5 největších lží globálního kapitalismu
Svět žije v éře globálního kapitalismu. Nemusí se nám to zrovna líbit, ale je to fakt, se kterým těžko něco zmůžeme. Zajímavé nicméně je, že ne vše, co se nám velké korporace nebo politici snaží o globálním kapitalismu namluvit, je pravda. Zde je pět největších lží.
1. Globální kapitalismus je založen na principu volných trhů
Upřímně a bez nadsázky, to, čeho jsme dnes svědky, je dokonalou ukázkou systému, který má k volným trhům tak blízko jako peklo k Antarktidě. Značná část příjmů velkých firem plyne z takzvaného duševního vlastnictví. V případě společností z technologického odvětví, které se nyní starají téměř o třetinu světové výroby, dosahují příjmy z duševního vlastnictví zhruba stejné výše jako příjmy z produkce zboží a poskytování služeb.
Současný stav je výsledkem rozhodnutí umožnit vznik monopolních podniků v jednotlivých odvětvích a donutit ostatní firmy, aby za využívání jejich know-how platily nehorázné sumy. Přitom již třetí americký prezident Thomas Jefferson říkal, že myšlenky by nikdy neměly být předmětem jakéhokoli vlastnictví.
2. Bez práva na duševní vlastnictví by se svět nikam neposouval
Zastánci institutu duševního vlastnictví argumentují, že bez této "vymoženosti" by podnikatelé neměli chuť inovovat a investovat do výzkumu a vývoje. Slabým místem tohoto tvrzení je ale skutečnost, že těmi, kdo nakonec investice do výzkumu a vývoje zaplatí, jsou vždy spotřebitelé.
Zaprvé je totiž značná část vývoje financována z veřejných peněz, zadruhé se na aktivity v těchto oblastech vztahují daňové úlevy a zatřetí mají firmy možnost výdaje kompenzovat zvyšováním cen. A ještě jeden protiargument, který lze jen těžko vyvrátit - na základě vývoje a inovací vznikají nové produkty, takže výdaje podnikům zaplatí prodej těchto novinek.
3. Ochrana duševního vlastnictví přispívá k hospodářskému růstu
Ano i ne. Privilegování vybraných podniků a odvětví vždy vede ke vzniku několikarychlostní ekonomiky. Zatímco majitelé patentů a jiných nástrojů duševního vlastnictví žijí v blahobytu, ostatní se mnohdy sotva drží nad vodou. Navíc růst hnaný hlavně příjmy z duševního vlastnictví je dlouhodobě obtížně udržitelný a může se rychle přelévat napříč sektory a regiony. Pro ekonomiku přitom není nic horšího než nejistota a překotný vývoj.
4. Růst firemních zisků je odměnou za podstoupené riziko
Celkový růst korporátních příjmů z velké části obstarávají opět ti, kdo profitují z duševního vlastnictví, takže mluvit o odměně za podstoupené riziko je minimálně odvážné.
5. Cestou ke všeobecné prosperitě je tvrdá práce
Pátá a možná největší lež. Zkuste s touto větou přijít za lidmi – a jsou jich desítky, možná stovky milionů –, kteří nežijí, nýbrž přežívají. Nerovnoměrný ekonomický růst, o kterém již byla řeč, mimo jiné nedovoluje uspokojivý a stabilní růst mezd napříč sektory a jednotlivými regiony. A kde nerostou mzdy, tam lze jen těžko čekat všeobecnou prosperitu, nehledě na odvedený výkon.
Zdroj: World Economic Forum
