Vladimír Pikora (Next Finance): Rekordní ceny akcií jsou jen maskovanou inflací. Stavím na tom nyní všechny své investiční strategie

Akcie lámou jeden rekord za druhým. Část expertů tvrdí, že je růst robustní, burzy se o něj v roce 2014 opřou a korekce nehrozí. Obejde se trh bez dopingu od centrálních bank?

Ten doping nepochybně hraje roli, růst je z velké části falešný, a to globálně. Kam se podíváme, vidíme podezřelou, nestandardní, divnou měnovou politiku. Američané pumpují peníze do ekonomiky, Evropa zachraňuje eurozónu, mimo jiné rekordně nízkými sazbami. Zároveň se vykupuje radioaktivní odpad – Evropská centrální banka je ochotná koupit to, co by jinak nikdo nekoupil, a generuje tak umělou poptávku po jihoevropských dluhopisech. I v Evropě je tedy v ekonomice hodně peněz, které tu být nemají. Proto je otázkou, jak doping od centrálních bank oddělit od vývoje ekonomiky.

Pokusme se o to. Jak by to vypadalo bez likvidity, kterou centrální banky napumpovaly do systému?

Obávám se, že pokud bychom vyderivovali vše, co v systému nemá být, zůstane jen technologický růst. Technologie určitě táhnou ekonomiku vpřed, zvyšují životní úroveň. Měnová politika je ale podle mě zdrojem falešného růstu a je zřejmě jen otázkou času, než to lidé pochopí. Nyní se například s oblibou tvrdí, že není potřeba se bát inflace. Ta je nízká, ceny energií klesají a euro je silné, to se používá jako argument. Jistě, je to pravda, ale podle mě tu ta inflace už je. Je ale někde jinde než obvykle, je trochu nestandardní, pod pokličkou. Konkrétně ji vidíme v cenách akcií. Když vidím akciové trhy na současných maximech, je mi z toho zle. Stačí si uvědomit, jak špatně na tom evropská i světová ekonomika jsou.

Kdy podle vás skutečný stav věcí vyplave na povrch? Kdy začne být inflace problém?

Jednoho dne ekonomika začne růst. Jakmile k tomu dojde, jakmile se začne najímat více zaměstnanců, vznikne prostor pro to, aby inflace začala velice rychle růst. Podle mě centrální banky selžou, jako obvykle, takže v tu chvíli inflace opravdu naroste. V současnosti už vnímám celkem zásadní riziko, ačkoli ho zatím většina lidí odmítá s poukazem na to, že je inflace nízká a že bude nízká i za rok. Jistě, za rok nejspíše nebude nijak vysoká, ale když se na to dívám v horizontu několika let, vidím velké riziko. Proto všechny své investiční strategie zakládám na tom, že je nyní inflace sice na rekordně nízké úrovni, ale to neznamená, že taková bude za dva, tři nebo čtyři roky.

Inflace tedy ani podle vás není strašákem číslo jedna ve výhledu na příští rok. V jaké oblasti se tedy podle vás bude dít to nejdůležitější, co trhem zahýbe?

Rok 2014 přináší dva velké otazníky, které je strašně těžké modelovat. Tím klíčovým je vývoj ve Spojených státech, konkrétně jejich zadlužení. Američané mají nastavený dluhový strop a je otázka, co s ním budou dále dělat. Dohodnou se republikáni s demokraty, nebo nedohodnou? Nedávno si obě strany vzaly jakýsi oddechový čas, nové kolo vyjednávání se dá čekat v lednu a na začátku února. Obávám se, že může nastat stejná situace jako v říjnu. Politici to nechají dojít tak daleko, že se opět zavřou úřady, opět nebude jasné, co bude dál, bude se to celé protahovat. V této oblasti je spousta nejistot, které nikdo není schopen vyřešit, protože je to politické téma.

V Londýně jsem zaslechl názor, že si investoři na tuto novou realitu – politikaření, jehož se americká ekonomika stává rukojmím – zvykají. Vy to tak nevidíte?

Podle mě by případné opakování toho, co se dělo v říjnu, bylo pro další vývoj trhu nesmírně důležité. Eurodolar na to reagoval dramaticky, podle mě až neadekvátně. Všichni viděli negativní dopady na americký HDP, kvůli nimž podle mnohých Fed dokonce nebude déle měnit politiku. Je to prostě něco, co může ovlivnit celý rok 2014. Možná se politici dohodnou a bude od toho pokoj, ale možná se nedohodnou – což je pravděpodobnější –, a pak se to potáhne kdovíjak dlouho.

Možný opětovný náraz na dluhový strop v Americe je tedy jedním z faktorů, které radíte sledovat. Co dalšího považujete za klíčové, Evropu?

Ano. Jde o ECB a otázky s ní spojené. V listopadu poslala úrokové sazby na rekordní minimum. Bude to stačit? Bude ECB opět provádět nějakou speciální, nestandardní operaci, pomocí které se pokusí zachraňovat trhy? Nebo přijde s něčím, jako je kvantitativní uvolňování v Americe, a bude vykupovat i dobré dluhopisy? To je dohromady jeden velký otazník, který je navíc spojen s další neznámou. Tou je další vývoj situace v eurozóně. U nás si hodně lidí myslí, že je krize eurozóny vyřešena. Já s tím ale nesouhlasím.

Co se tedy podle vás bude v eurozóně v nejbližší době dít?

Celý problém se vrátí jako bumerang. Ten tlak je schovaný pod pokličkou, kde bublá a bobtná, až jednoho dne někde přeteče. Nevíme přesně kde, ale podle mě se to prostě stát musí. Další na řadě v pomyslném padajícím dominu bude zřejmě Slovinsko. Řada lidí si myslí, že je slovinský problém vyřešen, ale podle mě tamní problémy budou pokračovat. A vůbec bych se nedivil, kdyby to domino padalo dál, třeba směrem do Itálie. Na to všechno bude možná muset ECB reagovat. Umím si proto představit, že Evropa nakonec zažije výraznější kvantitativní uvolňování než Amerika.