Víkendové překvapení očima analytika: Řecko se s věřiteli stále ještě může dohodnout, alibisté ve vládě mohou hrát na demokratické city
Události nabraly spád. Musím přiznat, že pro mě celkem nečekaný. Ještě v pátek během dne jsem si myslel, že se obě strany dohodnou, a toto mé přesvědčení jen zesílilo poté, co věřitelé přišli s dalším kompromisním návrhem. Řecká strana ale návrh odmítla, vyjednávací tým odjel domů a v Řecku se vláda rozhodla na příští neděli vyhlásit referendum.
Řecká vláda navíc doporučila občanům, aby hlasovali proti přijetí návrhů věřitelů. To mělo očekávanou odezvu v sobotu, kdy ministři financí zemí eurozóny spolu s dalšími věřitelskými institucemi odmítli prodloužení programu pomoci Řecku. Podporu měli Řekové údajně jen ve Francii.
Janis Varufakis je celkem známý jako expert na teorii her. Teď rozehrál se zbytkem vlády opravdu vysokou hru. Spíše to na mě ale působí tak, že je řecká vláda absolutně nekompetentní a nemá ponětí, do jakého svrabu žene řeckou ekonomiku.
Do nezáviděníhodné situace se tak dostala ECB a její nouzové financováni ELA. Je jasné, že jde o poslední kanál (pokud nedojde k nějakému obratu), který drží řeckou ekonomiku nad vodou. Řecké banky nemají (a ani nemohou mít) šanci ustát současný tlak ze strany klientů, kteří vybírají vklady raketovým tempem. Pokud by tento kanál vyschl, Řekové by museli opustit eurozónu a zavést vlastní měnu.
O víkendu ECB rozhodla, že nouzové financování nezruší, ale ani nenavýší. To ale stejně znamená, že jsou řecké banky bez peněz. Problém je, že ECB má tímto udělat politické rozhodnutí nechat případně rozpadnout eurozónu, do čehož se jí objektivně nechce. S lze souhlasit. Proto si nechala dveře otevřené a komunikovala, že se situace může změnit spolu s tím, jak budou (a zda budou) probíhat další jednání.
Co teď? Řecká vláda zavedla bankovní prázdniny a kontrolu kapitálu. Jinou možnost neměla. Je otázka, jak dlouho budou trvat. Zatím jsou vyhlášeny na celý týden.
Situace se jistě negativně odrazí na turistickém ruchu v Řecku. Proto je možné, že se Řekové po čase vrátí k jednacímu stolu s tím, jak poroste chaos v ekonomice. Na druhou stranu panuje ale v Evropě docela velká rozladěnost nad jednáním řecké vlády. Nicméně lze očekávat, že je většina evropských politiků racionální a vrátila by se k jednáním, ač by se Řekům pravděpodobně již další návrhy nepředkládaly a trvalo by se na těch posledních.
Dopady na řeckou ekonomiku mohou být devastující. Stále je ovšem možné, že Řekové v referendu budou hlasovat pro podmínky věřitelů a vláda se vrátí k jednáním. Zachová si tak tvář před svými voliči ("je to vaše rozhodnutí, my jsme vás varovali; nyní nemůžeme splnit předvolební sliby, a to kvůli vám"). Je možné, že tohle je ona hra, kterou Tsipras, Varufakis a spol. hrají. Naštvat Evropu, přivést vlastní občany na pokraj chaosu a ekonomické deprese, případně riskovat, že zavedením vlastní měny dojde k prudké depreciaci a růstu inflace v řádu desítek procent, na to už člověk musí mít žaludek.
Evropa samotná to ustojí, alespoň ekonomicky. Řecko má malou váhu, takže pokud se krize nepřelije do dalších zemí na jihu eurozóny, nic výrazně negativního by se stát nemělo. Naopak, pokud španělští voliči uvidí, co se děje v Řecku, tak si spíše mohou rozmyslet, koho na podzim volit. Španělské volby jsou pravděpodobně jedním z důvodů, proč věřitelé nechtějí příliš ustupovat. Stále je zde ale i další politický faktor. Nechat Řeky napospas současné vládě a její propagandě a odstřihnout je od Evropy nemusí být ze střednědobého hlediska ideální.
Z hlediska Česka by dopady na reálnou ekonomiku neměly být velké. Hlavním kanálem bude pokles exportu. Čekáme, že v Německu a dalších zemích dojde k poklesu sentimentu jak u domácností, tak u firem, a sníží se spotřebitelské a investiční výdaje. Dalším dopadem může být zvýšená volatilita na trzích, kurzu EUR/CZK a podobně.
