Není se co divit, že vás Fed štve aneb Jak (ne)funguje kvantitativní uvolňování
Centrální banky v čele s Fedem se v posledních měsících utrhly ze řetězu a po pauze v roce 2019 opět zaplavují trhy novou likviditou. Důvodem je pandemie nemoci covid-19. Podle šéfa Fedu Jeromea Powella prohlubování nerovnosti nehrozí, skutečnost je ale trochu jiná.
Mnoho ekonomů dlouhodobě upozorňuje na to, že peníze z kvantitativního uvolňování neplynou do ekonomiky, ale končí na trzích, kde tlačí vzhůru ceny aktiv. Jste-li tedy naštvaní na Fed, že se svým fundamentálním přístupem neslavíte výjimečné úspěchy, máte důvod.
Od března již Fed ve snaze udržet nízké sazby a stimulovat ekonomiku nakoupil aktiva za bezmála 3 biliony dolarů, což je v přepočtu přes 20 tisíc dolarů na jednu americkou domácnost. Předpokladem je, že nízké úrokové sazby budou stimulovat firemní výdaje, které se projeví na trhu práce a podpoří zaměstnanost.
Thomas Lynn, emeritní profesor z Kellogg School of Management, a Daniel Taylor, profesor z Wharton School, však vidí na tomto přístupu dva hlavní problémy:
- Pokles poptávky: Propad ekonomiky je přímým důsledkem rekordního poklesu poptávky v důsledku pandemie nemoci covid-19. Nejde o důsledek neexistence levných úvěrů. Bez ohledu na to, kolik peněz vláda používá na dotování firemních půjček, firmy neměly (a stále mnohde nemají) pro koho vyrábět a komu poskytovat služby. Například Boeing získal na dluhopisovém trhu 25 miliard dolarů s dobrým úrokem, ale po pár dnech stejně propustil 10 % zaměstnanců. Mnoho firem raději vytváří rezervy na horší časy, než aby "utrácela" na trhu práce.
- Přístup bank: Fed sice svými kroky stabilizoval hypotéční trh, takže majitelé domů mohou refinancovat své úvěry s rekordně nízkými sazbami, tato výhoda ale není dostupná všem. Velké banky totiž výrazně zpřísnily úvěrové standardy a zvýšily minimální kreditní skóre klientů. K levným úvěrům se tak dostanou jen ti bohatší, střední třída má smůlu.
Peníze z Fedu (a platí to s určitými specifiky i v Evropě) tedy nekončí na trhu práce a u spotřebitelů, ale jsou investovány na kapitálových trzích. Díky tomu v USA může být nejvyšší nezaměstnanost za 90 let a nejvyšší ocenění akcií od přelomu tisíciletí. Kroky Fedu nesnižují nezaměstnanost, ale zvyšují hodnotu finančních aktiv, čímž podle Lynna a Taylora mají zásadní vliv na rozdělování bohatství.
Lidé s průměrnými příjmy tedy mají dvojí problém. Čelí růstu nezaměstnanosti, což může ovlivnit jejich příjmy, a zároveň většinou nemají žádné (velké) investice, takže se nepodílejí na tržní rally, kterou zajišťuje Fed novými penězi. Ačkoli tedy Jerome Powell tvrdí, že kvantitativní uvolňování nevede k rozšiřování majetkové nerovnosti, kroky centrální banky poškozují ty, kteří jsou krizí nejvíce zasaženi, a nepřiměřeně zvýhodňují ty, pro které krize určitě neznamená žádné existenční riziko.
Jiná krize, jiné řešení
Podle Lynna a Taylora vyžaduje současná jiná krize také rozdílné řešení. Namísto spoléhání se na nízké sazby, které by se mohly projevit na trhu práce, by se měl Fed zaměřit na trhy spotřebitelských úvěrů. V rámci programu Term Asset-Backed Securities Loan Facility (TALF) již může nakupovat (technicky akceptovat jako zajištění) spotřebitelské úvěry v objemu 100 miliard dolarů, ale pouze ty s ratingem AAA.
Lynn a Taylor navrhují, aby byl tento program rozšířen i na úvěry s nižším ratingem (klidně i tím nejnižším) a nezajištěné půjčky. Ujednání o sdílení rizika mezi bankami a Fedem u nezajištěných půjček by vedlo k podstatnému snížení sazeb u těchto půjček a poskytlo by přístup ke kapitálu pro nejvíce znevýhodněné osoby.
Pomohlo by to vlastníkům domů i nájemcům k získání levného financování. Zároveň by to pomohlo v řešení základního zdroje ekonomického poklesu, kterým je propad spotřebitelské poptávky, a také zajištění rovnoměrnějšího využití peněz od Fedu. "Centrální banka tvrdí, že nakupuje prašivé dluhopisy, aby pomáhala s dluhy společnostem, které nemají alternativní zdroj financování. Proč by tedy nemohla podporovat úvěry spotřebitelů, kteří také nemají alternativní zdroj?" ptají se Lynn a Taylor.
Fed sice přišel s programem určeným pro běžné firmy, ale podle jeho podmínek je nutné mít miliardové tržby a tisíce zaměstnanců, což splňují jen největší společnosti. Namísto toho by měla banka podle Lynna a Taylora přijít s programem, který bude podporovat půjčky, jež spotřebitelům s omezenými příjmy umožní platit nájemné, pokračovat ve splácení hypotéky a spotřebovávat zboží a služby.
Fed může poskytovat peníze, komu chce (v rámci svého mandátu), ale již léta nejedná v zájmu široké veřejnosti. "Jerome Powell by měl být výrazně citlivější vůči spotřebitelům a ve svých rozhodnutích by měl zvážit příjmovou nerovnost. V opačném případě vlna populismu, která zasáhla USA, dále zesílí a bude hrozbou nejen pro nezávislost Fedu, ale také pro 'svobodný' trh jako celek," uzavírají Lynn a Taylor.
Zdroj: THE HILL
