Začátek konce evropského QE
Pokud někdy budeme pátrat po datu začátku konce extrémně uvolněného měnově-politického desetiletí v eurozóně, horkým kandidátem bude březen 2017. A nenominovala ho velká slova, jakými kdysi na konci jara 2013 vyslal signál trhu (a spustil výprodej dluhopisů) šéf Fedu Ben Bernanke, ale drobný, opatrný první krok k eventuálnímu ukončení bezprecedentní ofenzivy Evropské centrální banky.
Prezident ECB Mario Draghi samozřejmě neřekl, že banka s odkupem aktiv – hned či ve stanoveném budoucnu – končí. Potvrdil naopak, že se v programu bude pokračovat, ale z určitých signálů bylo zřejmé, že explicitnější ústup je otázkou dalších dvou čtvrtletí, alespoň za předpokladu, že tvrdá data prokáží nedávnými předstihovými indikátory naznačované zrychlování růstu v Evropě.
Že došlo k mírnému zvýšení prognózy inflace (prvnímu za téměř dva roky), je vzhledem k rozsahu změny irelevantní. Ale to, že ze zápisu po několika letech vypadla zmínka o tom, že ECB je připravena použít "všechny nástroje, jež má k dispozici", pokud to bude potřeba k dosažení inflačního cíle, naznačuje, že ECB trochu otrnulo.
Banka také prý již neplánuje další aukce levné likvidity (TLTRO) ani další snižování sazeb. Draghi totiž řekl, že "pocit naléhavosti" konat, který ECB dosud měla, se vytratil, a vyhlásil, že nejvyšší deflační ostražitost je věc minulosti. Věty o tom, že trvají geopolitická rizika, že vítězství na inflační frontě zatím vyhlásit nelze a že v případě potřeby se může tempo odkupu aktiv i zvýšit, samozřejmě nechyběly, podle mě ale neměly jiný účel než zabránit tomu, aby trhy jeho předchozí poznámky chápaly příliš jestřábím způsobem.
Nenechme se mýlit. ECB začíná s ústupem, který ovšem bude postupný, dávkovaný. Na trhu s eurem podle mě začíná dlouhá cesta vzhůru.
