Rostislav Chabr (Aquila Capital): Utažení měnové politiky paniku nevyvolá, ale i tak je dobré se pojistit

Investoři by měli uvažovat o farmě v Austrálii nebo hydroelektrárně v Turecku. V tuto chvíli jde o vhodné doplňky rizikovějších investic, jakými jsou například akcie. Dluhopisy toho totiž mnoho nenabízejí, zmíněné alternativy naopak při správném výběru ročně vynášejí v průměru 5 až 8 %, říká Rostislav Chabr z Aquila Capital.
Vstupujeme do roku 2014. Co od něj čekáte? Bude z pohledu investorů zajímavější, nebo dokonce lepší než uplynulých dvanáct měsíců?
Když se bavím s institucionálními zákazníky, vidím, že mají hodně likvidity. A ta se musí investovat. Zaměříme-li se na akcie, německý DAX roste a pohybuje se okolo 9 200 bodů (9. prosince 2013, pozn. red.). Podle mě si může dalších zhruba 10 % připsat. Na trhu však chybějí alternativy. Pokud investujete do dluhopisů s dobrým ratingem, získáte 1 až 1,5 % na 5 let. To je velice málo. Proto se hledají nové příležitosti v oblastech jako logistika, infrastruktura, větrné parky a podobně.
Které z těchto alternativ vzhledem k současné situaci a očekávanému vývoji doporučujete?
Velká poptávka – a dosud i úspěchy – je v oblasti infrastruktury a logistických center. Stejně tak se nám v poslední době vyplatily investice do vodních elektráren, zemědělské půdy nebo lesů, a to po celém světě, nejen v Evropě. Platí přitom, že jsou tyto investice hodně nezávislé na tom, co se děje na finančních trzích. To je podle mě nyní zajímavé.
Pro představu, jaká je výnosnost těchto investic, obecněji podobných alternativ?
Pohybuje se to mezi 5 a 8 % ročně. V průměru bych řekl, že jde o nějakých 7 %. Nechci nikomu slibovat 10, 11 %. Důležité je, aby byl člověk realistický a čekal – v našem případě nabízel – méně. Výnos mezi 5 a 8 % je nicméně podle mě u typů alternativ, o kterých mluvíme, realistický.
A jak výrazné je naopak riziko spojené s podobnými investicemi?
Nebylo by fér tvrdit, že žádné neexistuje. Vezměme si vodní elektrárny v Turecku, s nimiž jsou určitě spojena jistá politická rizika. Stejně tak je možné, že jeden rok bude méně vody, že poptávka po elektřině zůstane za očekáváním a podobně. To jsou věci, o kterých člověk přemýšlí a se kterými počítá. Naše elektrárny jsou na druhé největší řece v zemi, která je už několik desítek let sledována. Víme, jaký je průtok v jednotlivých měsících – je solidní. Ani to nám ale nemůže zaručit, že se nedočkáme nějakého překvapení.
Co zmíněná politická rizika?
Podobné věci, stejně jako třeba terorismus, máme pojištěné. Na vodní elektrárnu v Turecku máme na politická rizika investiční záruku od německého státu. Ta bude v případě války nebo teroristických útoků využita k uhrazení podstatné části peněz investorům.
Vodní elektrárna v Turecku zní zajímavě. Co dalšího jste v poslední době dělali?
Hodně populární jsou nyní zemědělství a půda. V našem případě jde hlavně o Austrálii a Nový Zéland. V minulosti jsme měli také farmy na pěstování cukrové třtiny v Brazílii. Co se Austrálie a Nového Zélandu týče, byli jsme první společnost, která tam tímto způsobem investovala; to bylo v roce 2008. V současnosti spravujeme investice do australského a novozélandského zemědělství, a to hlavně pro velké institucionální zákazníky z celého světa. Je přitom potřeba zdůraznit, že nejde o spekulaci se zemědělskými produkty.
Hodnota je tedy podle vás ve strategických, dlouhodobých investicích.
Přesně tak. Kupujeme farmy a provozujeme například výrobu mléka. Máme smlouvu se společností Fonterra, která je největší svého druhu na světě, a ta od nás mléko odebírá. Jsme tedy skutečně spojeni s produkcí. Dozvídáme se zajímavé věci, například že je v Austrálii a na Zélandu výroba mléka o čtvrtinu levnější než v Evropě. Náš byznys zkrátka není o tom, že nakoupíme pole a čekáme, až jejich cena vzroste.
Podobné investice většinou vyžadují vysoký vstupní kapitál. Kdo jsou tedy vaši klienti?
Máme výhradně institucionální klienty – banky, pojišťovny, penzijní společnosti a tak dále. Do farem a dalších projektů, o kterých se bavíme, však investují i jednotlivci, a to přes banky nebo jiné partnery, se kterými spolupracujeme.
Vraťme se k jednotlivým projektům a k rizikům s alternativami spojeným. Často se spekuluje o tom, zda na některých trzích už není bublina. Jak je to v oblasti alternativ?
Když se člověk podívá například na současné ceny nemovitostí v Německu, zjistí, že to asi už je trochu nebezpečné. Stejně tak solární energie už – alespoň v Německu – není tak zajímavá. Do loňského roku asi byla, ale poté, co se snížily dotace, se to změnilo. Naopak hodně poptávané jsou nyní větrné parky, to jsou obrovské a drahé projekty.
Opakovaně se v souvislosti s investováním mluví o tom, co nastane, až Fed a další velké banky začnou utahovat měnovou politiku. Co čekáte vy?
Podle mě se v roce 2014 dočkáme prvních impulzů. Dojde k jistému utažení penězovodů, následně zřejmě také k jistému ochlazení na akciových trzích. Nemyslím si však, že vypukne nějaká panika, že se lidé začnou všeho zbavovat. Investoři totiž vědí, že k utažení měnové politiky jednou dojít musí, a jsou na to připraveni.
Rozhovor vznikl několik týdnů před parlamentními volbami pro Investiční magazín.