Jak také může vypadat ESG

Jak promyšlené to všechno je? Jak je to efektivní? A je to udržitelné? Právě udržitelnost je to, co rozděluje lidi na několik táborů. Někteří mají pocit, že je to pitomost. Další s ní vlastně až tak velký problém nemají, pokud by to slovo samotné nemuseli opakovat několikrát za den, až se jim o něm zdá. A pak jsou fanoušci udržitelnosti.

Právo na svůj postoj mají samozřejmě všichni. Otázkou je, jak dát pojmům udržitelnost nebo ESG tu správnou konotaci tak, aby byly považovány za samozřejmost a nikdo se nad nimi nepozastavoval. Aby patřily do našich životů tak, jako do nich patří třeba (při jisté míře zlehčení) slova jako umyvadlo nebo auto (i když u něj je již také potřeba jistá míra opatrnosti). Docílíme toho tím, že budou firmy najímat na reporting stále další zaměstnance, kteří budou měsíce ležet v tabulkách a dokladech, aby na konci vznikla jedna obsáhlá zpráva o tom, jak je firma udržitelná? A jakmile ji dokončí, mohou začít psát novou? Zřejmě ne.

Nejsem odborník na ESG ani na procesy ve firmách, ale když se bavím s lidmi, kteří ve velkých i menších společnostech přemýšlejí, jak přispět k udržitelnosti a k co možná nejmenší zátěži pro životní prostředí, slýchám spoustu jednoduchých a efektivních nápadů. Udržitelnost a životní prostředí jsou pro ně opravdu velké téma, kterému se chtějí věnovat, jen to chtějí dělat s rozumem. Tedy tak, aby zmíněné pojmy dávaly smysl a nebyly prázdnými frázemi.

Kaktusové potahy

Stačí se podívat do krizovými roky a právě "zelenou" politikou silně zkoušeného automobilového průmyslu. A nemusíme se bavit o neustále propírané elektromobilitě a alternativních pohonech (které lidstvo rozdělují snad ještě více než pojmy, o nichž je v textu řeč). Když se sklouzneme velice po povrchu, vidíme snahu o to, aby životní prostředí nebylo tak zatěžováno. Jsou to drobné věci, které ale jako celek mohou dávat smysl.

Třeba mladoboleslavská Škoda Auto využívá u některých modelů ke zpracování kůží na sedadla slupky z kávových zrn, které by se jinak vyhodily. Pro někoho drobnost, pro jiného věc, na kterou se mohou nabalit další, až vznikne smysluplný koloběh. BMW nebo Mercedes používají v interiérech svých vozů namísto klasické přírodní kůže náhradu, která se vyrábí z opuncií. A protože tyto kaktusy potřebují k životu pouze minimum vody, ušetří se i voda. Ze tří listů kaktusu dovedou pracovníci firmy, od které automobilky tuto "kůži" odebírají, vyrobit metr materiálu. Pro pěstování opuncií se navíc využívá prakticky vyprahlá půda, na které by nemohlo růst téměř nic jiného. Čili na oltář opunciím nepadají jiné, na vodu náročnější rostliny. Kde je vůle, je i cesta.

Kousek po kousku

A najdeme i příklad toho, jak lze pracovat právě se zbytky z tohoto průmyslu. V Česku existuje malá firma, která chce, aby i díky ní bylo jednou na naší planetě tak nějak lépe. Za společností Belleder stojí Pavel Džavík ze Zlína. Odebírá zbytky kůže z luxusních automobilek, jako je třeba Porsche, a z nich vyrábí peněženky, klíčenky nebo diáře. Každý tak může mít v kapse kus Porsche a zároveň světu ulevit od zbytečného odpadu.

Podobná řešení se na první pohled mohou někomu zdát bizarní a nicotná. Na ten druhý ale možná leckomu dojde, že jde sice o drobnosti, ale že dávají smysl. Protože za všemi těmito snahami je vůle odvrátit ekologický a s tím související ekonomický problém, který nemusí být otázkou až tak vzdálené budoucnosti. K tomu, abychom si nakonec nezlikvidovali planetu, nepotřebujeme stohy papírů a nařízení, ale mozky, které uvažují out of the box. Chce to jiný pohled, netradiční, ale zároveň takový, na jehož konci se jedna a jedna stále budou rovnat dvěma.