze nemají. Tam, kde je decentralizace a svoboda, jako třeba u dolarových stablecoinů typu USDT fungujících na síti Ethereum, se rodí skutečné inovace.

Pokud se ale digitální euro vydá cestou centrálně řízené měny, tak hrozí, že z něj zmizí to nejlepší a naopak se objeví rizika. Příkladem je možnost, že stát bude rozhodovat, za co své peníze smíte, nebo nesmíte utrácet. To by byl krok směrem k dystopii, nikoli k inovaci. Současný návrh sice nepočítá s programovatelností, ale centralizovaná architektura do budoucna umožňuje tyto funkce doplnit.

My v Coinmate věříme, že digitální peníze mají velký smysl, pokud zůstanou otevřené a svobodné. Decentralizované projekty totiž přinášejí skutečnou přidanou hodnotu, zatímco centralizované řešení bude v lepším případě jen digitální verzí toho, co už máme. V tom horším se může zvrhnout v něco, co bude svobodu spíše omezovat.

Dominik Stroukal (Metropolitní univerzita Praha)

Znáte ten obrázek, jak jede kluk na kole, strčí si do výpletu klacek, spadne a začne nadávat, proč že se vyboural? To je příběh digitálního eura. Nepotřebujeme ho. Ekonomická literatura mluví o několika důvodech pro CBDC (digitální měny centrálních bank), ale ani jeden není dostatečně silný.

Trh prý nedokázal v Evropě vytvořit dostatečnou konkurenci Vise a Mastercardu, a proto ji má postavit autorita. Dokonce bych si zaspekuloval, že trh by jich vytvořil dost, kdyby ty samé instituce, které teď chtějí digitální euro, tomu nebránily.

Blíží se volby. Co největší strany říkají o daních a přijetí eura?

Petr Dufek (Banka CREDITAS)

Bude záležet na tom, jak bude celý projekt vypadat a fungovat. V zemích eurozóny je vyspělost bankovního sektoru rozdílná, a dokonce bych řekl, že mnohdy zaostává za českou praxí. Pro nás nejsou okamžité platby žádnou novinkou, stejně jako QR kódy nebo placení telefonem. Pokud má digitální euro přinést platby v reálném čase do zemí, kde nefungují, bude to jistě pokrok.

Pokud bude konkurencí pro karetní společnosti, zákazníci to jistě ocení. Ale jen tehdy, bude-li to i adekvátně levné řešení. Digitální euro nevznikne samo o sobě zdarma a někdo bude muset fungování tohoto unijního platebního systému platit. Ďábel je ukrytý jako vždy v detailu.

Jan Berka (Portu)

Digitální euro není na první pohled něco, co bychom nutně potřebovali. Pokud se ale zamyslíme nad jeho podstatou, najdeme několik dopadů, které mohou ovlivnit současný evropský finanční systém. Ne každý tuto změnu vnímá pozitivně. Primárním beneficientem by ale měla být fyzická osoba. Běžný spotřebitel může digitální euro chápat jako úložku u instituce, která nemůže zkrachovat, tedy u centrální banky. Komerční banky a firmy poskytující služby platebních karet se na digitální euro naopak dívají skepticky.

Odliv prostředků k centrální bance a platby přes digitální euro by jim ukrojily příjmy z poplatků. U bank se navíc přidává i ušlý zisk z ukládání likvidity na rezervním účtu u centrální banky. Logickou reakcí na to by mohla být úprava poplatkové struktury či sazeb u potenciálně zasažených účtů komerčních bank. Vše ale bude omezené maximálním množstvím digitálních eur. Tím se zabrání případnému runu na evropské banky, pokud by se digitální euro stalo nad očekávání oblíbeným.

Neplatí tedy, že digitální euro nutně potřebujeme. Je ale možné, že přinese určitá pozitiva, která mohou současný finanční systém "pročísnout" ve prospěch běžného uživatele. Digitální měna centrální banky tak může představovat další úroveň vývoje finančního systému, kde konečným arbitrem úspěchu budeme ve výsledku my všichni.

Eurobondy namísto amerických vládních dluhopisů. Byla by to příležitost pro Evropu?