Bude někdy Čína vinnou supervelmocí?
Když letos Evropská unie zvýšila tarify na čínské solární panely, odpověděla Čína hrozbou, že prověří stížnosti čínských výrobců vína kvůli dumpingovým cenám evropských vín na čínském trhu. Pro mnoho lidí bylo toto oznámení novinkou - ne kvůli hrozbě samotné, ale proto, že netušili, že Čína vůbec vyrábí nějaké víno. Ale ano, čínské víno existuje - ovšem se značně rozdílnou kvalitou. Píše o tom server BBC News.
"Jako sirup proti kašli." "Nechutné!" "Barví to zuby." Před patnácti lety skupina zahraničních přistěhovalců v Pekingu degustovala výběr čínských, kalifornských a francouzských vín. "Ta čínská nemohou být tak hrozná, nebo ano?" ptali se jeden druhého. Odpovědí bylo rozhodné "ano". Skupina jednomyslně odsunula čínská vína na dno žebříčku ochutnávaných vzorků. Čínské víno bylo zdaleka nejlevnější a bylo to na něm znát.
Pokrok v čínském vinařství
Postupem času se ale věci změnily. I když je čínský trh stále zaplavován víny, která by směle mohla konkurovat onomu archivnímu sirupu proti kašli z roku 1998, rozrůstající se počet čínských vín si získává ocenění i ve světovém měřítku. Ťia Pej Lan, malé vinařství v severočínské provincii Ning-s'-a, slavně porazilo celou škálu francouzských rivalů v roce 2011 a získalo mezinárodní zlatou medaili za své víno Grand Reserve ve stylu bordeaux, ročník 2009. V té době skeptici šířili zvěst, že Ťia Pej Lan vydávalo víno z jiné vinice za své. Ale počet jeho stoupenců roste a v loňském roce uznávaná degustátorka vín Jancis Robinsonová označila Grand Reserve 2009 za jedno z "nejslibnějších" vín, které během cesty po této oblasti ochutnala.
Čínští vinaři se mohou jako na inspiraci podívat také na malé vinařství v centrální čínské provincii Šan-si. V této části země, která je známější spíše dolováním uhlí, si řada vín vinařství Grace Vineyard vysloužila záplavu mezinárodních cen a pozornosti znalců. Majitelka Judy Leissnerová převzala toto vinařství před deseti lety od svého otce, když jí bylo teprve 24 let. Je původem Číňanka, ale provdala se za Němce. Žijí spolu v Hongkongu, ale často odtud cestuje zkontrolovat svou vinici, která produkuje celou škálu odrůd od Merlotu a Shirazu po Chardonnay a Riesling.
Dlouhá cesta k zákazníkům
Věci se přitom pro mladou podnikatelku vůbec nevyvíjely dobře. I když Judy najala francouzského vinaře, aby jí pomohl s první sklizní, chutnala tak odporně, že její pokusy víno prodat byly "děsné, ne-li katastrofální", vzpomíná dnes. "Měli jsme milion láhví, ale udali jsme jen 20 tisíc. A z těch 20 tisíc jsme polovinu rozdali zdarma," dodává. Nyní má opačný problém. Od roku 2008 se vyprodávají všechny láhve ze dvou milionů, které vyrobí, a musí svým odběratelům víno rovnoměrně přidělovat. "Po celé roky prosíte lidi, aby kupovali vaše víno. Zvyknete si na to, že je musíte uhánět, a najednou vám oni sami říkají: 'Už se nemusíte doprošovat. Máte vyprodáno."
Nedá se ovšem čekat, že by v dohledné době zaplavily regály vašeho nejbližšího supermarketu láhve kvalitního čínského vína. "Čína má nedostatek kvalitních hroznů," vysvětluje Jim Boyce, pekingský milovník vína, který píše blog Grape Wall of China (hroznová čínská zeď). A to znamená, že spousta čínských vín obsahuje málo kvalitní hrozny, které nejsou dostatečně sladké, aby vytvořily zajímavou chuť vína. "Většina místních vín je velmi slabá, suchá a má hodně tříslovin," dodává Boyce, "takže to není žádná velká kvalita."
Zdroj: ČTK
