Z Brna až na konec světa aneb Jak(é) technologie ze Svratka Valley dobývají svět

Kiwi.com, Y Soft a Webnode – technologická káčátka zrozená na Svratce, která se stala globálně ceněnými labutěmi. Brněnská líheň čítající tři parky a přes 14 tisíc zaměstnanců v oboru informačních technologií se přitom podle znalců ani zdaleka nevyčerpala. Ne každý dobrý nápad ale na globální scéně uspěje, respektive nechá svého autora zbohatnout. Proč, na to se vedoucí Mendelova evropského centra Lubor Lacina zeptal Jana Přenosila z Centra transferu technologií Mendelovy univerzity v Brně.
Lacina: O inovacích se mluví dnes a denně, staly se sexy tématem. Většina podobných diskuzí je nicméně abstraktní, lidem geograficky či tematicky poměrně vzdálená. Vy se dlouhodobě v Brně pohybujete v oblasti technologií a technologických inovací. Uveďme tedy příklad nějakého místního zlepšováku, který hýbe nejen regionem, ale celým světem.
Přenosil: Jak Evropě, tak u nás v Česku nebo konkrétně v Brně se dají najít produkty a služby, které jsou globálně zajímavé a úspěšné. Skype je například hezká ukázka technologie, která způsobila disrupci, když zlevnila mezinárodní hovory v podstatě na nulu. Co se Česka, respektive konkrétně Brna týče, cestujete-li někdy letadlem, doporučuji službu kiwi.com, což je jeden z největších přeprodejců letenek. Na čem je ta služba založená? Zorientovat se v ohromném množství informací, které jsou dnes obecně dostupné, je nesmírně obtížně. Kiwi.com umí agregovat tyto informace, následně je relativně jednoduchých způsobem poskytnout koncovému uživateli, a to – což je pro úspěch služby kritické – za výhodnou cenu.
Lacina: Z „brněnského Silicon Valley“ již vzešlo několik úspěšných inovací a produktů. Zaměřme se na to, co se chystá, a popišme, jak trnitá je vlastně cesta od originálního nápadu až po komerčně úspěšný výrobek či službu.
Přenosil: Já dnes mohu hovořit pouze v náznacích, jak se říká. Nelze zveřejňovat veškeré informace, ale jedna aktuální věc, kterou se snažíme s brněnskými kolegy řešit, je nový prototyp akumulátorů. Baterie jsou alfou a omegou současného světa, který je založen na tom, že máme baterie jako přenosný zdroj elektrické energie takřka ve všem od kardiostimulátorů po mobily. Problém tkví v nedostatečné kapacitě. To, na čem nyní pracujeme, jsou nové baterie využívající lithium a síru. Zajímavé a povzbudivé je to, že již máme prototyp, který umožňuje změřit a srovnat naše výstupy se stávajícími technologiemi dostupnými na trhu. A dosavadní měření slibují výrazné zvýšení kapacity vložené do kilogramu, případně do metru krychlového.
Lacina: Příslib tedy je. Jaké klíčové kroky nebo rizika vás čekají, nebo obecněji, jak dlouhá je cesta od laboratorního ke komerčnímu úspěchu?
Přenosil: Laboratorní vzorek, který máme, je takový malý článek, patnáct milimetrů v průměru. Dost viditelně se tak liší od toho, co je na trhu. Jde o výstup základního výzkumu plus nějaké části aplikovaného výzkumu. Než se nicméně dopracujeme k tomu, že tento produkt zasadíme například do mobilu, bude potřeba další testování a vývoj, vytvoření větších článků a v neposlední řadě testování v extrémních podmínkách, protože chcete, aby vám baterie fungovala v zimě i v létě, aby neexplodovala a podobně. Stejně tak musíme produkt vyrobit ve větším měřítku. Stručně, od laboratorního úspěchu ke spotřebiteli vede poměrně dlouhá cesta.
Lacina: Jaká je tedy šance, že se lidem, kteří něco zajímavého vymyslí, podaří sehnat prostředky, aby to také mohli vyrobit, respektive jaká je pravděpodobnost, že to budou muset v nějaké fázi prodat firmě, která to zvládne?
Přenosil: Rozdělil bych to na tři fáze. Zaprvé, cestu od laboratorního vzorku k něčemu velkému, průmyslově využitelnému. V našem případě je to ještě otázka dalšího výzkumu, v rámci kterého potřebujeme tu technologii dovyvinout. Dnes totiž máme malý vzorek a již prosté zvětšení může být docela problém. Druhá fáze – a zároveň druhá neznámá – se pojí s penězi, které jsou potřeba. Naše současná činnost a výzkum na univerzitě odpovídají tomu, co univerzity dělají; univerzity jsou velké, relativně chaotické organizace, což je výhoda v okamžiku, kdy hledáme nápady, ale nevýhoda ve chvíli, kdy chceme daný nápad dále vyvinout. Přichází tak potřeba získání peněz, vytvoření startupu nebo firmy, která bude daný nápad cíleně rozvíjet. Získat řádově miliony korun na nápad a existující funkční vzorek přitom není jednoduché.
Lacina: Řekněme, že se i to podaří. Co je pak ta třetí, finální bariéra?
Přenosil: I když se nám vše podaří, nesmíme zapomínat na to, že umístění na trhu respektuje stávající rozdělení. Vezmeme-li konkrétně případ našeho produktu, tak výroba baterií je dnes velmi dynamickým oborem, který je přitom dost koncentrovaný. Existuje pět nebo šest globálních hráčů, kteří si mezi sebou v podstatě rozdělili trh, což odpovídá kapitálové náročnosti jak výroby, tak výzkumu a využívání drahých kovů. Obecně vzato, ani fungující prototyp ještě neznamená, že člověk uspěje na vlastní pěst.