KONTEXT: 4 recepty na to, jak udělat školu lepší aneb Od Komenského k Pokémon GO

Dynamický svět versus statická škola: Jedinou jistotou je nejistota. Přiznejme to

Tuto kritiku přijímám, v současném dynamickém prostředí se musí (rychle) měnit vše, tedy i školy. Otázkou je, zda to skutečně dělají, zda na to reagují, respektive jak rychle reagují, a jaké koncepty, přístupy nebo alternativy nabízejí. Něco podobného je přitom nejen v zájmu studentů, ale celé veřejnosti. Celá společnost totiž bude těžit z toho, když absolventi vysokých škol poté, co dostanou diplomy a tituly, nastoupí do oborů a získají profese, které navazují na to, co studovali.

V této souvislosti bych zmínil ještě jednu věc. Co se budoucnosti týče, je jedinou jistotou fakt, že vše bude jinak, ale že si ani nedokážeme představit jak. Jedinou možností je to studentům přiznat a říci, že se s tím musí naučit žít a správně reagovat.

Memorování versus důraz na kreativitu: Každý z nás je originál. Využijme toho

Vysvětlení toho, proč mnozí učitelé v Česku nadále bazírují na memorování, na drilu, je jednoduché – učitelé pracují s učebnicemi a obecně rádi přednášejí fakta, protože ta se dobře zkouší. Není těžké hovořit o faktech, mnohem těžší je odhalovat příčiny, důsledky a souvislosti.

Vhodnou alternativou k tomuto zastaralému přístupu je alternativní, chytré vzdělávání. Jde o to pracovat v týmu, chápat týmové role, naučit například studenty, že ne všichni musejí být dobří matematici, myšleno v obsahu matematiky, ale že se například někteří mohou naučit prezentovat dovednosti a výstupy skupiny, která řeší matematický problém. Uniformitu vedoucí k jednotné státní maturitní zkoušce totiž opravdu naše společnost nepotřebuje. Musíme klást důraz na individualitu, specifika jednotlivců. Každý jsme jiný, každý z nás je lepší nebo horší v něčem jiném, a to je fajn.

Ukazovátko versus Pokémon GO: Škola má být (počítačovou) hrou. Vzpomeňme si

Jak oživit vzdělávání realitou dneška, a tím studenty připravit na život? Jsem informatik a dám vám příklad blízký tomuto oboru, konkrétně Pokémon GO, která hýbe světem. Tato hra má z mého pohledu dva zajímavé výstupy. Zaprvé, dostává děti z učeben a lavic, kde by před sebou měly počítače, do ulic. Najednou si naprosto nenásilně hrají, sbírají Pokémony, navíc přitom vytvářejí jakési týmy, sítě, vztahy a tak dále, což je také něco učí.

Právě to je alternativní přístup ke vzdělávání – byť jde o počítačovou hru –, který lze aplikovat i v našem školství. Jinými slovy, a to je zadruhé, pojďme se inspirovat, pojďme vytvořit nějaké týmy, které řeší podnikatelské nápady nebo třeba matematické příklady. Každý člen týmu má svůj specifický úkol, svůj cíl, svoji roli, může například připravit kvalitní prezentaci řešení zadané matematické úlohy.

Dozorce versus (velký) učitel: České školství nezachrání jen peníze. Probuďme se

V souvislosti se (současnou) pozicí učitele je potřeba zdůraznit, že informace ztrácejí hodnotu. Kdokoli si je můžete najít na internetu. To, co tam nenajdeme, s čím se tam nesetkáme, jsou dovednosti – například schopnost s těmito informacemi pracovat –, které následně potřebujeme. To je jeden z faktorů, které ovlivňují postavení nebo prestiž učitelů.

Pedagogové, což se v poslední době hodně diskutuje, u nás určitě nejsou dobře placeni. Otázkou nicméně je, čím má být učitel motivován. Mají to být jen peníze, nebo to má být radost z možnosti učit, věnovat se dětem, možnost vytvářet jim obraz společenských hodnot? Podle mě jen penězi problematiku společenského postavení učitelů nelze řešit, je daleko složitější. A pokud si někdo myslí, že to je pouze o penězích, pokud chce do školství jen sypat stále více peněz, možná systému více škodí, než prospívá.